Prima Cup Mikulov 2025

Předpověď počasí byla příznivá, bez deště, slunečno… Na jižní Moravu jsme vyrazili ve středu před polednem. Čekal nás epický půltýden při pobytu v Mikulově s uzavřením závodní sezóny na Prima Cupu Mikulov.

Naším prvním cílem byly Hustopeče. V Mandlárně jsme si dali kávu, Jana růžové frizzante s mandlovým aroma a s mandlemi, a koupili jsme lahev originální mandlovky. Druhým cílem byly Valtice. Tam jsem si na Vinařské pohotovosti Chateau Valtice vyzvedl objednaný tucet lahví vína. Jana mezitím ve Vinařské stodole koupila místní med. Třetím cílem byla farma a vinařství Vican u Mušlova. Chtěli jsme koupit burčák a sýr. Bohužel měli kvůli nemoci zavřeno.

Když jsme dorazili do ubytování v ulici Na Hradbách u pana Pepka, usmálo se na nás štěstí. Na uvítanou měl pro nás dvoulitrové láhve burčáku a bílého vína Pálavy. Burčák byl velmi dobrý. v podvečer jsme si prošli Mikulov. Udělali jsme rezervaci sobotní večeři v Bistru Drogérka. Poseděli jsme v pivovaru Bug'n'Brew. Ochutnal jsem všechna čtyři extrémně chmelená piva na čepu. Večer jsme při burčáku naplánovali trasy vyjížděk.

Ve čtvrtek byla proměnlivá oblačnost, studený vítr. Vyrazili jsme na kolech nejdřív do Valtic. Ve Vinařské stodole jsme degustovali čtyři vzorky vína a vytipovali jsme si, co nakoupíme v neděli, až se budeme vracet autem domů. Potom jsme jeli přes Hlohovec a před Sedlcem jsme se napojili na kopcovitou poslední třetinu trasy závodu. Zastavili jsme se na Mušlově u Vicana a ochutnali vzorek vína.

Po návratu do Mikulova jsme zašli na pozdní oběd do Galantu. Tam jsem ochutnal dva ze tří druhů piva, které měli na čepu. Byly perfektně vyvážené a krásně pitelné. Pak jsme zašli do útulné (Ne)vinné kavárny na kávu, zákusek a skleničku vína. Večer jsme dopili burčák od Pepka a objednal jsem spontánně kvašená piva z pivovaru Wild Creatures Dolní Dunajovice k vyzvednutí v sobotu po závodě v pivovaru Mamut v Mikulově.

V pátek bylo krásně jasno. Vyjeli jsme včas a užili jsme si ježdění po vinicích a poznávání různých druhů hroznů. Nejdřív jsme projeli pěkně kopcovitou první třetinu trasy závodu s "prémiovými" sjezdy. V Horních Věstonicích jsme z trasy zamířili do Dolních Dunajovic. Tam jsme objevili další zajímavou sýrárnu Kroupa. Přes Březí, kde jsme se podívali, kde sídlí pivovar Březácký Sup, jsme se vrátili do ubytování.

Po obědě jsme zašli na pivo do pivnice U devatero řemesel, což je jediné místo, kde se točí Březácký Sup. Toho jsem si dal a také pivo Mazák z pivovaru Dolních Bojanovicích, které měli na čepu. Lahodná piva a pohodové prostředí. Než jsem dopil, tak Jana nakoupila sýry v sýrárně Klimeš a sýrovém obchodě Mlsná myš.

Večer jsme šli volit do volební místnosti v kině a pokračovali jsme do amfiteátru, kde bylo zázemí závodu. Měli to tam dobře připravené. Přihlásil jsem se a vyzvedl jsme si startovní číslo. Před závodem jsem se dobře vyspal.

V sobotu před závodem jsem vyjel na rozjetí jako obvykle hodinu před startem. V noci dokonce trochu mrzlo. Byl jeden stupeň, zima. Na startu v 9:15 hod. bylo pět stupňů, ale jasno a slunečno, bezvětří a sucho. Takže nakonec na závod perfektní podmínky. Trasa byla 54 km dlouhá s dost velkým převýšením. Na začátku a na konci bylo hodně kopců, ve střední části rovina okolo Novomlýnských nádrží.

V závodech Prima Cup je nejvyšší věková kategorie 55+ let, takže soupeři až o 8 let mladší. Zde jsem na čelní umístění neměl šanci. A konkurence byla silná. Svědčí o tom, že vítěz mé kategorie 60+ z Kobylí byl zde nakonec až 10. Věkový rozdíl je tu hendikep. Mým cílem bylo užít si závodění v hezkém prostředí a zajet dobrý výkon v závěru sezóny. Bylo užitečné, že jsme s Janou projel většinu trasy předem.

Nepřepálil jsem začátek a dlouhých kopcích na začátku jsem dobře rozvrhl síly. Trvale jsem vylepšoval své umístění. Mohl jsem přitlačit na výkonu ještě víc, než se sjelo do roviny. Ale v tu chvíli jsem ještě dopředu nemohl vědět, jak mi to silami vyjde. Na rovině jsem se zařadil ke dvojici, která mě dojela v posledním sjezdu. Šetřil jsem síly a držel jsme se jen v háku. Nebyli to zrovna rychlíci. Dojížděli nás zezadu další a skupina rostla. Musel jsem být trpělivý.

Za výběhem po schodech na hráz se vedle mě objevil Jirka P. Příští rok už bude moje kategorie a jezdí obvykle lépe než já. Jeli jsme spolu ve skupince a drželi jsme dobré tempo. Zbytek předchozí skupiny jsme utrhli. Pokračovali jsme společně až za Bavory. Občas jsme prohodili pár povzbudivých slov. Za Bavory začaly opět kopce. Rychle jsme dojeli jezdce, kteří na rovině vypadali, že jsou nedostižně daleko před námi.

Vyplatily se mi pošetřené síly. Později jsem z výsledků odečetl, podle jezdců, které jsem si pamatoval ze skupiny u nádrží, že jsem si v posledních 15 km polepšil o 11 míst. Na úseku ke Klentnici jsem ale Jirkovu tempu nestačil. Jeho náskok narostl až na stovky metrů. V cíli byl přede mnou o 40 vteřin, o jedno místo v kategorii a o jedno místo v absolutním pořadí mužů.

Umístění na 125. absolutně bylo pěkné. V kategorii 15. místo nevypadá působivě, ale mezi šedesátníky jsem byl 5., tedy dodržel jsem letošní normu a ve všech bajkových závodech jsem dojel do 5. místa. Přede mnou se umístil jen jeden jezdec starší než já. S takovým zakončením sezóny jsem byl spokojen. Organizace závodu se mi líbila, tedy až na nesmyslně komplikovaný dojezd. Pěkné zázemí, občerstvení, perfektní místo pro mytí kol. Jako občerstvení pro závodníky jsem si dal pivo IPA z pivovaru Rohozec. Z kelímku nic moc, ale po závodě na žízeň dost dobrý.

Po občerstvení jsme se ale v zázemí déle nezdrželi, protože pořád bylo hodně zima a po absolvování závodu zůstat v chladnu nebylo moudré. Jana během závodu nakoupila knížky knihkupectví Velká medvědice. V ubytování jsem se převlékl. Pak jsme v pivovaru Mamut vyzvedli objednaná piva Wild Creatures a protože už měli po sezóně zavřeno, tak jsme si ještě koupili s sebou lahve se třemi pivy Mamut.

Když tedy měli v Mamutu zavřeno, tak jsme doplnili tekutiny U devatera řemesel. Opět Mazák a Březácký Sup. Lahoda. V Bistru Drogérka jsme si nakonec dali pořádnou večeři s velmi dobrým vínem z vinařství Sonberk.

V neděli nám pan Pepek udělal radost, že nám dal s sebou dvě petky se svým burčákem. Ve Valticích jsme nakoupili půltuctu vín z Chateau Valtice a na Farmě Vican jsme nakoupili další půltucet vín Vican a také jejich sýry. A pak už jsme odjeli domů. Konec závodní sezóny.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
53	864	2:23:13	22,38	125	15	293	34	1:41:51

Foto: Jana a já

Prima Cup Mikulov

Mikulov, 4. 10. 2025

Ralsko MTB Tour, 2025

Na závod jsme vyrazili jako tým: já, vnuk Ondra a Jana. Vstali jsme brzy ráno. Do auta jsme dali Ondrovo odrážedlo, na nosič moje kolo a vyrazili jsme do Mimoně. Cestou byla u silnic v lesích zaparkovaná auta houbařů. Slíbili jsme Ondrovi, že si po závodě také zahoubaříme.

Za Mimoní jsme zahnuli k letišti Hradčany. Na parkovací ploše bylo už plno aut, tentokrát byly veliká účast. Vyzvedl jsem si startovní číslo na mou trasu C. Přihlásil jsem Ondru do závodu odrážedel. Už se těšil, že pojede závod s bílým číslem. Zatímco se pak Jana věnovala Ondrovi, připravil jsem se na závod a odjel jsem na rozjetí. Dal jsem kvalitní dlouhé rozjetí. Jako oblečení jsem zvolil krátké-krátké, přestože bylo chladno a většina závodníků měla dlouhé rukávy nebo dokonce bundy. Udělal jsem dobře, protože přes poledne vylezlo slunce, pěkně hřálo a mě se jelo dobře. Vítr nefoukal. Nakonec bylo pro závodění ideální počasí.

Ve startovním koridoru jsem se zařadil podle přiděleného čísla do druhé stovky. Pohlídal jsem si, abych byl vepředu. Jana s Ondrou mě ještě před startem přišli povzbudit. Ale ještě, než se odstartovalo, tak se odešli chystat na závod odrážedel, který byl v 11:50. My jsme odstartovali v 11:30.

A byl to rychlý začátek. První tři kilometry se jely bomby po letištní ploše a pak se pokračovalo dál naplno po lesních cestách bývalým vojenským prostorem v hezkém prostředí lesů bez vesnic, bez silnic.

Ještě na letišti mi ujel Pavol, který stál na startu vedle mě, a také Luděk z Vratislavic, který startoval až za mnou, ale má přibližně stejnou výkonnost jako já. To byli soupeři, které jsem chtěl porazit. V terénu a v kopcích jsem však měl převahu já. Na tomto závodě je ale kopců málo, vlastně jen dva.

Časem se balík natahoval. Ale až když jsme přijeli do úseků s blátem, tak jsem poskočil dopředu. Velmi rychle jsem předjel Luďka a v následujícím prudkém blátivém kopci jsem dojel Pavla. Ten se ale ukázal jako houževnatý soupeř. V dalším úseku na singltreku jsem jel za mladým kadetem, který byl na blátě nejistý, ale nebylo, místo, kde ho předjet. Pavol si zase udělal náskok.

Přeci jen jsem ho dojel a předjel. Ve výjezdech jsem mu ujížděl, ale na rovinkách s pomocí dalších jezdců jízdou ve skupině mě dojížděl. Cíl se rychle blížil. V posledním kopci jsem cítil šanci ujet mu a rozhodnout. Pořád se držel za mnou. Myslel jsem si, že to už nemůže dlouho vydržet. Když už nemůžu já, tak na tom on musí být ještě hůř. Držel jsem vysoké tempo a snažil jsem se ho před vrcholem kopce stupňovat. Raději jsem se neohlížel. Na vrcholu jsem viděl, že už mám náskok a sjezd jsem dal pěkně svižně. Pod kopcem za mnou Pavol nebyl. Ve sjezdu totiž prorazil kolo. Myslím, že ve snaze mě dojet vyjel mimo ideální stopu a najel na nějaký kámen.

To jsme ale nevěděl, takže poslední kilometry po rovině jsem makal, co to dalo. Na letištní ploše se jelo po louce. Chytil jsem se do háku za mladšího soupeře, a tak mi to po drnech jelo dobře. Na cílové rovince jsem byl pořád těsně za ním. Nikdo nás už nepředjel, i když jsme další jezdce měli v závěsu. Skončil jsem na pěkném 5. místě v kategorii. Jedno místo za mnou v naší kategorii dojel Luděk. Celkové umístění bylo také velmi dobré. Byl jsem velmi spokojen, že jsem prokázal výkonnost také ve velkém závodě s velkou účastí a konkurencí, a nejen v těch lokálních.

Hned za cílem na mě čekala Jana s Ondrou. Ten už měl medaili ze závodu odrážedel za hezké 9. místo. Je dobře že ho to bavilo. Umyl jsem kolo a sebe. Společně jsme si dali lívance s ovocným žahourem a šlehačkou. Ondra se už nemohl dočkat, až bude v lese sbírat houby. Dlouho jsme tedy už na závodech neotáleli. Jakmile jsem se převlékl a naložil věci a kola do auta, tak jsme vyrazili za dalším dobrodružstvím.

V Bohaticích, první vesnici za Mimoní, jsme zastavili u zooparku. Ten jsme si důkladně prohlédli. Ke vstupnému si Ondra mohl vybrat figurku zvířátka. Vybral si leguána. Měl z něho velkou radost. Zoopark jsme prošli a proběhli dvakrát a zrovna na lávce přes bažinu leguán Ondrovi upadl a zmizel v bažině. Ondra byl moc nešťastný, že o něho přišel a také mu bylo líto toho leguána, že ho potkal takový osud. PO odchodu jsme řekli slečně u pokladny, co nám přihodilo, a ta dala vybrat Ondrovi náhradní figurku. Ten důkladně přebral košík plný figurek a ke svému velkému štěstí našel dalšího leguána.

Pokračovali jsme v cestě autem dál a mezi Zákupy a Srním jsme našli místo k zaparkování u lesní cesty. Vydali jsme se do lesa hledat houby. Doufali jsme, že alespoň nějakou najdeme. Protože tam bylo zaparkováno víc aut a jistě tam prošlo ten den hodně houbařů, nečekali jsme, že bude snadné nějakou houbu najít. Avšak nacházeli jsme pěkné hříbky. Dokonce i Ondra sám nějaké našel. Nadšeně je sbíral. Brzy nám nestačilo nést houby v ruce. Sundal jsem si bundu a houby jsme ukládali do improvizovaného košíku z mé bundy.  Zanedlouho jsme měli asi třicet hříbků a vrátili jsme se k autu, abychom se vrátili domů.

Užili jsme si krásný společný den, kdy se nám všechno dařilo, až jednoho leguána zmizelého v bažině.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
37	424	1:31:10	24,22	85	5	311	34	1:13:27

 

Foto: Jana

Ralsko MTB Tour, Kolo pro život
Ralsko – letiště Hradčany, 27. 9. 2025

Pražská 50, 2025

Jeden z největších závodů. Jinde počty účastníků klesají, zde od covidu rostou. Počasí bylo ideální, trasa rychlá, jezdivá, ale ne úplně snadná, celé roky stále stejná. Chtěl jsem vylepšit loňské 6. místo, přestože to teoreticky mělo být horší, protože přibyl do mé kategorie další mladší ročník.

Po rozjetí jsem se musel zařadit na start už 40 minut před startem, abych měl dobré místo na začátku třetího bloku, protože místo vepředu jsem si předchozími výkony nevyjezdil ani nepřiplatil ke startovnému. Přede mnou bylo 350 lidí. Takže jsem musel co nejdřív předjet okolo 200 lidí, když zvážím, že mě zase mnozí předjeli zezadu.

Začátek závodu byl tedy bláznivý. První sjezd jsem sjel opatrně a bezpečně, abych se nepřipletl do kolize. V Horoměřicích na občerstvovačce fandili Marek se Sebíkem. Postupně jsem se dostal v pořadí, kam patřím. Ale vydal jsem na to příliš mnoho sil, které mi pak scházely v závěru. Od mezičasu na Budči jsem ještě vylepšil umístění o 5 míst, ale pak už jsem jen byl rád, že jsem to do cíle jakžtakž udržel. Dojel jsem v podobném čase jako vloni.

V kategorii jsem si polepšil o 1 místo. V celkovém pořadí jsem si pohoršil o 21 míst. Letos bylo proti loňsku celkově o 117 startujících víc, kategorii přibylo 12 startujících. Je čím dál těžší uspět. Škoda, že to nebylo do dvoustovky. Vypadalo by to líp. I tak jsem byl v cíli v mezi nejlepšími 19 %, jako vloni.

Jana mě podpořila. V cíli mi vyzvedla únětické pivo na žízeň a dobrou náladu a koupila kávu na podporu energie. V menze byl dobrý výběr kvalitního jídla. To tady mají dobré. Vnoučatům jsme koupili sliz a spěchali jsme domů za nimi domů. Protože jsem v cíli byl už ve dvanáct hodin, tak nás čekalo ještě hezké odpoledne.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
49	766	2:01:53	24,30	212	5	1137	75	1:28:15

 

Foto: Jana

Pražská 50, Author Maraton Tour
Praha-Dejvice, 20. 9. 2025

Opárenské okruhy 2025

 

Několik let tento závod vynechával kvůli termínové kolizi s atraktivnějšími závody. Tentokrát mi to vyšlo, i když jsem původně chtěl tento víkend věnovat tréninku a odpočinku před posledními velkými závody sezóny. Ale neodolal jsem pokušení zazávodit si, protože nemusím nikam jet autem, je je to „domácí“ závod, v prostředí, které znám, a je poměrně krátký. Navíc je to tak trochu „povinnost“ jet domácí závod. Zkompletoval jsem tak sérii MTB závodů v seriálu Král Středohoří. Ve všech jsem se umístil nejhůř druhý, což v málopočetné konkurenci není tak těžké a je to příjemné a povzbudivé.

Účast nebyla velká, protože závod má malou propagaci a vědí o něm v podstatě jen pravidelní účastníci seriálu Král Středohoří. Je to škoda, protože trať je vhodná pro pěkné svezení na horském kole. Celé okruhy jsou v lesním terénu.

Do Oparna jsem přijel z domova kole. Po registraci jsem si projel okruh a počkal jsem si na start na návsi v Oparně. Jelo se zaváděcí kolo podél koňské farmy k altánu na rozcestí. Od něho začínaly 4 okruhy a tam byl také cíl.

Tam jsem si všiml, že za některými jezdci letěli sršni, a mě také do zad naráželo něco jako kamínky. Spustili jsme se do prvního sjezdu a projeli jsme většinu prvního kola ke křížku nad Oparnem. Tam byl závod přerušen. Protože prostor cíle u altánu byl plný sršňů, kteří pobodali při průjezdu několik závodníků, a dokonce i někoho z pořadatelů u časomíry.

Byli povoláni hasiči, aby proti sršňům zasáhli. Po poradě se závodníky se pořadatelů rozhodli, že závodní okruh zkrátí asi tak na třetinu s letmým startem u křížku a s cílem po šesti kolech na vrcholu stoupání od koní. To už pobodaní závod opustili a s nimi ti, kteří v závodě už pokračovat nechtěli.

Projeli jsme hromadně zkrácený okruh a po prvním průjezdu kolem křížku se začalo znovu závodit. V rámci fair play jsme se při obnoveném startu drželi přibližně na pozicích, kde jsme byli před přerušením. Na zkráceném okruhu následovaly výjezdy a sjezdy rychle po sobě. Bylo to hodně náročné. Nebylo místo na vydechnutí ani na občerstvení. Podařilo se mi pravidelně pít a sníst gely. Několik jezdců jsem předjel, jeden předjel mě. Ke konci mě už pekelně bolely nohy.

Při vyhlašování vítězů se vyhlašovaly věkové kategorie po dvou dohromady. Takže jsem se ocitl v kategorii nad 50 let. Ale i v kategorii o deset let nižší jsem zvítězil. Také díky tomu, že padesátník Marek, který je výkonnostně lepší, v závodě po přerušení nepokračoval. Další první místo mě potěšilo. Musel jsem si ho vyzávodit. Nicméně v silně obsazených závodech jsou umístění na bedně cennější. Zkrácený závod se nakonec ho hodnocení Krále Středohoří nezapočítal a vyhlásilo jen pět nejlepších v každé kategorii.

V zázemí v kempu Jordán bylo občerstvení a vyhlášení. Vše bylo takové improvizované, a ještě to pokazili sršni. Ovšem ceny pro vítěze byly velice hodnotné a stály za to! Dal jsem si dvě piva na žízeň a společně s Janou, která přijela za mnou až během závodu, jsme se pak hezky projeli cestou domů.

 

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění v kategorii	dokončilo v kategorii
17	650	1:10:31	14,81	1	4

 

 

Foto: Jana

Opárenské okruhy, Král středohoří

Oparno, 13. 9. 2025

Přestavlcký vlk, 2025

Tento závod patří také mezi mé oblíbené. Je zábavný, ale ne každý si na něj troufne, což je vidět na nižší účasti. Na druhou stranu, konkurence není slabší. Účastní se jen kvalitní závodníci, většinou známé tváře. Atmosféra bývá příjemná. Takže zábava je zaručená.

V noci před závodem hodně pršelo. Start byl až ve 14 hod. Takže částečně trať vyschla, ale přesto zůstala mokrá a místy kluzká. Při závodě jsem ale neriskoval a záludná místa jsem projížděl na jistotu.

V zaváděcím okruhu jsem trochu zaostal, ale během prvního kola jsem se zahřál na provozní teplotu a výkon se zlepšoval. Ke konci už mě bolely nohy. Měl jsem před závodem víc odpočívat. Ale přes bolest ve svalech mi to pořád jelo dobře a když jsem viděl, že soupeře dojíždím a předjíždím, tak mi to dávalo sílu. Ve stoupáních jsem získával. V těžkých technických úsecích jsem se snažil neztratit pozici nebo alespoň ztratit co nejméně.

Chtěl jsem podat co nejlepší výkon, jako vždy, ale na druhou stranu mi rozum říkal nechodit přes hranici bezpečnosti. Takže jsem zachoval chladnou hlavu a kroužil jsem tři okruhy svým tempem. Trpělivost se mi vyplatila v tom, že jsem pořadí vylepšoval. Po prvním kole jsem byl 43., po druhém kole 40. a v cíli 38.

V kategorii jsem získal 2. místo za Zdeňkem stejně jako vloni a také s podobným odstupem. V celkovém pořadí jsem dojel 5 míst za ním. Nic jsem nevypustil, ačkoliv další účastníci v mé kategorii nebyli. Při závodu mě podporovali Jana, Kuba a v kočárku Karolínka. Takový rozruch asi ještě z kočárku neviděla. Občerstvení bylo kvalitní. Ale organizace, poté co ji předal dlouholetý ředitel závodu Zdeněk svým následovníkům, byla poněkud chaotická. Věřím, že se to napříště zlepší.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
27	415	1:17:18	20,65	38	2	59	2	1:00:21

 

Foto: Jana

Přestavlcký vlk, Král středohoří
Přestavlky, 6. 9. 2025