Praha – Karlštejn Tour

Do Chuchle jsem přijel s tříčlenným doprovodem, který mi dodal potřebnou podporu. Počasí bylo ideální: 19°C, pod mrakem, ale nepršelo. Dva týdny před závodem byly plné přeháněk a deště, ale trať byla zázračně suchá a tedy rychlá a bezpečná. O příděl bahna se postaral jen jeden výživný brod. Předchozí závody naznačily, že bych tu mohl zajet dobrý výsledek a předvést hodně dobrý výkon. Zrovna tady to ale je těžké, protože tu bývá, a opět byla, silná a početná konkurence více než devíti set jezdců v hlavním závodě.
Svaly jsem si prohřál konopnou hřejivou mastí s chilli, která se osvědčila a fungovala až do konce. S Alltrainingem jsme se pořádně rozjeli dobrých 16 km. Zařadil jsem se do bloku dvoustovek. Startovní pozice poměrně vpředu mi zajistila, že jsem v úzkých místech nemusel zastavit a že jsem na klusácké dráze dostal o trochu menší příděl prachu.
Když se odstartovalo, zvedla se mračna prachu a viděl jsem jen pár lidí před sebou. Po dlouhém úseku na silnici a rychlém kopci se teprve v terénu ukázalo, jak je kdo na tom, a do první občerstvovačky asi v polovině závodu se ustálilo pořadí. Tentokrát jsem ve sjezdech držel tempo s ostatními, protože byly lehce technické a ne příliš rychlé. V závěru se spojily trasy hlavního a krátkého závodu a fitness jízdy dohromady. Jejich účastníci překáželi a způsobovali kolizní situace. To nebylo dobré. Hlavně v posledním stoupání před cílem nad Radotínem se ta stezka ucpala a tlačit museli všichni. V cíli jsem byl podstatně dřív, než jsem čekal, ani jsem na trati nestačil sníst poslední gel. Zase jsem musel v cíli zaspurtovat. Tentokrát mě nikdo z mé kategorie o lepší umístění nepřipravil.
Trasa byla proti loňsku sice asi o půl kilometru kratší, ale zato silniční úsek byl nahrazen terénem, takže to bylo obtížnější a určitě ne rychlejší a časy se dají porovnávat. Můj výsledek i čas byly mnohem lepší, než jsem očekával. Proti loňsku prudké zlepšení. Čas jsem zlepšil o víc než 19 minut. Za dobré umístění v absolutním pořadí bych považoval 250. místo a doufal jsem, že by to mohlo být 230., jenže jsem byl 203., to je o 137 výš než vloni. V kategorii to bylo 37. místo, o 25 lépe než vloni!
Po dojezdu mi Jana, Eliška a Marek pomáhali a ušetřili mi dost času při tom všem, co se po závodě musí udělat. Navíc, zatímco jsem jezdil, vyhráli ceny v soutěži Birellu ve šlapání na kole v trenažéru na 1 minutu. Jana byla 3. a Marek dokonce 2. a vyhráli tašky plné Birellů limetka-malina!

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
51	915	2:16:29	22,39	203	37	803	197	0:39:52

 

 

 

 

 

 

 Odkaz na kompletní fotogalerii

Foto: Jana, KT Foto

Praha – Karlštejn Tour, Kolo pro život, Praha-Velká Chuchle
21.7.2012

Okoloústí

V noci lilo, ráno pršelo, a když jsem dával před domem věci do auta, tak se ukázalo slunce. V Roudníkách už bylo skoro jasno. Jelo se Okoloústí ze seriálu Cyklomaraton Tour 2012.

Na trase se střídaly různé povrchy, takže to bylo pestré a rozhodovala všestrannost. Trať těžce poznamenaly deště, které místy vytvořily bláto mazlavé a kluzké jako máslo. Před startem pořadatelé oznámili změnu trasy. Nejhorší a nejrizikovější místa se vynechala a trasa vedla oproti loňsku zčásti jinudy. Dlouhý rychlý sjezd po štěrku a kamenné drti na novém úseku byl ale také pěkný test odolnosti plášťů. Částečně se jelo po stejné trase jako jezero Milada, ale v opačném směru.

Kola s novými plášti jsem tedy nafoukal co nejméně, nohy jsem si namasíroval hřejivou konopnou mastí s chilli, dobře jsem se rozjel a už od startu se mi jelo dobře. Závod se jel na dva okruhy. Držel jsem si své tempo, které mi vyhovovalo. Blátivé úseky jsem projížděl opatrně. Většina kopců se nedala vyjet, protože kola na blátě prokluzovala. Při sjezdech se musela cesta a rychlost volit s citem. Při velké rychlosti to klouzalo, a když se kola zabrzdila a zablokovala, tak nešlo řídit. Ale jet se to dalo. Mimoto se přejíždělo také přes louky a tam zase byla záludně mokrá tráva. Hlavně na těch loukách hodně foukalo a nejelo to. V půli okruhu před Stadicemi mě dojel František a to mě motivovalo ke zvýšení tempa. V kopci za Stadicemi jsem ho ztratil a už jsem ho neviděl.

Na konci prvního kola jsem měl pocit, že jsem na tom kondičně dobře. Dojížděl jsem soupeře, kteří rizikovější místa v úvodu projeli rychleji. Při nájezdu do druhého kola jsem skupince, ve které jsem byl, lehce ujel, ani se nesnažili držet tempo. Počasí mi přálo. Slunečno a silný vítr rychle vysoušely trať, bláto bylo stabilnější, a tak jsem ve druhém kole běžel jen dvě stoupání, která byla ve stínu v lese. Chytil jsem nějakou dobrou formu, protože mě za celé druhé kolo nikdo nepředjel, až na jednoho, se kterým jsem spurtoval do cíle, a on tam byl o pár desetinek rychleji. Byl totiž větší a těžší a spurt se rozjížděl z kopce, a tak dostal větší setrvačnost. Celé druhé kolo, až na závěr, jsem odjel sám. Když jsem předjížděl borce s nízkými čísly, kteří startovali z prvního bloku, napovídalo to, že bude dobrý výsledek.

Skupinu cyklistů z Cyklocity Lovosice tentokrát postihla kalamita smůly: Honza zaspal a nejel, Lukáš prorazil obě kola, František měl těžký pád, potloukl se a odvezli ho do nemocnice do Teplic na šití, jen Tomáš Běloch závod dokončil.

Dojel jsem ve zdraví v dobrém čase. Přestože se hodně běhalo a chodilo, měl jsem rychlostní průměr stejný jako vloni na suchu. Bylo z toho místo v první desítce v mé kategorii, poprvé na kvalitně obsazeném závodě. Loňské umístění jsem hodně vylepšil - v kategorii z loňského 17. na letošní 10. místo ze 40 startujících a v absolutním pořadí jsem se umístil na 58. místě ze 172 účastníků. To je hodně slibný výsledek před Praha – Karlštejn Tour, kdy bych mohl předvést hodnotný výkon před odpočinkem na přelomu sezóny. Konkurence tam ale bude ta nejtěžší a bude to ukrutně obtížné.

Výsledek

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
44	855	2:20:36	18,61	58	10	147	33	0:41:02

Foto: KT foto, Cerni konejedna, cyklofitliberec

Okoloústí, Cyklomaraton Tour, Roudníky

14.7.2012

Mezinárodní mistrovství Masters 2012 - Memorial Vl. Urbana

Po hodinách odježděných na silničním kole jsem si chtěl vyzkoušet, jak se na něm závodí. Vybral jsem si závod, který se jel v blízkém okolí ve Vědomicích u Roudnice od restaurace Zavadilka. Nebyl to však závod s masovou účastí. Patří do silniční Extraligy Masters a konkurence je tam poměrně úzká, ale zato všichni mají závodní ambice a zkušenosti. Většinou se jedná o veterány, kteří už mají z mládí něco odzávoděno.
Jelo se na příjemném rovinatém okruhu dlouhém 19 km. Každá věková kategorie jela příslušný počet okruhů. Moje kategorie B (M-40, M-45, Ž) jela 4 okruhy, tedy 76 km.
Čekala mě jízda vysokou rychlostí v balíku. Neměl jsem se silničními závody zkušenosti, ani jsem nevěděl, jak se závod obvykle vyvíjí. Věděl jsem však, že tak rychle, jak napovídaly časy z výsledků z minulých ročníků, jsem nikdy na kole nejezdil a nevěděl jsem, jak dlouho takové tempo udržím.
Závod začal v 10 hod. Jednotlivé kategorie startovaly po 5 minutách.Vyrazil jsem s taktikou jezdit v zadní části balíku, využívat závětří, šetřit síly, držet se v balíku co nejdéle a vyčkávat, co se bude dít. První kolo se jelo bez událostí svižně v průměru okolo 38 km/h. Ve druhém kole se tempo začalo prudce měnit, jak vpředu zkoušeli nástupy. Pár lidí odpadlo. Druhé kolo bylo v průměru přes 42 km/h! Tempo se zvyšovalo. Asi ve čtvrtině třetího kola na úzkém úseku v polích jsme dojeli balík kategorie, která odstartovala pět minut před námi, asi jeli pomaleji, protože to měli na 5 kol. Zaváděcí vůz zastavil, aby jim nevjel na záda. Náš balík ho musel objet a roztrhl se. Vpředu se zrychlilo, někteří to dojeli, jiní ne. Jakmile se udělala mezera, už to v mírném větru nešlo dojet. Balík jel pohromadě strašně rychle a osamělí jezdci neměli šanci ho dojet. Dál jsme pokračovali ve dvou se Zdeňkem ve žlutém dresu z Mnichova Hradiště. Střídat se mu moc nechtělo, spíš se vezl za mnou. Časem jsme dojeli ještě jednoho borce z kategorie před námi a ve třech se mi jelo lépe. Tak jsme absolvovali poslední kolo a bylo jasné, že si to se Zdeňkem dáme ve spurtu o umístění. Do poslední zatáčky jsem ho pustil před sebe a v cílové rovince jsem zezadu nastoupil k dlouhému spurtu, na který už nestačil. Tak jsem spravedlivě získal alespoň jedno místo.
V cíli po 76 km jsem byl v kategorii B na 26. místě z 31 startujících v čase 1:58:28. V bodované kategorii M45 jsem byl 13. ze 14 startujících. Do cíle dojel hlavní balík prakticky pohromadě a vítěz naší kategorie měl čas 1:47:54, to je průměr 42,26 km/h. Pro srovnání, jak rychlé to bylo: vítěz kategorie Elite to zajel v průměru 40,75 km/h. Můj průměr byl 38,55 km/h.
Výsledek to nebyl nijak oslnivý, ale s výkonem jsem byl spokojen a s novými zkušenostmi by to příště mělo být lepší i výsledkově. Proti MTB, kde vítězí spíš hrubá síla, technika a odvaha, na silnici vítězí taktika, chytrost a rychlost.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
76	301	1:58:28	38,55	26	13	31	14	0:10:34

 

 

 

 

 

Kompletní fotogalerie ze závodu:
cyklomaters
balu61
Foťák jsem s sebou nevzal a nebyl tam nikdo se mnou, kdo by fotil.

Mezinárodní mistrovství Masters 2012 - Memorial Vl. Urbana, Extraliga Masters, Vědomice
6.7.2012

Vrchlabí – Špindl Tour

Tohoto závodu se jel teprve druhý ročník. Účast byla slabší než na jiných závodech KPŽ, ale větší než na loňském ročníku. Letos to bylo o 4 km kratší, nejelo se centrem Špindlu, zato přibyl jeden pořádný kopec. Kopce byly dlouhé, a dva přímo vražedné, sjezdy byly rychlé. Jelo se po zpevněných cestách, terénu bylo minimum. Přestože byly dva brody, dojel jsem čistý, žádné bláto ani prach.
Cesta do Lánova je dlouhá. Obnáší celkem tam a zpátky skoro pět hodin řízení, a tak jsem byl rád, že jela se mnou Jana. V posledních týdnech šla moje výkonnost nahoru, takže jsem si dělal naději na hodně dobré umístění, čemuž napovídalo také moje zatím nejnižší přidělené startovní číslo B219.
Krátce po startu hned na kraji Vrchlabí začal první tvrdý výjezd na Žalý, dlouhý 3,5 km. To bylo první síto. Pak se trasa různě vlnila, až jsme z Labské sjeli dolů a přejeli hráz přehrady a dojeli na okraj Špindlerova Mlýna. Tam čekal nejtvrdší kopec na Hromovku dlouhý asi 1,5 km se sklonem mezi 15 až 20 %. Pak se už každý kopec zdál mírný a jelo se rychle do Strážného a odtud na Hanapetrovu paseku. Někde před ní jsme se sjeli do šestičlenné skupiny a pohromadě se nám jelo mnohem lépe.  Rozpadli jsme se až v posledním kopci, který se nenápadně zvedal čím dál víc. Tam jsem se snažil najet co nejvíc náskoku před soupeři a nešetřil jsem už silami, protože od Rejdiště následoval 8 km dlouhý sjezd po šotolině a štěrku. Tam jsem sjížděl opatrně a neriskoval jsem. Poslední kilometry přes Lánov a kolem letiště už byly na maximum.
Nakonec z toho bylo krásné 171. místo celkově, o dvacet míst lepší, než jsem čekal, a 31. místo v kategorii v čase 2:22:16 h, o dvacet minut lepším než vloni, kdy to sice bylo o něco delší, ale i tak super čas.
Na letišti bylo perfektní počasí. Nikam jsme nespěchali. Prohlédli jsme si letadla. V pohodě jsme dojeli domů a večer jsme vzali Destinku na procházku a posezení na zahrádce v pizzerii.
Aktuální pořadí v seriálu Kolo pro život: Celkové pořadí 173., pořadí v kategorii 30.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
51	1235	2:22:16	21,61	171	31	507	117	0:43:10

Odkaz na webové album

Foto: Jana, já, Markéta Navrátilová, xyx
Lánov, Vrchlabí – Špindl Tour, Kolo pro život
23.06.2012

Den mopse v Suchém 2012

V sobotu odpoledne 16.6. došlo v Suchém k vysoké koncentraci psů mopsů...

 

Odkaz na webové album 

Den mopse 2012, Suché