Železné hory Chrudim trasa C, 2025

Do Chrudimi jsme jeli s Janou. Dobře ten závod znám a vyhovuje mi. Byl krásný letní den, ale ne vedro. Ideální podmínky.

Při rozjetí jsem si samozřejmě tréninkově sjel Široké schody, dlouhé schodiště, hlavní atrakce závodu. Nepříjemné na nich je, že se na ně najíždí za rohem domu a z jejich hrany není vidět, kam vedou.

Na startu přede mnou stáli z kolegové z mé kategorie Pavol, který vždycky jezdí za mnou, a Alois ze Znojma, který vyhrál přede mnou v Berouně. Měl jsem je jako měřítko svého výkonu. Protože v poli více než tří set závodníků není přehled o tom, kdo je soupeř z mé kategorie a jak na tom jsem v pořadí.

Protože jsem startoval až z bloku jezdců s číslem nad sto, tak když jsem dojel ke schodům, byl už na jejich začátku špunt těch, co váhali nebo sestoupili z kola, aby to seběhli pěšky. To bylo rizikové místo, aby nedošlo ke kolizi. Opatrně jsem se jim vyhnul a pak jsem už mohl naplno závodit.

Pavol jel přede mnou a v prvních kilometrech mi dokonce ujížděl. Věděl jsem, že jestli chci dojet v první pětce, tak ho musím porazit. Trvalo 13 kilometrů, než jsem se dostal za něho. Tempo bylo pořád nadoraz. Trochu jsem si za ním oddechl a pak na dlouhém táhlém stoupavém úseku po silnici jsem mu nastoupil. Protože foukalo z boku, zajel jsem na levý kraj silnice, aby se za mě nikdo nemohl schovat. Vybudoval jsem si náskok a za mnou se chytila skupina jezdců. Nemohl jsem na větru jet špici pořád, protože bych se vyčerpal. Vybízel jsem je, aby se se mnou střídali, ale střídal jen jeden hubený chlapík v dresu týmu Ghost, ale ten nedokázal držet dostatečně vysoké tempo, ostatní se na špici vystřídali symbolicky. Naše tempo se zvolnilo a po pár kilometrech nás Pavol zase dojel.

Nechtěl jsem, aby si za mnou odpočinul, a tak jsem opět v příhodném terénu vyrazil na vlastní pěst a držel se mě jen Ghost a dva tři další. S přibývajícími kilometry jsem měl pocit, že mám dobré nohy a že mi to jede pěkně, i když ostatní umdlévají. V posledním velkém kopci, na který na startu pořadatelé upozorňovali, že se postupně zvedá, jsem jel naplno, předjel jsem roztroušenou skupinu, vydržel jsem v nasazení až nahoru a ve sjezdu jsem náskok navýšil.

Čekaly mě už jen sjezdy a rovina. To jsem si věřil, že už mě málokdo předjede. Bohužel jsem v jednom sjezdu prorazil plášť zadního kola. A to do cíle zbývalo ještě devět kilometrů. Tak daleko jsem na defektu ještě nikdy nejel. Naštěstí bezdušový plášť ještě jakžtakž držel a zbývající vzduch ucházel pomalu. Počítal jsem kilometry a snažil jsem se jet tak, abych defekt ještě nezhoršil a abych v zatáčkách neutrhl plášť z ráfku.

Ačkoliv jsem jel ze všech sil, bylo to, jako bych jel v písku. Dostali se přede mě všichni, které jsem předjel v posledním kopci. Předjela mě moje bývala skupina a kdovíkdo ještě. Muselo to být kolem patnácti borců. Přišel jsem o pěkné umístění v absolutním pořadí. Ale nikdo z mé kategorie mě nepředjel. Takže to nakonec dobře dopadlo. Karol i Alois dojeli až za mnou. V pořadí kategorie jsem se umístil na pěkném 5. místě.

Do cíle jsem dojel na úplně prázdném kole a vysílený. Jana na mě čekala a pomohla mi občerstvit se. S Karolem a Aloisem jsme ještě zhodnotili závod. Před odjezdem jsem si dal ještě kávu a cestou jsme se zastavili v pivovarech v Kounicích a v Úvalech pro vzorky lahvového piva. V pivovaru Libertas Úvaly jsem ale neodolal a dal jsem si jedno zasloužené točené. Jana se musela ujmout řízení. Takže hezký zážitek a dobrým výkonem a umístěním.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
40	635	1:44:18	23,15	103	5	310	30	1:22:44