Po převlečení jsem se zajel podívat na dětské závody, jak se daří Albertovi. Už jsem ho nestihl. Právě dojel. Jel dobře, ale v poslední zatáčce měl pád, a přišel tak o výborný výsledek. Škoda, držel jsem mu palce.
Tradičně jsem se rozjel s Alltrainingem, tentokrát pod vedením Ivana a Petry. Sešla se silná konkurence, včetně kolegů z Alltrainingu. Startovní číslo mě zařadilo do chlívku třístovek. Jako v Českém ráji jsme se tam sešli s Jakubem. A jak jsme odstartovali, tak jsme v podstatě i dojeli. Umístění přibližně odpovídalo startovnímu číslu. S Jakubem jsme absolvovali závod chvílemi společně a jinak víceméně na dohled. V cíli nás dělilo pět míst. Poslední kilometry rozhodly, že dojel přede mnou.
Ukázalo se, že páteční liják byl jen místní a protilehlá část okruhu byla přijatelně suchá. I tak bylo bahnitých úseků dost. Jelo se mi docela dobře. V roztažené skupině jezdců jsme si měnili pořadí, podle toho, jak který úsek komu vyhovoval. Můj výsledek by byl podstatně lepší nebýt novinky - závěrečného kopce.
Ten přidali pořadatelé k tradiční trase úplně nesmyslně těsně před dojezd k cíli, kdy už bývá rozhodnuto. Všichni, s kým jsem mluvil, nebo lidi, jejichž rozhovory jsem zaslechl, to kritizovali. Bylo to 600 m dlouhé stoupání, tvořené blátivou strouhou, které se nedalo vyjet, a to ani pro eliťáky. To bylo něco pro moje plotýnky a artritické kyčle! Jízdu na kole zvládám, ale běh v blátě s břemenem už je problém. Před nasednutím na kolo jsem musel počkat, až to odezní a pak jsem to opatrně plužil dolů. Až do večera jsem pak byl jako rozlámaný.
V cíli jsme zase byli pokrytí blátem a kola ještě víc. To už svítilo slunce naplno a cílová louka byla jako zázrakem suchá. Hlad po usilovném výkonu s průměrným výsledkem jsem zahnal borůvkovými knedlíky. Vyhřál jsem se u stánku na sluníčku a pak jsem nedočkavě vyrazil zpátky domů, protože jsem se těšil na posezení v Di Gusto u italských specialit.
Podle svého koeficientu jsem měl být alespoň o 30 míst lepší. V kategorii jsem si však svůj cíl splnil.
A borec na konec: Ve výsledcích jsem objevil zázračného jezdce, který s číslem 487 skončil v kategorii o místo přede mnou. Ještě na mezičase ve 2/3 závodu byl 501. Jenže úsek, který borcům mé úrovně trval skoro hodinu a vítěz kategorie ho ujel za 47:05 min, dokázal překonat za 46:16. Jakoby měl křídla, za posledních cca 15 km předjel 171 závodníků a vítězi kategorie nadělil ztrátu skoro minutu. Zřejmě znalec místních lesů…
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii | zpoždění za vítězem |
| 57 | 1240 | 3:09:41 | 17,93 | 334 | 24 | 852 | 87 | 1:08:44 |
Foto: můj mobil, xYx.cz
Trans Brdy, Kolo pro život, Lety u Prahy
26.4.2014
