Manitou Železné hory

V Chrudimi jsem byl poprvé a nebylo to tam špatné. Zázemí na bývalém plochodrážním stadiónu bylo docela pěkné. Trať měla přiměřeně náročný profil a obtížnost – žádný extrém, ale nálož to byla. Počasí se také mimořádně vydařilo.

Z posledních pěti závozů Kola pro život jsem měl tři pokažené kvůli pádům, defektům nebo bloudění. Předsevzal jsem si tedy, že si na to všechno dám pozor a pojedu spíš na jistotu, abych zbytečnou chybou neztratil zase čtvrt hodiny.

Trasa závodu byla delší než v minulosti a na konec se kvůli objížďce lesních polomů prodloužila na 69 km. To už byla pořádná délka a závod prověřil síly a vytrvalost všem účastníkům. V posledních kilometrech jsem předstihl ty, kteří mi dříve na trati ujeli, a viditelně už neměli síly na závěrečné zrychlení.

V polovině závodů se vždycky proklínám, že jsem se do nich pustil, všechno bolí, ostatní ujíždějí, cíl je daleko, že mi to mučení za to nestojí, atd. Ale nakonec se vždycky ukáže, že to všechno zvládnu, že jsem dobře připraven a že delší závody jsou spíše mojí výhodou.

Tentokrát byla po startu divácká atrakce – sjezd dvou schodišť. Při rozjetí jsem je v pohodě dal. Při závodě samotném, protože jsem startoval z bloku dvoustovek, byl už vrchol schodišť ucpaný, v pohodě projeli jen ti první, a čekalo se, až je ten dav postupně sjede, a to s rizikem kolize. Mnozí, a já také, nečekali a schodiště po straně seběhli. Nic jsem tím neztratil. Nic jsem si nemusel dokazovat.

Zanedlouho po startu se ukázalo, že znalost trati je výhodou, protože se ze silnice sjelo na polní cestu a hned na lesní singltrek. Měl jsem to napálit, abych tam byl co nejdřív. Na pěšinu se vešel jen jeden cyklista a dlouhé kilometry se jedlo jeden za druhým. Ti vepředu jeli rychleji a ti vzadu pomaleji a rozdíly mezi námi se zvětšovaly. Taková trasa je sice hezká na svezení, ale pro závod, kde jede víc než půl tisíce lidí najednou, je to nevhodné, alespoň ne na jeho začátek. Závodit se tam nedá, pokud se nechci chovat jako dobytek, co ostatní vytlačí z trati.

Zase jsem měl pomalejší začátek a kvůli němu jsem ztratil čas i místa na úzkých cestách. Vlastně asi nemám pomalejší začátek. To spíš mnozí to napálí naplno a jedou tak dlouho, než jim dojdou síly. Já nasadím tempo a to jedu od startu do cíle, a když se cíl přiblíží, tak ožiju a ještě tempo vystupňuju. Na mezičase jsem byl na 258. místě a do cíle jsem to zlepšil o 33 míst.

Trasa vedla pěkným prostředím, bylo tam hodně brodů, pěkný rychlý závěr. Byl jsem rád, že když už jsem byl před koncem dost vyčerpaný, tak tam nebyla žádná záludnost. Kolo mi jelo dobře. Na velkou devětadvacítku jsem si zvykl.

Zajel jsem dobrý závod. Výsledek byl takový, jak si představuji, že bych měl standardně jezdit. K představě o úspěchu mi ještě tři místa chyběla. Po 3:40: 49 hod a 69 km jsem dojel na 18. místě v kategorii 50 – 59 let ze 60 startujících, celkově 225. v absolutním pořadí z 571. Tak teď to ještě vylepšit… Třeba příště na Ještědu. Ale tam to bude hodně těžké.

Výsledek

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
69	1448	3:40:49	18,76	225	18	535	59	1:09:58

Foto: Nefotil jsem, tak jen Koli Media a odkaz na galeriiAlltrainingu

Manitou železné hory, Kolo pro život, Chrudim

24.8.2013

Karlovarský bikemaraton

Po dvoutýdenní dovolené bez kola, odpočinutý a zregenerovaný, po několika trénincích jsem se postavil na start závodu KPŽ v Karlových Varech. Po tréninkové pauze jsem nemohl čekat žádný velký výkon. Zato jsem si poprvé na KPŽ zajezdil na svém novém Treku Superfly.

Do Varů mě doprovodila Jana a moc mi to pomohlo, alespoň zvednout náladu. Závod se totiž moc nevydařil. Na novém kole se mi jelo dobře. Devětadvacítku jsem zvládal a byl jsem s ní rychlý i ve výjezdech. Dostal jsem ze sebe dobrý výkon, jako bych ani neměl pauzu. Jenže zasáhla smůla.

Počasí bylo úplně špičkové. Podmínky ideální. Před startem jsem se připravil s Alltrainingem. Trasa byla jiná než vloni, a vlastně i jako předloni. Pořád tam mění trasu a ukázalo se, že ty změny tras nejsou nic přínosného.

Tentokrát vymysleli pořadatelé jiný začátek, aby se pole roztáhlo. Jenže přínos to mělo opačný. Vloni byl po startu dlouhý táhlý kopec a dlouhý rychlý sjezd. Letos zařadili prudší a kratší kopec. Tam se to neroztáhlo a následovaly dva prudké technické sjezdy. To bezpečnosti nepřidalo. Když jsme jako dvoustovkaři dorazili na kopec, tak jsme byli pořád pohromadě. Sjezdy byly pak nepřehledné a o nervy. Snad nikdo dopředu nevěděl, co ho čeká za další zatáčkou. Sypký povrch klouzal, hodně kamenů, hodně pádů. Bylo nepříjemné, když lidi přede mnou padali, jiní pomalu kličkovali, zezadu se řítili další, kteří buď kola nezvládali, nebo už neměli prostě kam jet. Špatné je, když se trať ucpe ve sjezdu. V nejhorších místech jsem raději kolo vedl a běžel jsem, ostatně skoro stejně rychle jako balancující a brzdící borci.

Po prvním sjezdu jsme ve velké skupině pokračovali serpentinami až dolů do údolí, kde jsme zjistili, že jsme sjeli z trasy, jež byla buď špatně značená, nebo někdo značení, kudy nejezdit, strhnul. S očima upřenýma na trasu sjezdu jsme přehlédli, že se uhýbá na vrstevnici. Zajeli jsme si nejméně kilometr. Navíc jsme museli prudký kopec vyjet znovu. K tomu proti nám jeli další, kteří zabloudili. Pomalu jsme se tedy dostali k místu odbočky a tam se to zase ucpalo, protože se na sigltreku setkával náš proud s proudem hlavního pole. To už jeli ti s vysokými startovními čísly, a když jsem se za ně zařadil, ještě víc zdržovali. Tedy ztráta stále narůstala.

Po nešťastném úvodu jsem se rozjel do obvyklého tempa a předjížděl jsem borce a dostával se víc dopředu. Bylo dobře, že se mnou jeli také jiní, kteří zabloudili, takže mi to pomáhalo nepolevit v tempu. Ve střední části jsem už jel, co to dalo, a jak jsem předjížděl další borce, tak mě to psychicky zvedlo. Po mezičase na 40. km přišla další technická část. Ta už byla bez problému. V rozletu mě brzdily už jen drobné technické problémy, které mě připravily o dalších pár desítek vteřin, ale tentokrát to nehrálo velkou roli. Čtyřikrát mi spadl řetěz z převodníku. Zřejmě si řazení na novém kole trochu „sedlo“. Teď to mám seřízené a už se mi řetěz shodit nepovedlo. Snad to je tím vyřešené…

Závod byl dlouhý, těžký a vysilující. Přesto mi vydržely síly až do závěru a dokázal jsem ještě finišovat a při dojezdu čtyřčlenné skupinky jsem na brodech setřásl dva pronásledovatele a na cílové rovince jsem přespurtoval zbývajícího z naší čtyřky. Tak mě alespoň potěšilo malé vítězství v našem minisouboji.

Po dojetí jsem byl ale pořádně unavený jako už dlouho ne. Tři hodiny a tři čtvrtě jsem na trati letos ještě nestrávil.

Kvůli zabloudění jsem dosáhl sotva průměrného výsledku – 269. místo celkově a 21. místo v kategorii. Druhou část jsem však projel podle svých představ. Úsek od mezičasu na 40. km do cíle jsem zajel 229. celkově a 13. v kategorii. To naznačuje, že takové mohlo být moje celkové umístění nebýt kufrování. 

Na vyhlášení jsme ani nečekali a jeli jsme domů odpočívat. Další závody KPŽ budou následovat v rychlém sledu každý týden.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
63	1511	3:46:56	16,56	269	21	397	44	1:27:48

Foto: Jana

Karlovarský bikemaraton, Kolo pro život, Karlovy Vary

17.8.2013