Ralsko MTB Tour, 2025

Na závod jsme vyrazili jako tým: já, vnuk Ondra a Jana. Vstali jsme brzy ráno. Do auta jsme dali Ondrovo odrážedlo, na nosič moje kolo a vyrazili jsme do Mimoně. Cestou byla u silnic v lesích zaparkovaná auta houbařů. Slíbili jsme Ondrovi, že si po závodě také zahoubaříme.

Za Mimoní jsme zahnuli k letišti Hradčany. Na parkovací ploše bylo už plno aut, tentokrát byly veliká účast. Vyzvedl jsem si startovní číslo na mou trasu C. Přihlásil jsem Ondru do závodu odrážedel. Už se těšil, že pojede závod s bílým číslem. Zatímco se pak Jana věnovala Ondrovi, připravil jsem se na závod a odjel jsem na rozjetí. Dal jsem kvalitní dlouhé rozjetí. Jako oblečení jsem zvolil krátké-krátké, přestože bylo chladno a většina závodníků měla dlouhé rukávy nebo dokonce bundy. Udělal jsem dobře, protože přes poledne vylezlo slunce, pěkně hřálo a mě se jelo dobře. Vítr nefoukal. Nakonec bylo pro závodění ideální počasí.

Ve startovním koridoru jsem se zařadil podle přiděleného čísla do druhé stovky. Pohlídal jsem si, abych byl vepředu. Jana s Ondrou mě ještě před startem přišli povzbudit. Ale ještě, než se odstartovalo, tak se odešli chystat na závod odrážedel, který byl v 11:50. My jsme odstartovali v 11:30.

A byl to rychlý začátek. První tři kilometry se jely bomby po letištní ploše a pak se pokračovalo dál naplno po lesních cestách bývalým vojenským prostorem v hezkém prostředí lesů bez vesnic, bez silnic.

Ještě na letišti mi ujel Pavol, který stál na startu vedle mě, a také Luděk z Vratislavic, který startoval až za mnou, ale má přibližně stejnou výkonnost jako já. To byli soupeři, které jsem chtěl porazit. V terénu a v kopcích jsem však měl převahu já. Na tomto závodě je ale kopců málo, vlastně jen dva.

Časem se balík natahoval. Ale až když jsme přijeli do úseků s blátem, tak jsem poskočil dopředu. Velmi rychle jsem předjel Luďka a v následujícím prudkém blátivém kopci jsem dojel Pavla. Ten se ale ukázal jako houževnatý soupeř. V dalším úseku na singltreku jsem jel za mladým kadetem, který byl na blátě nejistý, ale nebylo, místo, kde ho předjet. Pavol si zase udělal náskok.

Přeci jen jsem ho dojel a předjel. Ve výjezdech jsem mu ujížděl, ale na rovinkách s pomocí dalších jezdců jízdou ve skupině mě dojížděl. Cíl se rychle blížil. V posledním kopci jsem cítil šanci ujet mu a rozhodnout. Pořád se držel za mnou. Myslel jsem si, že to už nemůže dlouho vydržet. Když už nemůžu já, tak na tom on musí být ještě hůř. Držel jsem vysoké tempo a snažil jsem se ho před vrcholem kopce stupňovat. Raději jsem se neohlížel. Na vrcholu jsem viděl, že už mám náskok a sjezd jsem dal pěkně svižně. Pod kopcem za mnou Pavol nebyl. Ve sjezdu totiž prorazil kolo. Myslím, že ve snaze mě dojet vyjel mimo ideální stopu a najel na nějaký kámen.

To jsme ale nevěděl, takže poslední kilometry po rovině jsem makal, co to dalo. Na letištní ploše se jelo po louce. Chytil jsem se do háku za mladšího soupeře, a tak mi to po drnech jelo dobře. Na cílové rovince jsem byl pořád těsně za ním. Nikdo nás už nepředjel, i když jsme další jezdce měli v závěsu. Skončil jsem na pěkném 5. místě v kategorii. Jedno místo za mnou v naší kategorii dojel Luděk. Celkové umístění bylo také velmi dobré. Byl jsem velmi spokojen, že jsem prokázal výkonnost také ve velkém závodě s velkou účastí a konkurencí, a nejen v těch lokálních.

Hned za cílem na mě čekala Jana s Ondrou. Ten už měl medaili ze závodu odrážedel za hezké 9. místo. Je dobře že ho to bavilo. Umyl jsem kolo a sebe. Společně jsme si dali lívance s ovocným žahourem a šlehačkou. Ondra se už nemohl dočkat, až bude v lese sbírat houby. Dlouho jsme tedy už na závodech neotáleli. Jakmile jsem se převlékl a naložil věci a kola do auta, tak jsme vyrazili za dalším dobrodružstvím.

V Bohaticích, první vesnici za Mimoní, jsme zastavili u zooparku. Ten jsme si důkladně prohlédli. Ke vstupnému si Ondra mohl vybrat figurku zvířátka. Vybral si leguána. Měl z něho velkou radost. Zoopark jsme prošli a proběhli dvakrát a zrovna na lávce přes bažinu leguán Ondrovi upadl a zmizel v bažině. Ondra byl moc nešťastný, že o něho přišel a také mu bylo líto toho leguána, že ho potkal takový osud. PO odchodu jsme řekli slečně u pokladny, co nám přihodilo, a ta dala vybrat Ondrovi náhradní figurku. Ten důkladně přebral košík plný figurek a ke svému velkému štěstí našel dalšího leguána.

Pokračovali jsme v cestě autem dál a mezi Zákupy a Srním jsme našli místo k zaparkování u lesní cesty. Vydali jsme se do lesa hledat houby. Doufali jsme, že alespoň nějakou najdeme. Protože tam bylo zaparkováno víc aut a jistě tam prošlo ten den hodně houbařů, nečekali jsme, že bude snadné nějakou houbu najít. Avšak nacházeli jsme pěkné hříbky. Dokonce i Ondra sám nějaké našel. Nadšeně je sbíral. Brzy nám nestačilo nést houby v ruce. Sundal jsem si bundu a houby jsme ukládali do improvizovaného košíku z mé bundy. Zanedlouho jsme měli asi třicet hříbků a vrátili jsme se k autu, abychom se vrátili domů.

Užili jsme si krásný společný den, kdy se nám všechno dařilo, až jednoho leguána zmizelého v bažině.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
37	424	1:31:10	24,22	85	5	311	34	1:13:27