Vrchlabí – Špindl Tour

Z prvních dvou ročníků jsem si tento závod pamatoval jako technicky snadný a rychlý s velkým převýšením - prakticky dva dlouhé kopce a sjezdy. Vloni jsem ho nejel a zjistil jsem, že se změnil. Nějak se stalo, že trasa vedla, ač v národním parku, také lesními cestami a výjezdů a sjezdů přibylo. Nebylo to tak snadné, jak jsem čekal. Chtěl jsem navázat na velmi dobré výsledky z posledních tří závodů, a to se tedy podařilo.

Když jsme s Janou přijeli na letiště u Lánova, občas drobně pršelo a na slunečný den to nevypadalo. Během závodu se vyjasnilo a dojíždělo se přeci jen za pěkného počasí.

V předchozím závodě na Orlíku jsem si vyjel dobré body, které mi zvýšily koeficient, a ve Vrchlabí jsem měl zajištěn blok dvoustovek. Moc teplo nebylo. Doplňování tekutin jsem vyřešil tak, že s sebou jsem si vezl jen malý bidon KPŽ a spoléhal jsem, že na třech (!) občerstvovačkách budou bidony na výměnu. Na rám se mi totiž vejde jen jeden bidon. Byla to dobrá volba, všude byl bidonů a dostatek a na druhé občerstvovačce jsem ho vyměnil. Víc nebylo třeba.

Spíkrování bylo poněkud odfláknuté. Hauptvogel byl nějaký nepřipravený. Před startem ani nečetl startovní listinu první padesátky a během dojezdu odjel, nejspíš do televize.

Po startu jsem najel na stezku stoupající na Žalý v docela dobré pozici. Dole se to trochu zacpalo, ale pak to šlo. První kopec byl vražedný. Nahoře se to pak pořádně rychle rozjelo. Balík se natahoval do čím dál delšího hada. Pořád bylo s kým jet. Občas se objevila pasáž, kterou jsem z dřívějška neznal. Na úkor asfaltových cest se obtížnost zvýšila.

Nejtěžší byl strmý sjezd přes kořeny a kameny od Hanapetrovy paseky dolů. Pamatoval jsem si, že pod ní se minule najelo na asfaltku a nechal jsem si zamčený tlumič. Jenže změna: jelo se kolmo dolů lesem a za trest za svou předvídavost jsem ten sjezd jel se zamčeným tlumičem. Zajímalo by mě, kolik lidí to tam zapíchlo předním kolem do hlubokých struh. Následovaly pasáže, které jsem neznal a pak dlouhý prudký výjezd nerovnou lesní cestou. Hlavně v závěru stoupání mi to šlo dobře a hodně jsem získal. Pak následovalo ještě jedno mučení do posledního rychlého kopce na asfaltce a pak už jen dlouhý sjezd k cíli, kam to bylo ještě skoro 10 km.

Ten jsem jel raději zadrženě. Byly na něm dva brody a kamenitým dnem. V půlce sjezdu mě předjeli dva jezdci a před brody další dva. Na druhém brodu jsem se jim sotva vyhnul. Jeden z nich měl pád, ležel ve vodě a vypadal, že se v něm utopí. Zastavil jsem a pomohl jsem odklidit raněnému kolo. Další jezdec mu pomohl na nohy. Zraněný byl odřený, ale omytý horskou bystřinou, z pusy mu tekla krev a naříkal, že má vyražené zuby. Když to vypadalo, že žádnou další záchranu nepotřebuje, pokračoval jsem dál. Mezitím projela čtveřice a pak dvojice. Ještě jsem se snažil zabojovat. Poslední dvojici jsem předjel u lomu a po nájezdu na louky za Lánovem jsem dojel čtveřici. Dva z nich jsem ještě před cílem předjel. Víc už to, jen o pár vteřin, nešlo. Nakonec jsem zastávkou u úrazu ztratil dvě místa a šanci ještě někoho dojet. Na pořadí v kategorii to nemělo žádný vliv.

Jelo se mi dobře, jako snad pokaždé na suchu, ale v cíli jsem byl pořádně unavený. Udělal jsem druhý nejlepší absolutní výsledek v Kole pro život (177.) a nejlepší umístění v kategorii (14.). Dařilo se mi během závodu vylepšovat pořadí. Na mezičase jsem byl 194. a v cíli o 17 míst výš.

K pozdnímu obědu byly dobré borůvkové knedlíky, Jana fotila a po dlouhé cestě zpátky jsme doplnili energii v pizzerii. Tím pro mě první polovina sezóny úspěšně skončila.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
50	1537	2:37:47	18,91	177	14	472	50	0:48:58

Foto: Jana

Vrchlabí – Špindl Tour, Kolo pro život, Vrchlabí

28.6.2014

Houštecký cyklomaraton

Den 14. června byl MTB závody nabitý. O přízeň bajkerů soupeřil Houštecký cyklomaraton ve Staré Boleslavi, Bike Prague v Praze, Ještěd tour v Liberci a Velká cena Lafarge v Čížkovicích. Který závod zvolit? Ten, který člověku sedí nejlíp. Vybral jsem si Houštku. V počtu účastníků zvítězil závod v Praze určitě proto, že byl v Praze. Houštku si bezpochyby vybrali ti, kteří si na dlouhý a rychlý závod věří a umějí ho. Takže konkurence tu sice byla do jisté míry rozředěná, ale určitě také silná.

Vybral jsem si jako vloni nejdelší trasu 82 km. Mimoto se jelo také na 60 a na 26 km. Na startu jsem se potkal s Martinem z Alltrainingu, který dělá hodně dobré výsledky, a také tady to potvrdil. Bohužel jsme se po dojezdu v tom davu lidí už nenašli, abychom to společně zhodnotili.

Počasí bylo skoro ideální. Bylo sucho, ani zima ani teplo, jen vítr občas zafoukal. Dobře jsem se rozjel a na start jsem se zařadil v poklidu, protože jsem měl z loňska vyjetou první vlnu. Tři minuty před startem spustilo bubenické sólo, a když doznělo, tak se vystartovalo.

Jen co jsme vykličkovali z ulic města, tak se rozjelo tempo, jako bychom měli jet nějakou třicítku a ne dlouhých 82 km. Velký balík jel docela dlouho pohromadě, ale po asi 10 km už byl roztrhaný do menších skupin podle výkonnosti. Naše grupa jela společně, většinou po zpevněných a polních cestách asi do 35. km. Po rozdělení tras přišly přeci jen menší kopce a terén a skupina se zmenšovala. Na druhé občerstvovačce jsem musel zastavit a doplnit pití. Ztráta za skupinou se zdála být snadno k dojetí, ale nebyla. V trojici jsme pokračovali s mírnou ztrátou. Časem se nám ti před námi ztratili z dohledu, odpadl nám třetí do party a ve dvojici s borcem v dresu Vape jsme pokračovali až ke třetí občerstvovačce. Myslel jsem, že spolu pojedeme dál, ale kolega se tam zastavil, a když jsem se ohlížel, neviděl jsem, že by se mě snažil dojet. Makal jsem tedy sám. Kolem 70. kilometru mě čekalo příjemné zjištění, že jsem dojel lidi ze skupiny přede mnou. Nejeli už pohromadě, zřejmě už nestačili tempu těch vpředu. Postupně jsem jich několik předjel a jen jeden, v červenobílém dresu, se za mě pověsil a snažil se jet v háku. Asi 5 km před cílem jsem zvolil špatnou stopu, zajel jsem do hlubokého písku a padl jsem do ostružin. Co nejrychleji jsem ho dojel, chvíli jsem si za ním odpočinul a po nájezdu na závěrečný asfaltový úsek jsem mu nastoupil a odjel. Poslední asi 2 km jsem dal naplno a v cílové rovince jsem za odměnu přespurtoval ještě jednoho borce z mé kategorie. Tedy on se spurtovat ani nesnažil.

Byl jsem rád, že jsem se silami vydržel až do konce. I tak jsem byl hodně unavený. 82 km jsem dal na minutu přesně za 3 hodiny. Nutno přiznat, že profil měl malé převýšení, zato se jelo pořád naplno. Po vyjetí, protažení, umytí prachu a převléknutí jsem si prohlédl vyvěšenou výsledkovou listinu, která nesla dobrou zprávu o mém výsledku. Při početní účasti stejné jako vloni jsem dosáhl příjemného zlepšení z loňského 13. místa na letošní 7. místo v kategorii.

V mé duši zavládla mírná spokojenost a odměnil jsem se vydatnou večeří a polotmavým Bakalářem v pizzerii.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
81	576	3:00:29	27,07	51	7	146	30	0:27:19

Foto: můj mobil, KT Foto

Houštecký cyklomaraton, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav

14.6.2014

Orlík Tour

Přijeli jsme s Janou už v pátek do Yachtklubu v Kožlí. Bylo příjemně teplo.
Večer jsme věnovali projíždění trasy závodu. Vyzkoušel jsem novou technickou pasáž složenou hlavně ze singltreku mezi stromy a sjezdu přes balvany zakončeného přejezdem potůčku.  Trať ještě nebyla ujetá a nebyla v ní najetá stopa jako při závodě. Napoprvé jsem tam přijel rychle, kameny zarostlé v trávě jsem neviděl a pořádně to tam házelo. Dal jsem tomu místu přezdívku rock’n’roll. Je dobré znát trať předem. Zbytek okruhu byl bez záludností snadno a rychle sjízdný bez těžkých výjezdů a sjezdů. Přesto jsem při závodě najezdil převýšení přes 1300 m, protože se jezdilo pořád nahoru a dolů bez rovných úseků. Ještě jednu výhodu měl tento okruh. Jezdilo se většinou v lese, což bylo příjemné a zmírnilo to působení vedra, které bylo při závodě. Na Vystrkově jsem si v poklidu vyzvedl číslo a se západem slunce jsme se vrátili do Yachtklubu. Měli tam vynikající Prazdroj.
V sobotu jsem se pořádně vyspal. Nemusel jsem brzy vstávat a cestovat k závodu. Všechno vypadalo dokonale. Posnídali jsme na terase s vyhlídkou na marínu v zátoce. Konečně nás čekal závod na suchu, letos první. Na Vystrkově jsme byli včas a bez stresu.
Během rozjetí jsem zjistil, že přijíždějící auta už nemají kde zaparkovat, a tak stojí podél silničky, po které se pojede zaváděcí úsek před nájezdem do terénu. To vypadalo nebezpečně. Můj plán vyrazit co nejrychleji od startu a získat přednější pozici při nájezdu do terénu dostal trhlinu. Po společném rozjetí jsem se včas zařadil do svého bloku až ve čtvrté stovce.
Překvapilo mě, že po startu se jelo rozumně a závodit se začalo, až jsme minuli zaparkovaná auta. To mi stačilo, abych získal dobrou pozici při nájezdu do terénu. Pak už to frčelo. Na suchu, občas v prachu, hlavně pořád v jezdivém terénu se peloton natáhl a mně se na devětadvacítce jelo moc dobře. Při bezpečném projetí rock’n’rollu se ukázala výhoda mého celopéra.
Při průjezdu cílem prvního kola mi Jana podala novou zásobu pití. Umí to jako profík. To bylo důležité, protože se muselo hodně pít. Vedro bylo velké a mnozí jezdci ho těžko snášeli a někteří na dehydrataci dojeli. V mezikole jsem ještě postoupil hodně dopředu v nerovném výjezdu roklinkou. Tam jsem také předjel mladého Jakuba, se kterým se letos hodně potkáváme. Se šťastným číslem 299 měl startovní blok o stovku přede mnou. To mě povzbudilo a napovědělo mi to, že tentokrát bude moje umístění dobré. Ještě před druhým mezičasem se držel za mnou, ale v dalších stoupáních jsem mu odjel. Ve druhém kole jsem dokonce zajel o 12 míst lepší čas, než bylo moje pořadí v cíli. Houpavý úsek plný zatáček po zpevněné cestě vedoucí k pláži jsem absolvoval v malé skupince. To bylo příjemné, ale po průjezdu pláží se ukázalo, že naše síly jsou rozdílné, a poslední stoupání jel každý sám. Před cílem mě už chytaly křeče. Posledního půlkilometru jsme si až do cílového spurtu zazávodili s borcem ze Spořitelny.
Jana pořídila cílové fotografie a pochválila mě, že jsem se dobře umístil. Celkové 188. místo je můj druhý nejlepší výsledek v KPŽ vůbec a 20. místo v kategorii je také dobré. Věřím, že bodový zisk mi zajistí pro příště start z bloku dvoustovek a lepší výchozí pozici. Chválím se. Jen tak dál…
A blaho pokračovalo také po dojezdu. Slunce příjemně hřálo a vyvolávalo letní náladu. Vyzvedl jsem si buchtičky s krémem, Jana mi donesla Birell. Pak jsme si ve stínu stánku Alltrainingu dali kávu a sluncem vysušené domácí sušenky od Morávků. Pohoda se Zdeňkem, Romanem a spol. Na mytí kol fronta nebyla. Na louce jsme vydrželi až do vyhlášení vítězů a tomboly. Bez výhry.
Večer, opět na terase Yachtklubu, jsem doplnil tekutiny a energii nápojem Prazdroj, vepřovým řízkem a nakládaným hermelínem. Jana vyladila atmosféru bombardinem. Byli jsme připraveni na nedělní vyjížďku rozsáhlým parkem zámku Orlík.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
56	1328	2:48:14	19,92	188	20	489	58	0:50:02

Foto: xYx.cz, Jana

Orlík Tour, Kolo pro život, Vystrkov
7.6.2014