Silniční závod celým názvem Závod do vrchu – memoriál J. Menharta a L. Hellera ze seriálu Král Středohoří pořádal CK Slavoj Terezín. Startovalo se v neděli v 15 hod. odpoledne z městské části Pokratice. Bylo jasno, horko, 33 °C. To nebyl vhodný termín. Rozjel jsem se cestou z Lovosic. Před startem jsem raději odpočíval ve stínu.
Vyrazili jsme za zaváděcím autem po Březinově cestě. Ostrý letmý start byl po nájezdu na Pokratickou. Po ní jsme vyrazili do prudkého kopce, přes Mentaurov a Lbín, do cíle u rozcestí Pod Homolkou na Babinských loukách. Převýšení na celé trase dlouhé 5,8 km bylo 415 m. To znamenalo průměrné stoupání 7,2 %.
Cítil jsem se docela silný. V balíku jsem se držel až k prvnímu strmému úseku v zatáčce u garáží. Tam jsem jel své tempo tak akorát pod hranicí, abych se nezahltil. Za serpentinami, kde se stoupání zmírnilo se mi už balík mladých dravců vzdaloval a odpadlíci za mnou odpadali.
Za zády se mi držel jen borec Valtr z Prahy z kategorie padesátníků, který se mnou často na Králi soupeří. Bylo mi jasné, že o pořadí budeme bojovat spolu. Na mírnějším úseku na loukách na mírném větru jsem ho pustil před sebe a šetřil jsem síly. Možná si myslel, že mi dochází síly a že mě jízdou v tempu setřese. Opak byl pravdou. Pomohlo mi to definitivně odjet jezdcům za námi.
Za odbočkou na Mentaurov se mi zdálo, že už jeho tempo skomírá. Využil jsem sil, které jsme pošetřil a šel jsem před něho a jel jsem, jak mi to vyhovovalo. Pořád se mě držel, ale usoudil jsem, že už je hraně. A tak to si bylo. Za Mentaurovem na dvou přejezdech horizontu jsem vždycky zabral naplno a co nejrychleji získal rychlost. Na to nestačil. Nabral ztrátu a já jsem už svůj náskok zvyšoval.
Ještě v serpentinách ve Lbíně jsem zkontroloval, že už je daleko za mnou. A poslední vražednou stěnu přes 20 % nad Lbínem jsem už nemusel jet nadoraz, připravený ještě přidat, kdyby se zezadu ke mně někdo blížil. Poslední stovku metrů do cíle jsem už mohl dojet volně. V tom vedru a vražedném kopci byla každá vteřina, kdy jsem nemusel jet naplno, dobrá.
Když dojeli všichni do cíle, tak jsme sjeli zpátky na start nad Horním nádražím. Při pohledu dolů to byl fakt pořádný kopec, který dá zabrat i při pouhém „volném“ výjezdu.
Vyhlášení jsem si užil. Ceny předávali starosta Litoměřic a Svatopluk Henke, cyklistická legenda z Terezína. Takže to mělo i docela prestižní úroveň. Letos se mi povedla první bedna, a kdoví, jestli ne poslední. Výsledek mě potěšil i tím, že jsem porazil kvalitní soupeře. A jako cenu jsem dostal hezkou velkou skleněnou vázu.
Výsledek:
|
délka
km |
převýšení
m |
čas |
průměr
km/h |
umístění
celkem |
umístění
v kategorii |
startovalo
celkem |
startovalo
v kategorii |
čas
vítěze |
|
6 |
422 |
0:25:40 |
13,70 |
34 |
3 |
58 |
8 |
0:17:20 |
Foto: Ivan Brožek
Litoměřice, 11. 8. 2024
Žádné komentáře:
Okomentovat