První víkend po svátku svatého Františka z Assisi,
známého pro svou lásku k Božím stvořením, potažmo zvířatům a jistě i
k mopsům, kdyby je znal, patří tradičně Dni mopse. Moderátor akce se
snažil jedné paní vysvětlit termín konání souvislostí se svatým Václavem, ale
my víme svoje :-)
Místo konání se přesunulo letos do Stradonic na zahradu u
penzionu Klamovka. Když jsme tam před desátou hodinou přijeli, byly 3°C.
Jezdívali jsme na Dny mopse, které začínaly po poledni. Tentokrát jsme si však
museli přivstat.
Na louce už bylo plno lidí a mopsíků. Slunce nás pomalu
rozehřívalo. Naše mopsí holky Destiny a Kitty byly nadšené. Po seznámení
s terénem jsme je vypustili z vodítek. Malá Kitty byla roztomilá a
ráda se s každým pozdravila a nechala se hladit. Od své paničky se ale
nehnula a neodvážila se toulat sama. Zato Destiny vyrazila nezadržitelně po
svém a podrobně zkoumala celý prostor. Hledala především, kde by co snědla a
vyloudila. Štědrých dárců našla dost. Toto neúnavně provozovala celou dobu,
pokud nebyla na vodítku.
Program byl zahájen uvítáním a úvodním slovem o dvacet
minut později proti plánu. Plánované soutěže začaly ještě s větším
skluzem. Ukázalo se, že kdybychom přijeli o hodinu později, o nic bychom
nepřišli a vyhnuli bychom se rannímu chladu.
Dal jsem si svařené víno a přihlásil jsem nás do dvou ze
čtyř dopoledních soutěží. Skákat přes překážky by naše mazané holky nikdo
nepřinutil a v soutěži o nejzakroucenější ocásek neměly šanci. Při
zdolávání překážkové dráhy ukázali někteří mopsíci neuvěřitelný talent a
šikovnost. To stálo za obdiv. Zúčastnili jsme se pro nás přijatelnějších
soutěží.
Jana si zaběhla s Kittinkou slalom. Nikdy jsme to
netrénovali, takže se Kitty divila, cože se to po ní chce, ale obě dvě to
zvládly. Nebyly sice nejrychlejší, ale vypadaly při tom dobře. Další zábavnou
soutěží byly dostihy mopsíka od paničky k pánovi a zpátky. Našli se tam
opravdoví rychlíci. Znovu jsme do soutěže nasadili Kittinku. Ta to pojala po
svém a než od Jany doběhla pro piškot ke mně, tak se pro jistotu zastavila u
rozhodčího, jestli by se také od něho nedala dostat nějaká dobrota. Prostě je
to hravá společnice a ne závodnice.
Mezi soutěžemi byly zbytečně dlouhé pauzy. Během nich
jsme se už se všemi náhodnými známými pozdravili a pohovořili. Pak přišla
dlouhá polední pauza, která začala téměř v době, kdy měla končit. Zřejmě měla
sloužit jako pauza na oběd. Kdyby se začalo po poledni, pauza na oběd by nebyla
nutná a vše by se odehrálo v jednom zábavném bloku.
Současně s programem Dne mopse probíhala chovatelská
přehlídka a schůze výboru Mops klubu, jejichž konec byl v nedohlednu. Ti,
se kterými jsme se chtěli setkat, byli tam, ale Dne mopse se prozatím
neúčastnili. Ostatní naši staří dobří známí už na Dny mopse nejezdí. Najednou
jsme už neměli co dělat. Tři a půl hodiny postávání venku v chladnu
v mokré trávě už bylo na nás moc. Holky měly studené tlapky, program se
pro nás už naplnil a zatoužili jsme po teple.
Kitty konečně cestou domů v autě usnula. Přeci jen
jí to, naši divošku, zmohlo a asi se jí zdálo o velkých mopsech. Při cestě přes
Lány jsme měli možnost vidět střídání stráží před vchodem do prezidentského
zámku. Večer jsme si prohlédli fotky a konstatovali, že méně je někdy více a že celodenní garden party v říjnu už
nevydržíme.
Den mopse, Stradonice u Nižboru
5.10.2013
Žádné komentáře:
Okomentovat