MTB Tour České středohoří

Konečně opravdový maratón u nás v Českém středohoří! Těšil jsem se na něj, připravil jsem se a uspěl jsem. V prvním ročníku se maraton osvědčil a věřím, že za rok bude ještě lepší.

Trasa byla dobře vybraná a připravená. Organizace byla dobrá, značení také, neměl jsem s ním problém. Pár nedostatků v organizaci sice bylo, ale když je pořadatelé pro příště napraví, bude to dokonalé.

Trasa 75 km ve skutečnosti měřila 82,7 km. Takový rozdíl v délce mohl být osudný pro některé závodníky s omezenými zásobami sil. Převýšení bylo skoro přesně 2000 m.

Cesta z domova do Litoměřic na kole byla pro mě zároveň rozjetím před závodem. Přijel jsem tak akorát včas před startem. Zařadil jsem se zkušeně mezi ty první na startovní čáře. V rozporu s propozicemi odstartovala společně naší dlouhou trasou na 75 km také krátká trasa 45 km. Podle propozic měli startovat až po 5 minutách. Pořadatelé asi nebyli schopni ohlídat ten nesmyslně krátký časový interval. Klidně mohla být pauza mezi starty půl hodiny… A také mohli mít jezdci na každé trase jinou barvu čísla pro přehlednější rozlišení.

Tak se stalo, že celý balík cca 250 lidí vyjel do úzkých ulic a dál se zahušťoval, protože se jelo za zaváděcím vozem. Postavit se na startu dopředu bylo prozíravé…

Čelo nespěchalo a velký balík dojel pohromadě až k nájezdu do terénu. Pohlídal jsem si, abych byl v pravou chvíli vepředu, a těžký výjezd k Radobýlu jsem vyjel bez problému. Podle Vojtovy rady jsem to jel, jako bych jel padesátku, a hlídal jsem si pravidelné jídlo. Nenechal jsem se však strhnout k plýtvání silami závoděním s těmi, co jeli 45 km. Vlastně už za Plešivcem se pořadí vytřídilo a ustálilo na delší dobu. Stoupání na Varhošť to potvrdilo. Až do rozdělení tras za první občerstvovačkou na Homoli jsem neměl představu o své pozici, protože jsem nevěděl, kdo jede krátkou a kdo dlouhou. Ve výjezdu za Čeřeništěm hlásily děti u cesty pořadí a dostaly za to pochvalu. Prý jsem byl 31. To vypadalo dobře. Moc jsem jim nevěřil, ale měly to spočítané správně.

Po těžkém kopcovitém úvodu následovala za Tašovem zvlněná rychlá část s úseky na silnicích. Sjeli jsme se do trojice. Další jela před námi. Dvakrát jsem zastavil kvůli uvolněnému magnetu snímače otáček. Musel jsem pak po dlouhé kilometry dojíždět skupinku přede mnou, která se mezitím spojila. Pokud se jelo po silnici, tak to bylo skoro nemožné, ale úseky v terénu mi pomohly. Na druhé občerstvovačce v Třebušíně jsem je konečně dojel. Tam mi pořadatel hlásil 33. místo. Dál jsme jeli v pěti pod Dlouhý vrch. Po 52 km nás čekalo přibližně 4 km stoupání s převýšením přes 300 m. Jeden borec s nejlepšíma nohama nám odjel. Výjezd byl krušný. Ale i tak jsem byl nahoře před zbývajícími kolegy. Následoval dlouhý, místy prudký a těžký sjezd. Když jsem se dole ohlédl, nevěřil jsem vlastním očím. Za mnou nikdo nebyl.

Až mezi zahrádkami před Kočkou mě dojel dobrý sjezdař z BTT Libo. Společně jsme pak dojeli přes Skalici a Plešivec až na úbočí Radobýlu. Ve sjezdech mi ujížděl, v kopcích jsem ho dojížděl. V posledním dlouhém sjezdu z Radobýlu mi však odjel úplně.

Posledních 6 km do cíle bylo jako časovka v plném tempu po labské cyklostezce. Daleko za mnou nikdo nebyl. Borce přede mnou jsem měl na dlouhý dohled a blížil jsem se k nim. Až na okraji Litoměřic jsem jednoho předjel, ve výjezdu v dlážděných uličkách jsem pozici obhájil a k dalšímu jsem se přiblížil na 13 vteřin. Pak už byl cíl na kočičích hlavách na náměstí. Dojel jsem 29. celkově a 4. v kategorii. Pěkná bramborová medaile… Dosáhl jsem průměrné rychlosti 19,5 km/hod. S ohledem na délku závodu a převýšení to bylo slušné tempo.

Vydržel jsem se silami až do konce bez toho, abych musel polevit na výkonu. Počasí bylo dokonalé: sucho, polojasno. Byla radost zajet si takový závod.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
83	1973	4:14:02	19,54	29	4	84	13	0:58:57