Orlík Tour

Naše výprava byla tentokrát nebývale početná. Vedle tří závodníků, Alberta, Jirky a mne, se do Vystrkova na počátku června vydal také čtyřčlenný podpůrný tým ve složení Jana, Alena, Magda a Míra. Už v pátek jsme s Janou projeli druhou polovinu okruhu a zjistili jsme, že hladina v jezeru je nízká a že se pojede brodem z pláže na ostrůvek a zpátky. Mělo se jet na dva okruhy, takže bylo na co se těšit. V pátek jsme měli dost času na přípravu a také na posilnění před očekávanou zátěží.

V sobotu už šlo všechno ráz na ráz. Jen co jsme posnídali, hned jsme se chystali na závod. U svého týmu jsem si vyzvedl startovní číslo, čip a doplňky stravy a převlékl jsem se. To už se Albert řadil na start svého závodu kategorie 6 – 7 let. Závod byl dramatický, plný pádů, do kterých se dostal i Albert a nakonec dojel 22. Udělal jsem fotky a spěchal jsem vyndat kolo z auta a na poslední chvíli na rozcvičku s Alltrainingem, po které následovalo krátké společné desetikilometrové rozjetí. Půl hodiny před startem jsem se zařadil do startovního bloku třístovek. Počasí bylo perfektní – sucho a příjemné teplo.

Hned od startu jsem jel v pohodě. Od začátku jsem bez námahy držel tempo a pozvolna vylepšoval svou pozici. Časem, když přišly větší kopce, se mezi jezdci udělaly mezery, takže se skoro vůbec nejelo ve skupině. Pak už jsem dál dopředu nešel. Spíš jsem si pozici udržoval. Ve střední části mě víc lidí předjíždělo, než kolik jsem předjel já. Ke konci jsem si pořadí zase trochu vylepšil na těch, kterým docházely síly. Naštěstí jsem se silami vydržel až do konce, i když mi po průjezdu cílem už žádné nezbyly.

Před polovinou závodu se projíždělo areálem Vystrkova, kde pro pobavení přihlížejících byla série umělých překážek: krátké strmé schodiště, beachvolejbalový kurt s hlubokým pískem a tři klády přes cestu. Na schodišti jsem si smlsnul, v písečné pasti jsem v zatáčce uvízl a dál jsem raději kolo za běhu nesl a naskočil až na trávě, než abych ztrácel čas zbytečným nasedáním v písku. To, že umím klády přejet, jsem si dokázal už vloni. Letos jsem uplatnil, co jsem se naučil v kempu na Šumavě, a překážky jsem překonal cyklokrosařským stylem seskočením z kola, přeskočením a naskočením za běhu, a to bez časové ztráty. Náklady za eventuální poškození mého milého nového kola mi za to, že se předvedu, nestály. Slyšel jsem, jak mě náš podpůrný tým povzbuzuje, i když jsem je při letmém pohledu mezi lidmi nenašel, a hned se mi jelo líp.

V druhém kole nás čekalo milé překvapení, druhá občerstvovačka, která vloni v horku citelně chyběla. Pak už zbývala jen stejná stoupání jako v prvním kole, jež se však zdála nějak delší, průjezd pláží přes ostrůvek, kde se mi zdál brod o něco hlubší, voda asi stoupla, a spurt do cíle ve trojici. Jeden se o něj ani nepokusil a zaostal, jen jsme vyjeli na silnici, a ten druhý nastoupil hodně brzy a už jsem ho nedostihl. V cíli na mě čekala Jana. A jen jsem si vydechl, tak jsem se projel, protáhl a dočista osprchoval. To je výhoda ubytování v místě závodu. Zanedlouho dorazil do cíle také Jirka a byli jsme zase všichni pohromadě. Společně jsme pak doplnili energii pivem a hromadou koláčků a sladkého pečiva. Večer jsme vše vyhodnotili při víně. To jsou výhody bytování v místě závodu…

A výsledek: celkově 251. z 630 startujících v čase 2:58:05 hod, v kategorii 54. ze 141. Jirka byl v kategorii 7. Byli jsme tedy spokojeni. Umístění jsem oproti loňsku zlepšil o 77 míst celkem, o 17 v kategorii a čas jsem zkrátil o 8:33 min. Také Jirka svůj výsledek vylepšil. Stálo to za to.

Délka 56 km, převýšení 1101 m