Author Cup 2024

Tradiční zavírák sezóny v Bedřichově jezdím asi proto, že je to tradice. Beru to jako takový závod za odměnu. Projíždí se Jizerské hory, což je hezké, ale v říjnu to nikdy není žádný med. Vždycky je tam zima.

Den před závodem pršelo a bylo mokro. Ale v sobotu už bylo jasno. Když jsem přijel, byla 0 °C. Na startu byl jeden stupeň a průměrná teplota během závodu 5 °C.

Měl jsem první startovní vlnu. Startovalo se v 9:45. Od začátku jsem si hlídal tepovku, abych rozložil síly, protože tak dlouhé závody, 67 km, nejsem zvyklý jezdit a tělo na ně není připravené. Do závodu jsem šel už docela unavený po předchozím náročném podzimním programu. Držel jsem se svého plánu jezdit trpělivě ve skupině, v háku, šetřit síly, nejezdit sám a nezaplést se do kolize. To mi však žádné pření umístění ani dobrý čas nevyneslo. Posledních asi tak deset kilometru jsem už dal naplno, co mi zbývající síly dovolily. Takový nápad asi měli všichni. V posledním delším prudším kopci se skupiny rozpadly a všichni už to dávali naplno. Do cíle se pak hnalo velké hejno jezdců, kteří se navzájem předjížděli, jak jim síly stačily. Ve výsledkové listině jsem pak našel, že v těch minutách, kdy jsem dojel, přijížděly v každé minutě desítky jezdců.

Do závodu vyrazilo celkem 1867 závodníků, přičemž jenom v mé kategorii nás statovalo 127. Skončil jsem nakonec v kategorii 11. Letos jsem v ní jel poprvé, takže nemám srovnání, ale přeci jen jsme si myslel na první desítku. Ale to bych byl musel jet víc aktivně už od začátku. V absolutním pořadí jsem se umístil na 367. místě. To je o 21 míst lépe než vloni. Výsledkové zlepšení, v čase zhoršení, Takže jsem to zajel asi tak přibližně jako vloni.

Po dojezdu jsem se občerstvil a pozdravil s pár známými. Nabídka jídla v cíli byla bohatá a kvalitní. S tím jsem byl spokojen. Dobré bylo i nealko pivo Vozka ze Svijan. Dlouho jsem se ale v cíli nezdržoval. Dojížděli další závodníci a dav na cílovém stadiónu houstl. Bylo slunečno, počasí hezké, ale přeci jen mě čekala ještě dlouhá cesta domů.

Při cestě domů jsem udělal zastávky na nákupy v Pivovaru Cvikov, ve cvikovské Pekárně v pivovaru, v Pivovaru BORN v Novém Boru a v Pivovaru 66 v Sosnové. Tím jsem zakončil závodní sezónu.

 

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
66	1192	2:44:46	23,97	367	11	1867	127	1:56:44

  

Foto: já, Foto Kocián

Author Cup, Author maraton tour
Bedřichov, 12. 10. 2024

Miřejovický vyhnívák 2024

Po mnoha letech to vyšlo termínově tak, že jsem měl příležitost zúčastnit se silniční časovky do vrchu z Litoměřic na kopec nad Miřejovicemi.

Ještě ráno pršelo a byla zima. Rozjel jsme se nejdřív doma na trenažéru a pak ještě jednou na místě, kam jsem dojel autem. Parkoval jsem u hospody v Miřejovicích. Na start v Litoměřicích jsem jel na kole. Byla mi taková zima, že jsem si vzal na rozjetí softshellovou bundu a v ní jsem jel i závod na stále ještě mokré silnici.

Závod byl jednoduchý. Z Plešivecké ulice se jelo přes Miřejovice ke křižovatce před Hlinnou. Startovalo se v minutových intervalech a stačilo ten kopec vyjet co nejrychleji. Snažil jsem se nepřepálit začátek, abych se nezahltil ještě před brutálním stoupáním ve druhé polovině.

Po změření časů vyšlo, že jsem v kategorii nad 60 let skončil druhý, za stejným vítězem, který vyhrál závod do kopce na Babiny.

Občerstvení v miřejovické hospodě bylo prosté, ale byl jsem s ním spokojen, kofola a párky. Na výsledky se čekalo venku na terase. Byla zima. Takže jsem jel zase co nejdříve domů.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
3	186	0:11:44	15,05	33	2	57	3	0:08:29

  

Miřejovický vyhnívák, Král středohoří
Miřejovice, 5. 10. 2024

Valtické cyklobraní 2024

Závod ve Valticích spojujeme s prodlouženým víkendem, v posledních letech s pobytem v Mikulově. Už tradičně cestujeme přes Hustopeče, kde se zastavíme v Mandlárně na kávu s nějakou dobrotou. Letos jsme měli affogato s mandlovou zmrzlinou a kávou s mandlovým aroma, růžové frizzante a mandlovým aroma, podávané s miskou solených mandlí, a medovník. Nakoupili jsme s sebou domů mandlovku a růžové frizzante. Ještě jsme se zastavili ve vinařství Vican u Mušlova pro burčák, byl výborný, a pro sýry. Pak už jsme se ubytovali v Mikulově v ubytování v ulici Na Hradbách.

Bylo docela chladno, ale bez deště. Hned jsme vyrazili na kolech do vinařství Vican. Chtěli jsme tam ochutnat degustační sklenky jejich vín a výběr jejich sýrů na sýrovém prkénku. Byli jsme však zklamáni. Okno s občerstvením bylo zavřené a dvůr působil zanedbaně. Víno nabízeli jen v obchodě ve skleničkách minimálně 1 dcl a sýrové prkénko vůbec nebylo. Ochutnali jsme po 1 dcl vína a jeli jsme zpátky.

Večer jsme zašli do pivovaru Mamut ve Venušině ulici. Tam jsme byli velmi spokojeni. Ochutnal jsem 3 různá piva, Jana si také dala pivo podle svého výběru. K jídlu jsme měli fougasse, utopence s domácím chlebem a ciabattu s olivami. Pečivo si pečou sami a je vynikající. Koupil jsem si s sebou v lahvi pivo Kopčem a spontánně kvašené pivo Wild Creatures La Vie en Rose. Další pivo Wild Creatures, které jsem si vybral, neměli, ale paní pivovarnice slíbila že ho na zítřek přiveze z Dolních Dunajovic, kde ho vaří. Cestou zpátky jsme se ještě zastavili v „naší“ ulici v pivovaru Bug’n’Brew na jeden silně chmelený 8° Summer Ale.

V pátek pršelo celý den až do pozdního odpoledne. Vyrazili jsme do centra Mikulova. Vybrali jsme hezké dětské knížky v Malé medvědici, nakoupili jsme kvalitní sýry v Sýrárně Klimeš a v Mlsné myši. V Bistru Drogérka jsme si rezervovali stůl na sobotní večeři. Naobědvali jsme se v pivovarské restauraci Galant. Ochutnal jsem dvě z jejich piv. Opět velká spokojenost. Na kolech jsme vyrazili až pozdě odpoledne. Nejdřív jsme jeli do vinařství Vican. Sice měli otevřené prodejní okno, ale ani tentokrát nedělali sýrová prkénka, ani nic jiného k jídlu. Dali jsme si tedy jen po jedné skleničce nalačno a projeli jsme se přes Cihlový most za Sedlec k Úvalům. Vrátili jsme se za šera. Zašli jsme do Mamuta pro slíbené pivo, ale z technických důvodů měli nečekaně zavřeno.

V sobotu jsme jeli autem do Valtic na závod Valtické cyklobraní. Vyzvedl jsem si číslo a tašku s dárkem, červené víno z Chateau Valtice, super dárek! Rozjel jsem se. Po deštivém pátku bylo dost chladno a povrch trati byl mokrý, ale svítilo slunce, postupně se oteplovalo a země rychle oschla.

Trasa měla několik změn kvůli podmáčené půdě a nebezpečným úsekům. Ale ty změny byly spíš k lepšímu. Bylo to zábavnější. Ale závod se nečekaně prodloužil až na 58,5 km. Nohy mi jely docela dobře. Asi po 10 km jsem měl kolizi ve skupině, protože jsem jel neopatrně, a ve snaze udržet rovnováhu jsem sjel do příkopu a tam jsem se zrakvil. Okamžitě jsem nasedl na kolo, ale moje skupina byla pryč. Připojil jsem se k dalším jezdcům a snažil jsem se vrátit do skupiny, ze které jsem vypadl. Naštěstí jsem si výsledek v kategorii nepokazil, protože odstupy přede mnou a za mnou byly tak velké, že pád moje pořadí v kategorii neovlivnil.

Jezdce ze své skupiny před pádem jsem dojel za polovinou závodu na česko-rakouské hraniční stezce. To nás ještě čekala kopcovitější část po vinicích mezi Sedlcem, Úvaly a Valticemi. Tam se to to roztrhalo a do cíle jsme dojížděli po jednom. Druhá polovina mi vyšla docela dobře, protože jsem převážně předjížděl já a vydržel jsem se silami až do konce. Fakt je, že po té mokré lepivé hlíně mezi vinicemi to nejelo a byla to dřina, naštěstí bez bahna.

Dojel jsem v kategorii na čtvrtém místě s velkými odstupy od třetího a pátého. Absolutně jsem dojel na 45. místě a podařilo se zlepšit loňský výsledek o 12 míst! Na občerstvovačkách na trati a v cíli se podával burčák. Během závodu jsem si ho nedal. V cíli jsem si dal dva.

Jana během závodu nakoupila v čokolatérii na zámku čokoládové lanýže, ale vyhodnotila, že to tam už není tak dobré, jak jsme to tam znali z dřívějška, a že to za posezení nestojí.

Po závodě jsme si ve Vinařské pohotovosti vyzvedli vína objednaná z domova a pak jsme si vybrali ještě další vína ve Vinařské 100dole. Po nákupu jsme z Valtic odjeli do Mikulova. Zastavili jsme se v Mamutovi pro zbývající zamluvené spontánně kvašené Wild Creatures. Později odpoledne jsme vyrazili do města. Zastavili jme se na pivo na žízeň po závodě v Bug’n’Brew. Dal jsem si Sour Ale Malina 10° a Jana světlý ležák Bug’n’Roll 11°. Pokračovali jsme na do Bistra Drogérka na náměstí, kde jsme si dali dobré jídlo a láhev vína. Pak jsme se prošli a poseděli jsme v (Ne)vinné kavárně při kávě se zákuskem a se skleničkou vína.

V neděli jsme ukončili ubytování a zajeli jsme do centra na dopolední vycházku areálem zámku a na kávu se zákuskem do kavárny Monner. Zajeli jsme na farmu vinařství Vican. Nakoupili jsme další víno. Burčák ale už bohužel došel. I tak jsme toho měli po činorodém víkendu dost.

 Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
58	663	2:21:51	24,74	45	4	133	19	1:54:34

 

Foto: já, Jana, Foto Kocian

Valtické cyklobraní, Author maraton tour
Valtice, 28. 9. 2024

Pražská padesátka 2024

Konečně pořádný masový závod! Už dlouho jsem nejel tak početně obsazený závod jako za starých zlatých časů MTB maratonů. Dobré počasí pokračovalo. Opět bylo jasno, slunečno. Trať byla suchá, pevná, rychlá.

Na místě mě podpořila i Jana a moc mi to pomohlo. Startoval jsem ze třetí vlny. Protože jsem vloni nedojel do 120. místa, ani jsem nebyl členem VIP firemního týmu, ani jsem nezaplatil pořadateli 300 Kč za zařazení do přednostní vlny. Přede mnou bylo 350 startujících.

S tímto hendikepem jsem se smířil a po startu jsem se v prvním táhlém kopci na Hanspaulku musel probíjet davem pomalejších jezdců. Když uvážím, že mě určitě pár desítek borců předjelo z ještě zadnějších pozic, tak jsem do cíle musel předjet kolem 200 lidí.

Zpočátku to zdržovalo, později to budilo příjemný dojem, že jsem pěkně rychlý. Ale v množství lidí jsem vůbec neměl přehled, ani přibližný odhad, jak si stojím v pořadí. Zdálo se mi, že jedu dobře.

Potvrdilo se mi to, když jsem za Horoměřicemi předjel Jirku K. z Cyklotréninku, se kterým už léta jezdíme přibližně na stejné úrovni ve stejné kategorii a který startoval z přede mnou z druhé vlny. Bez problémů jsem mu odjel, to znamenalo, že jedu o dobré umístění, když jsem takovému dobrému borci ujel.

Tradičně mi to jelo líp v terénu než na silnici. Od konce července, po čtyřech úspěšných krátkých závodech jsem jel poprvé dlouhý MTB závod. Už jsem navyklý jezdit stylem vhodným spíš pro krátké závody. Ale tady mi ani nic jiného nezbývalo, než to pálit co to dá, protože jedině tak jsem mohl v kategorii ještě někoho dojet. To se ale už nestalo. Odstup nabytý na startu byl už příliš veliký. Až do mezičasu u rotundy na Budči jsem pořád někoho předjížděl. Až za ním, v polovině závodu, se moje pořadí ustálilo a na stejném místě v kategorii i absolutně jsem dojel až do cíle.

Po průjezdu kolem Okoře se udělala skupina. Za Tuchoměřicemi se zezadu připojili ještě nějací rychlící. Bylo nás okolo deseti dvanácti, když jsme to hnali kolem čtyřicítky ke Kopanskému mlýnu. V tu chvíli došli k hromadnému pádu čtyř jezdců, kterému jsem unikl jen o vlásek. Nejspíš si někdo přeložil přední kolo a padali jak domino. Ten krajní ještě v pádu narazil do mě. Sotva jsem to ustál na předním kole. Zbytečná chyba, když se jede o dvousté místo. To mě dost vystresovalo.

Následující kopec k Juliáně se mi jel dobře. Kořenová pasáž k Nebušicím a sjezd do Šáreckého údolí také, tam se skupina rozpojila. Odjel jsem trochu dopředu. Ale v Šáreckém údolí na rovině jsem už měl v pravé noze křeče, že jsem jí musel ulevovat. Napálená první polovina závodu se na těle projevila. Zase nás zezadu dojeli. A v posledním kopci na Hanspaulku mi skupina ujela, zatímco já vyjel jen tak, abych pravou nohu šetřil. Pak už jsem jen svištěl dolů do cíle na dohled za skupinou, za mnou nikdo.

Dojel jsem úplně vyšťavený a hned si jsem u stánku Únětického pivovaru dal pivo pro závodníky, dokud nebyla fronta. Přestože jsem byl v cíli 191., tak jsem tam byl pořád ještě mezi těmi nejrychlejšími.

V kategorii jsem získal pěkné 6. místo - „rozšířené pódium“. V té velké účasti dobrý výsledek. Jídlo pro závodníky v meze nebylo špatné. Po krátkém odpočinku jsme s Janou vyrazili zpátky domů přes Únětický pivovar.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
49	762	2:00:06	24,70	191	6	1020	63	1:28:43

Foto: Jana

Pražská 50, Author maraton tour
Praha-Dejvice, 21. 9. 2024

Přestavlcký vlk 2024

Další můj tradiční závod, technické cross-country okruhy v Přestavlkách. Na závod jsem se připravil s nadějí, že budu bojovat o bednu.

Opět bylo tropické počasí. Trať byla dobře připravená, hodně suchá, rychlá. Ubyl akáty zarostlý úsek k posedu, ale přibylo zaváděcí kolo a první kolo se jelo úplné (dříve se v prvním kole výjezd ke kasárnám vynechával), takže délka zůstala stejná. Diváků bylo hodně, atmosféra super.

V prvním kole jsem se snažil udržet co nejdéle za Zdeňkem z Lounek, favoritem mé kategorie. Ale ve druhé části kola mě od něho oddělili padesátník (takže ne moje kategorie) Honza ze Slaného a Dalibor z mé kategorie z Nového Boru. Po průjezdu do druhého kola jsme s Honzou ze Slaného odjeli Daliborovi. Tím jsem se dostal na druhé místo v kategorii. To ovšem při závodě jistě nevím, jenom to odhaduji, protože všechny jezdce neznám a nedostávám informace. To, že je Honza padesátník, jsem také zjistil až v cíli. Takže jsme vlastně nesoupeřili o pořadí v kategorii. Ale pomohlo nám, že jsme se vyhecovali k lepšímu výkonu.

Ve druhém kole jsme se s Honzou několikrát předjeli, protože on byl lepší na jednodušším terénu a já lepší v těžším terénu. Pořád ještě jsme měli prvního Zdeňka na dohled.

Ve třetím kole na mě ale přišla krize ve výjezdu ke kasárnám a v následujícím lese a Honza získal rozhodující náskok. Pak jsem zase chytil dech, ale ztráta byla na docvaknutí samostatnou jízdou už moc velká. Podle Garmina jsem měl ve zbývající části třetího kola stejný čas jako ve druhém, ale pocitově se mi zdálo, že zpomaluji. Bylo vedro a vařil jsem se. I když jsem ještě na konci třetího kola u zahrádek viděl Honzu před sebou, už to bylo tak blízko cíli, že bylo rozhodnuto. Na vrcholu kopce u zahrádek jsem se ohlédl, a ani dole nikdo nebyl. Vesnicí do cíle jsme pak mohl dojet v pohodě volně.

Pár fanoušků mě na trati povzbudilo. To také pomáhá. Všechny obtížné úseky a překážky jsem projel rychle a jistě. Takže jsem by spokojený. Jen to vedro bylo tentokrát vyčerpávající.

Dojel jsem v kategorii na pěkném 2. místě. Cena potěšila: lahev vína. Večer se vypila.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
26	394	1:15:07	20,57	35	2	59	6	1:02:59

Foto: já, Martin Vanča, Lenka Křížová

Přestavlcký vlk, Král Středohoří

Přestavlky 7. 9. 2024

Kolmo kolem komína 2024

Můj oblíbený závod pořádaný s velkou péčí a nadšením týmem MMB Třebenice. Počasí opět horké letní. Trať byla úplně suchá, tvrdá, rychlá. Jela se dvě kola, celkem 28 km. Všiml jsem si, že některé výjezdy a sjezdy jsou ale působením dešťů už vymleté až na samotné kameny, což obtížnosti ještě přidalo.

Rozjel jsem se cestou z domova a na prezentaci jsem byl až krátce před startem. Dal jsem si dva krátké intenzivní intervaly a pak jsem odpočíval.

Jelo se zaváděcí kolo za motorkou s průjezdem startem/cílem a až pak za městem se odtroubil ostrý letmý start. Hned v prvním kamenitém kopci od Jenčic na Košťálov jsem se držel za Liborem z mé kategorie. Stejně tak ve strmém Brutálu. Odjel mi až v asfaltovém stoupání na rozcestí Košťálov. Vždycky jezdí přede mnou. Tentokrát to nebylo s takovým rozdílem jako jindy. V cíli byl nakonec jen něco víc, než minutu přede mnou, a mezi námi dojel jen jeden závodník. To mě potěšilo, že jsem s ním skoro dokázal držet krok.

Ve výjezdech mi to jelo dobře a získával jsem tam. Po prvním sjezdu z Košťálova jsem jel společně s borcem z místního MMB, ale ve dlouhém prudkém Rácově sjezdu mi odjel. Měl to jako místní dobře najeté a nebál se. Pod sjezdem mě dojeli dva jezdci zezadu, ale kolem Rybízárny u Teplé jsem jel super tempo a ujel jsem jim. Po nájezdu do druhého kola jsem stíhal borce MMB a v Brutálu jsem ho měl už blízko. Ale následující sjezdy měl zmáknuté a do cíle předjel i Libora. Půlku kola jsem jel o samotě. Až v poslední rovině na konci Bokovky mě dojel mladší jezdec v modrém. Městem projel za mnou a v předposlední zatáčce mě předjel. Už mi docela docházely síly a v posledním kilometru to už rychleji nešlo.

Letos se jelo hodně rychle. Nebyla žádná místa s blátem. Ale to vedro bylo vyčerpávající. Výjezdy ve druhém kole byly jako v peci. Ve sjezdech mi hardtail po kamení hodně poskakoval, ale zvládal jsem je s jistotou, bez rizika.

Umístil jsem se v kategorii opět na bedně – 3. místo. V cíli jsem na tom byl (jen) o jedno místo hůř než vloni v kategorii i absolutně. Ale zato jsem byl o 5 minut rychlejší než vloni a ztrátu na vítěze kategorie Pepu jsem zkrátil o 5 minut! Proti výsledkům v první půlce sezóny to je super.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
28	628	1:27:45	19,34	24	3	65	6	1:12:49

Foto: Barbora Bolechová

Kolmo kolem komína, Král Středohoří
Třebenice, 31. 8. 2024

Manitou Železné hory 2024

Srpen jsem věnoval hlavně tréninku. Po odpočinkovém červenci se mi dařilo trénovat, jak jsem potřeboval. Vydal jsem se do Chrudimi na svůj letošní poslední závod ve zredukovaném seriálu Kolo pro život. Zbývající závody jsou od nás příliš daleko nebo v nevyhovujícím termínu.

Jako obvykle jsme jel trasu C. Zde byla dlouhá 39 km. Celý den bylo jasno a horko. Startovalo se půl hodiny po poledni. Před začátkem jsem se zastavil u stánku Alltrainingu. Trenér Vojta mi dal nějaké dobré rady. Rozjel jsem se méně než obvykle a dal jsem si jen jeden intenzivní interval. Hodně jsem pil.

Tentokrát jsem po startu nic neztrácel a první táhlé stoupání po silnici za město jsem vyjel bez toho, abych se zahltil. Docela dobře jsem to tentokrát udýchal. Do terénu jsem najel možná na lepší pozici, než jsem měl s číslem 117 na startu. Startovalo 360 lidí a na poměrně krátké trase se jelo s malými rozestupy, takže každá chyba stála místa v pořadí.

Trať byla suchá a pevná. Bylo tak sucho, že i oba brody byly skoro vyschlé. Jelo se rychle. V terénu mi to jelo dobře. Dokonce i jediný supertěžký výjezd přes kořeny jsem na rozdíl od většiny ostatních ustál a vyjel na kole až nahoru. To mě potěšilo, protože moje nové kolo má těžší převody a ten nejlehčí, co jsem míval, tam není.

Jel jsem, co to dalo, prakticky na maximum, dokud jsem to vydržel. Ve skupinách se moc nejezdilo, spíš v malých rozestupech. Občas se mi přeci jen podařilo pošetřit síly jízdou v háku. Během závodu jsme v pořadí získával. Za mezičasem jsem ještě předjel jednoho soupeře z mé kategorie. Takže jsem tušil dobré umístění. Až na posledních několika kilometrech už mi síly docházely a několik jezdců mě přeci jen předjelo, ale nikdo z mé kategorie.

Do cíle jsem dojel s nejlepším letošním výsledkem v Kole pro život a s ještě lepším než vloni. V kategorii to bylo stejné 4. místo a absolutně jsem se zlepšil o deset míst na 89. místo. S výsledkem i se svým výkonem jsem byl hodně spokojen.

Na cílové louce pak bylo pekelné vedro. Mytí kol a umývárna však tentokrát fungovaly dobře. Cesta z Chrudimi byla dlouhá. Zastavil jsem se v Kounicích v pivovaru pro dávku jejich výborných piv.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
40	609	1:43:29	23,24	89	4	360	26	1:22:42

Foto: Captain Snap

Manitou Železné hory, Kolo pro život
Chrudim, 24. 8. 2024

Závod do vrchu Litoměřice – Babiny 2024

Silniční závod celým názvem Závod do vrchu – memoriál J. Menharta a L. Hellera ze seriálu Král Středohoří pořádal CK Slavoj Terezín. Startovalo se v neděli v 15 hod. odpoledne z městské části Pokratice. Bylo jasno, horko, 33 °C. To nebyl vhodný termín. Rozjel jsem se cestou z Lovosic. Před startem jsem raději odpočíval ve stínu.

Vyrazili jsme za zaváděcím autem po Březinově cestě. Ostrý letmý start byl po nájezdu na Pokratickou. Po ní jsme vyrazili do prudkého kopce, přes Mentaurov a Lbín, do cíle u rozcestí Pod Homolkou na Babinských loukách. Převýšení na celé trase dlouhé 5,8 km bylo 415 m. To znamenalo průměrné stoupání 7,2 %.

Cítil jsem se docela silný. V balíku jsem se držel až k prvnímu strmému úseku v zatáčce u garáží. Tam jsem jel své tempo tak akorát pod hranicí, abych se nezahltil. Za serpentinami, kde se stoupání zmírnilo se mi už balík mladých dravců vzdaloval a odpadlíci za mnou odpadali.

Za zády se mi držel jen borec Valtr z Prahy z kategorie padesátníků, který se mnou často na Králi soupeří. Bylo mi jasné, že o pořadí budeme bojovat spolu. Na mírnějším úseku na loukách na mírném větru jsem ho pustil před sebe a šetřil jsem síly. Možná si myslel, že mi dochází síly a že mě jízdou v tempu setřese. Opak byl pravdou. Pomohlo mi to definitivně odjet jezdcům za námi.

Za odbočkou na Mentaurov se mi zdálo, že už jeho tempo skomírá. Využil jsem sil, které jsme pošetřil a šel jsem před něho a jel jsem, jak mi to vyhovovalo. Pořád se mě držel, ale usoudil jsem, že už je hraně. A tak to si bylo. Za Mentaurovem na dvou přejezdech horizontu jsem vždycky zabral naplno a co nejrychleji získal rychlost. Na to nestačil. Nabral ztrátu a já jsem už svůj náskok zvyšoval.

Ještě v serpentinách ve Lbíně jsem zkontroloval, že už je daleko za mnou. A poslední vražednou stěnu přes 20 % nad Lbínem jsem už nemusel jet nadoraz, připravený ještě přidat, kdyby se zezadu ke mně někdo blížil. Poslední stovku metrů do cíle jsem už mohl dojet volně. V tom vedru a vražedném kopci byla každá vteřina, kdy jsem nemusel jet naplno, dobrá.

Když dojeli všichni do cíle, tak jsme sjeli zpátky na start nad Horním nádražím. Při pohledu dolů to byl fakt pořádný kopec, který dá zabrat i při pouhém „volném“ výjezdu.

Vyhlášení jsem si užil. Ceny předávali starosta Litoměřic a Svatopluk Henke, cyklistická legenda z Terezína. Takže to mělo i docela prestižní úroveň. Letos se mi povedla první bedna, a kdoví, jestli ne poslední. Výsledek mě potěšil i tím, že jsem porazil kvalitní soupeře. A jako cenu jsem dostal hezkou velkou skleněnou vázu.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
6	422	0:25:40	13,70	34	3	58	8	0:17:20

Foto: Ivan Brožek

Závod do vrchu Litoměřice – Babiny, Král Středohoří
Litoměřice, 11. 8. 2024

Rakovnické cyklování, MTB maraton 2024

Čtyři dny po návratu z dovolené na Mallorce, po jednom tréninku a jednom rozjetí jsem si chtěl zazávodit tam, kde jsem vloni závod nedokončil, protože jsem tehdy totálně na trati zabloudil. Během července jsem byl na kole jen několikrát a na výkonnosti to bylo znát. Závod jsem jel spíš pro zábavu, abych si užil jízdu naplno.

Před závodem pršelo, ještě když jsem si vyzvedával číslo. Pak se ale vyčasilo, a nakonec byl slunečný den, ale foukalo. Nebylo příliš teplo. Déšť nestačil trať rozmáčet. Rychle vyschla a jelo se v pohodě a bezpečně. Profil byl docela kopcovitý, ale bez těžkých úseků, jen s jedním technickým prudším sjezdíkem.

Start a cíl byl v Rakovníku na náměstí. Po výjezdu z města se balík pomalu rozpadal. Jezdil jsem pořád za někým v háku. Šetřil jsem síly, protože se jelo na 50 km. Až do stoupání na 33. km jsem jel úsporně ve skupině. Na konci stoupání jsem zjistil, že jsem skupinu nechal za sebou. Na nic jsem už nečekal a svým tempem jsem pokračoval sám. Ne že bych byl až tak dobrý, spíš jsem byl už dost vzadu. Jel jsem sám asi 10 km, než mě dojel borec, který byl dobrý ve stoupání, ale hodně opatrný ve sjezdech. Takže jsem ho vždycky za kopcem dojel. Společně jsme dojeli až na náměstí. Držel jsem se ho v háku s nadějí, že ho v cílové rovince přespurtuju. Ale byl rychlý tak, že jsem víc zrychlit nedokázal.

Po dovolené nebyl výsledek důležitý. Především jsem se potřeboval rozjet do intenzity a vyzkoušet si závodní nasazení, což je při závodě zábavnější a s větší motivací než při individuálním tréninku. Proto bylo moje umístění spíš podprůměrné. A projel jsem také pořádně nové kolo.

Cestou zpátky jsem se zastavil v pivovaru Zichovec v Lounech a nakoupil jsem pár plechovek s pivními pochoutkami.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	startovalo celkem	startovalo v kategorii	čas vítěze
50	716	2:12:34	22,72	43	8	69	13	1:45:48

Foto: Růžek Petr

Rakovnické cyklování, MTB maraton
Rakovník, 28. 7. 2024