Okoloústí

Pět dní před závodem jsem si pořídil nové kolo Trek Superfly 100 AL Elite, celoodpružený speciál na cross-country maratony s průměrem kol 29“. Věřím, že si s ním užiju hezkou druhou polovinu sezóny. Jízda s ním je plynulejší, jistější, stabilnější, zdá se, že i rychlejší tam, kde má možnost jet.

Ústecký závod se z Roudníků u jezera Milada přestěhoval do Střížovic na Střížovický vrch. Pořadatelé tam na malý prostor natěsnali technickou členitou trať, prakticky bez asfaltu, skoro pořád po lesních a polních cestách, hodně singltreku, ostrých zatáček, výjezdů a prudkých sjezdů. Dobře, že bylo sucho. Na blátě by to bylo záludné. I tak tam byly úrazy. Kritické úseky jsem projížděl jistě, ovšem také pomalu, a tak mě umístění vepředu nečekalo. Trasa to byla těžká, vyžadovala stálé soustředění, dobrou techniku i fyzičku. Místa na odpočinek nebyla.

Jelo se na dvě kola. To bylo dobře, protože mi po nájezdu do 2. kola mohla Jana podat bidon s pitím. Na mé kolo se totiž vejde jen jeden držák a já během závodu spotřebuji dvě lahve pití.

Po tradičně pomalejším startu jsem se do konce prvního kola dostával na své místo okolo středu. Ve druhém kole se na pořadí nic neměnilo. Ke konci se mezery mezi jezdci natáhly a dojíždělo se po jednom. Zůstal jsem u svého výkonnostního průměru. Zdá se, že forma byla lepší na začátku sezóny. V kategorii jsem získal 11. místo a celkově jsem byl 89., tedy skoro přesně uprostřed.

Na louce na kopci slunce pořádně pálilo a žízeň byly veliká. Prachbídné rizoto na poukázku jsem zkonzumovat nedokázal a syrovátkový nápoj jsem raději ani neotevřel. Na jiných závodech dávají pivo… Zachránila mě Jana, když mi koupila dvě nealkoholická piva. Chutnala v tu chvíli jako pravá.

Výsledek 

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
39	1038	2:21:58	16,69	89	11	160	21	0:39:19

 Foto: Jana

Okoloústí, Cyklomaraton Tour, Střížovice

20.7.2013

Za pěnivou důvou

Jelo se v Terezíně. Byl to teprve můj druhý silniční závod. Chválím pořadatele za to, že vše bylo bezvadně zajištěné, a to za startovné pouhých 100 Kč. Doprovodné vozy a pořadatelé na křižovatkách zajistili hladký průjezd závodu.
Jel jsem dlouhou trasu 84 km. Můj computer naměřil dokonce 86,9 km. Nebylo to málo. Ve střední části nás čekaly také nějaké kopce. Převýšení jsem naměřil 830 m.
Konkurence byla silná a peleton byl početný. Závod má tradici.
Hned po startu zavalil balík celou silnici. Projeli jsme Litoměřicemi a směřovali na Polepy. Jízda ve velkém balíku za silničního provozu byla o nervy. Z jízdy uprostřed balíku jsem měl tísnivý pocit. Pokaždé, když jsme potkali auto, tak se musel peloton vejít na jednu půlku silnice. Tak se to zahustilo a brzdilo se a to trvalo až za Polepy.
Držel jsem se v hlavním balíku a už se to slibně natahovalo. Za Polepy jsme zastavili na železniční přejezdu u spuštěných závor a po pár minutách čekání na vlak se startovalo prakticky znovu. Zanedlouho přišel první kopec a tam se to roztrhalo. Ztratil jsem kontakt a zaostal jsem. Asi jsem se tam měl držet zuby nehty až do vyčerpání, protože se to zpátky sjet nedalo. Těm co zaostali se mnou jsem odjel, protože byli příliš pomalí, a pokračoval jsem dál sám. Foukal vítr a působil jako brzda. Bojoval jsem. Tak vzadu jsem zůstat nemohl. Kolem 40. km jsem předjel Zdeňka, který sváděl marný boj na svém bajku devětadvacítce se silničními ráfky. Pokračoval jsem jsem dál a sjel jsem dalšího borce na bajku Spešl devětadvacítce. Jeli jsme ve dvou a střídali jsme si. To mi moc pomohlo.
Časem jsme dojeli další dvojici a začala se vytvářet skupinka. Dojížděli jsme další a skupina rostla. Spolupracovali jsme a tempo bylo svižnější a lépe se bojovalo s větrem. Bajker na Spešlu už na silničky nestačil. To už jsme měli za sebou dvě horské prémie, Liběšice, Úštěk a přes Ostré a Skalku jsme směřovali do roviny u Roudnice.
Ve Vetlé jsme dojeli Sašu zažili infarktovou situaci. Nepozorná řidička zastavila auto u pravého kraje a vypadalo to, že nás pouští. Když jsme ji míjeli, bez zablikání zatočila doprava do vjezdu ke vratům domu. Nikoho nesrazila, ale vylekali jsme se, protože jsme museli prudce brzdit a vyhýbat se a dávat pozor, abychom nesrazili jeden druhého.
Projeli jsme přes roudnické dlážděné náměstí a přes Rohatce jsme v poklidu směřovali do Hrobců. Ještě tam se to někdo pokusil utrhnout, ale ve větru neměl šanci. Po silnici do Bohušovic se vyčkávalo, kdo to potáhne a pak z Bohušovic se už rozjelo tempo. Ve skupině jsme byli čtyři z mojí kategorie. Hlídal jsme si je. Ve spurtu byl přede mnou jenom Saša, o jednu desetinu vteřiny.
Přál jsem si dojet celkově do 80. místa, aby to nebyla ostuda. To se podařilo. Dojel jsem 76., ale výsledek to byl průměrný. V kategorii 14 místo. I tak ale bylo lepší než můj první silniční závod vloni. Obdivuji, jako výkonnost mají veteráni přes 50 let. Z MTB závodů jsem zvyklý jezdit mezi těmi lepšími, ale tady to byl jen podprůměr. Přesto - zlepšení tu bylo.
Následoval Budvar v cíli. Gratulace Tomášovi, který vyhrál krátkou trať na 35 km. Slunce svítilo, lidí plná ulice... A byl to hezký závod.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
87	834	2:41:37	32,32	68	14	107	22	0:19:56

Foto: moc jsem toho nenafotil - stupně vítězů krátké trati 35 km

Za pěnivou důvou, Král Středohoří, Terezín
13.7.2013

Houštecký cyklomaraton

Po třech týdnech pauzy zaviněné chirurgickým zákrokem v oblasti kontaktu těla se sedlem jsem se konečně postavil na start závodu. Předtím jsem odjezdil jen tři tréninky, které mě do zpátky formy tak rychle nemohly dostat.

Poprvé v životě jsem se přihlásil na dlouhý maratón. Když jsem se přihlašoval, tak šla moje výkonnost nahoru, a cítil jsem se na dobrý výsledek. Zvládnutí dlouhé trasy v tu chvíli bylo pro mě samozřejmostí. Jako naschvál jsem ale měl tréninkový výpadek a na těžký výkon jsem se nemohl připravit. Nakonec jsem to odjel dobře, ale silami jsem zrovna nehýřil.

Střední trasu Houšteckého cyklomaratonu jsem už jel předloni. měřila 60 km a byla rovinatá a hodně rychlá. Dlouhá trasa měří jen 82, tedy žádný extrém, a v části, která je navíc, jsou na ní i mírné kopce. O co jsou kopce mírnější, o to se jezdí rychleji. Takže žádná úleva.

V týdnu před závodem pršelo, jako letos skoro pořád, a Tonda, který si trať projížděl předem, hlásil, že je část dlouhé trasy blátivá, s hlubokými brázdami od traktorů a jsou na i popadané stromy. Duševně jsem se na to připravil.

Start byl v 10 hodin. Neměl jsem z loňska vyjeté umístění, které by mě opravňovalo ke startu z prvního bloku pro první stovku. Ale vzhledem k délce závodu to tak velký hendikep nebyl a na jeho smazání před nájezdem do terénu byla dostatečná vzdálenost. Zpočátku se mi jelo v pohodě. Pole jezdců se postupně trhalo.

Asi tak do 35. kilometru jsem jel v dobré malé skupině, která jela rozumné tempo, spolupracovala a pravidelně se střídalo. Bohužel v kopcích jsem jim nestačil. Po polovině závodu se projevilo moje tréninkové manko a nebyl jsem schopen přizpůsobit se rychlejším jezdcům. V kopcích jsem nestačil a ani na rovině jsem nedokázal točit těžší převody, což ještě na Orlíku před třemi týdny byla moje silná stránka.  Nezbývalo mi než jet svoje tempo. Naštěstí problematická místa na cestách během posledních dvou slunečných dní většinou vyschla a dalo se to v pohodě jezdit. Spadané stromy někdo rozřezal a odklidil. Zato v té prodloužené části se vyskytovaly dlouhé úseky zarostlé metr a půl vysokou trávou a kopřivami, kde cesta skoro nebyla vidět a valili jsme to tam při jízdě v háku plnou rychlostí skoro naslepo.

Až po spojení s kratší trasou jsem se zase dobře rozjel. Brzy nato jsem ale sjel z trasy a několik stovek metrů jsme si s několika dalšími zajeli. Nějaká ta minutka uplynula, než jsem byl zase zpátky. Předjížděl jsem jezdce ze šedesátikilometrové trati a blížil jsem se k cíli. To už se jelo zase po rovině. Tam mi to jelo líp a předjel jsem ještě několik soupeřů z osmdesátky a získal zpátky místa, která jsem ztratil při svém výletu do polí. Už to ale nebyla žádná sranda: při každém dosednutí mě bolela jizva a pár kilometrů před cílem se mi do nohou zakously křeče.  Poslední kilometry už každý jel, co to dá. Už jsem nejel ve skupině. Ti slabší odpadli a dvojice borců, které jsem správně odhadl na svoji kategorii, byla na dohled. Snažil jsem se je dojet, ale na posledním písčitém pahorku se mezera mezi námi zvětšila a dotáhli to přede mnou až do cíle.

Na cílové čáře čekala Jana a můj průjezd cílem zdokumentovala pěknou dynamickou fotkou. V celkovém pořadí jsem jen mírně zaostal za očekáváním a byl jsem 66. V kategorii to bylo dobré 12. místo.

Pro příští ročník mám místo v prvním startovním bloku.

Výsledek

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
82	587	3:09:20	26,06	66	12	154	37	0:34:34

Foto: Jana, KT Foto

Houštecký cyklomaraton, Houštka-Stará Boleslav

29.6.2013