Nová kamarádka Kitty

Od pátku 21.9. s námi bydlí nová kamarádka a vlastně členka rodiny dvouměsíční fenka Kitty. Byli jsme si pro ni až Letinách. Stejně jako před čtyřmi roky pro Destiny. Destiny má tedy novou kamarádku a věříme, že jim spolu bude dobře.
Kitty je společenská, bystrá a rychle se učí čistotnosti. S Destiny se sbližují postupně a po několika dnech si spolu začaly hrát.
Video:
http://youtu.be/K0bjBBHgFMk

 

 

 

Valtické cyklobraní

Do Valtic jezdíme tradičně na prodloužený víkend a spojíme závod KPŽ s ochutnávkou vín, popíjením kvalitního burčáku a projížďkou Lednicko-valtickým areálem.
Na závod jsem se dobře připravil. S Janou jsme projeli první polovinu trasy a dojezd do cíle a navíc jsme zajeli do Sedlce na ochutnávku vín a do Lednice na vynikající nakládané sýry.  Pořádně jsem se vyspal a ráno jsme z Hlohovce, kde jsme bydleli, vyjeli na kolech do Valtic. Pak jsem ještě dal kvalitní rozcvičení a rozjetí s týmem Alltrainingu.
Těšil jsem se, jak sezónu v KPŽ zakončím nejlepším výsledkem. Pro závod jsem měl jasnou strategii: vyrazit z města co nejrychleji a být v nájezdu do terénu co nejvíc vpředu, před singletrekovým úsekem kolem Lednických rybníků jít podle možností ještě víc dopředu bez ohledu na únavu, na úzkých pěšinách, kde se nedá předjíždět, si odpočinout a využít toho, že se peloton natáhne a pak se držet v silné skupině vpředu co nejdéle, nejlépe až do cíle, a nakonec podle aktuální situace a stavu sil zkusit ještě vybojovat něco navíc.
Prvních 15 kilometrů mi plán vycházel přesně podle představ. Byl jsem hodně vpředu a jelo se šíleně rychle, ačkoliv to bylo pořád v terénu, avšak v rovinatém a nenáročném. A přeci mi plán nevyšel. Na úzké cestě k Rendez-vous jsem se ocitl v pádu tří lidí. Ani nevím, co bylo příčinou. Možná byl někdo nepozorný, možná se někdo tlačil do předjíždění tam, kde nebylo místo. Jelo se naplno, kolo těsně za kolem, rychlost přes 30 km/h. Nejednou se za mnou ozval hluk a zároveň náraz zezadu mě katapultoval dopředu, tvrdě jsem dopadl, naštěstí do „měkkého“ a pak jsem uslyšel, jak dopadlo z výšky také moje kolo. Jeden borec se zvedl a pokračoval, nejspíš viník. Ten druhý seděl a naříkal, že ho bolí rameno. Mě bolelo úplně všechno, ale hýbat jsem se mohl. Posbíral jsem vypadané bidony, zkontroloval zranění, nasadil jsem řetěz, zeptal jsem se toho druhého, zda něco nepotřebuje (mobil, měl a číslo na záchranku také) a když řekl, že ne, nechal jsem ho tam a pokračoval jsem dál. Za tři minuty, co jsem tam stál, mě předjelo nejmíň sto lidí, možná dvě stě.
Docela jsem se vzpamatoval a brzy jsem pokračoval v dobrém tempu a šel jsem zase dopředu. V prvních kopcích jsem zjistil, že mi nejdou řadit lehké převody na pastorku, a všechno včetně vrchařské prémie jsem musel jet jen na polovinu převodů, a to jen na ty těžké. Přesto jsem postoupil asi na 250. místo. Ve sjezdu z Rajstny do Valtic jsem chtěl ještě před cílem předjet co nejvíc borců, jenže v jedné zatáčce jsem vletěl do křoví. Ztratil jsem tak zase 25 míst, získal další škrábance a navíc jsem ohnul přední brzdový kotouč.
Do cíle jsem dojel naklepaný jako stejk na částečně brzděném kole, které z poloviny ani neřadilo. Výsledné 277. místo absolutně a 68. v kategorii bylo poměrně slušné, ale nakonec to byl můj nejhorší výsledek sezóny v seriálu Kolo pro život.
V neděli jsme jeli domů se zásobou vína a burčáku na vylepšení nálady. V dalším týdnu jsem jen dával do pořádku škody na zdraví a na kole. Naražená a odřená místa hlavně rameno a lokty se docela rychle hojily. Jen naražená pánev na boku bolela dlouho (a ještě bolí). Škody na kole čítaly: ohnuté oba brzdové kotouče, ohnutá patka přehazovačky, ohnutá zadní vidlice a zadní ráfek. Hlavně, že jsem si pořádně zazávodil…

Výsledek:
 

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
51	484	2:01:49	25,34	277	68	1013	266	0:29:46

Foto: Jana, Alltraining.cz

Valtické cyklobraní, Kolo pro život, Valtice
15.9.2012

Přestavlcký vlk

Přestavlky jsou od nás nedaleko a nový závod s pěkným názvem lákal. Jel se teprve druhý ročník, a to jako nebodovaný partnerský závod Krále Středohoří. Cross country jsem ještě nikdy nejel, vždycky jen maratony. Tak jsem byl zvědavý, jaká bude trať. Týden před závodem jsem si na ní zatrénoval. Je celoročně udržovaná a značená a před obecním úřadem v Přestavlkách je vyvěšený plánek.
Trať se mi zalíbila, protože není těžká a je bezpečně sjízdná. Je pestrá: střídají se rovné úseky, táhlá stoupání, rychlé, ale přímé sjezdy, technické singletrekové úseky se sjezdy, výjezdy a dropy. Nejezdí se přes kameny a kořeny jsou jen málokde, hlavně v tom nejprudším výjezdu :-). Jede se na čtyři kola, a to rychle. Jedno kolo měří něco přes 6 km.
Hned při příjezdu mě potěšilo, že pořadatelé připravili prostorné travnaté parkoviště. Organizace vůbec byla perfektní, včetně moderátora, pořadatelů, zdravotnického zajištění, značení trati. Atmosféra byla také hezké, hodně diváků na trati, kteří povzbuzovali, hlavně v závěrečném výjezdu kolmo lesem.
Závod jeli hlavně lidi, co jezdí Krále Středohoří. Takže také hodně známých i neznámých z Lovosic. Solidní okresní konkurence :-) plus širší okolí.
Důkladně jsem se rozjel asi 10 km, abych se zahřál na provozní teplotu. Po startu se jelo nejprve jedno krátké zaváděcí kolo ve vsi, aby se pole 53 závodníků natáhlo a po prvním stoupání plynule vjelo na cestu do lesa. Podařilo se mi dostat se před prvním singletrekem docela dopředu a tam jsem zůstal celý závod. Pole se časem postupně natahovalo. Předjeli mě asi dva borci, já jsem předjel tři čtyři. Po dvou kolech byly přede mnou i za mnou velké rozestupy. Na dohled jsem měl jen jednoho borce, který mě předjel v úvodu a přibližoval jsem se k němu.
Bohužel měl defekt a musel zastavit. Takže přede mnou na dohled nebyl vůbec nikdo. To se jede špatně a těžko se drží tempo. Člověk podvědomě zvolňuje. Lepší je, když někoho stíhám, to víc motivuje. Musel jsem si hlídat, abych nepolevoval v tempu, abych nepřišel o svůj náskok. Při průjezdu do posledního kola jsem před sebou uviděl jezdce, kterému jsem se v následujícím stoupání blížil. Tak moc jsem podlehl démonu závodění, že jsem to s jeho stíháním přehnal a ve sjezdu na šotolinovou cestu jsem byl příliš rychlý, pozdě jsem začal točit a na štěrku mi to podjelo a lehce jsem si ustlal na levém boku. Navíc mi při tom spadl řetěz a než jsem ho nasadil, bylo po stíhací jízdě. Naštěstí jsem měl takový náskok, že mě nikdo nedojel. Jen se ke mně dva přiblížili na dohled. Jeden se mě pokusil dojet a na singletreku můj náskok zkrátil.
V závěrečném stoupáku, který jsem vyjížděl na střední převod jsem se na vrcholu ohlédl a viděl jsem, že tlačí a že je v pr... Do cíle jsem si už náskok ohlídal a dojel jsem v pohodě se startovním číslem 13 v čase 1:13:13 na 16. místě absolutně a 6. v kategorii. Zase byla kategorie čtyřicátníků výkonnostně nejsilnější...
Fakt se mi ten závod líbil a doufám, že se příští rok bude zase pořádat a že mi nic nepřekazí účast.

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
25	367	1:13:13	20,71	16	6	51	10	0:09:32

Foto: A. Kříž
Přestavlcký vlk, partnerský závod Krále Středohoří, Přestavlky
8.9.2012

Návštěva u Akiho

Aki je starej pes, který se o živě zajímal o Destinku.
Syn naší Šarminky žije v Benešově a prožívá šťastný život ve své rodině. Po dlouhé době jsme ho navštívili a byli jsme rádi, že je v dobré kondici a že je s ním pořád dobrá zábava.

 

 

Konopiště
1.9.2012

Okoloprahy

Na Konopiště jsem jel s Janou a hlavně s očekáváním, že tam uvidíme syna naší Šarminky Akiho a jeho rodinu. Aki je důstojný mopsí starý pán. Zatímco Jana trávila čas s jeho rodinou, grilovali a hřáli se v chatě na zahradě, já jsem závodil.
Okoloprahy letos poprvé startovalo na u rybníka pod zámkem Konopiště. Přestože účastníci zaplatili startovné, museli platit za parkování a za použití záchodů. Trasa závodu zůstala prakticky beze změny s výjimkou místa startu a cíle. Vyjíždělo a končilo se tedy v jiném místě okruhu a bývalé místo startů se ocitlo přibližně v polovině okruhu.
Závodu předcházel celodenní déšť a trasa byly mimořádně bahnitá. Kde nebylo bláto, bylo mokro, podmáčená tráva a louže. Brody byly plnější vody. V hlubokém blátě jelo kolo, kam chtělo. Mnozí klouzali a padali. Jel jsem obezřetněji, ale pomaleji. Zato jsem vše projel a vyjel bezpečně a netlačil jsem. Šlápl jsem si asi jen dvakrát.
V polovině závodu začalo zase pršet. Ambice zajet hodně dobrý výsledek se změnila v cíl dojet ve zdraví a se ctí. Po první polovině, kdy mě technicky náročná jízda vyvedla z tempa, a koho ne, jsem ve druhé polovině chytil dobré spolujezdce a nasadil jsem svižnější tempo. Déšť přeci jen ustal a v konci jsem jel dobře. Závěr jsem měl drtivý a v dlouhém spurtu jsem uspěl a nikoho před sebe nepustil.
Loňské umístění jsem vylepšil z 91. na 88. místo absolutně. Zato v kategorii jsem si o 3 místa pohoršil. Kde se zase vzalo tolik dobrých čtyřícátníků?

Výsledek:

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii	zpoždění za vítězem
51	862	2:26:49	21,01	88	22	242	53	0:41:57

Foto: Cyklomaraton Tour, já

Okoloprahy, Cyklomaraton Tour, Konopiště
1.9.2012

Costa Brava, Provence a jiná místa na letní dovolené

Nejdřív dlouhá cesta po dálnicích. Pak jsme odpočívali 9 dní v pohodlném Resortu l’Escala.

Město l’Escala si zachovalo původní ráz a je hrdé na svou specialitu – ančovičky.

 

Místní pláže jsou tvořené mělkými zátokami a chráněné písečnými dunami s bohatou vegetací.

 

Atmosféru zdůrazňovala bezprostřední přítomnost antických vykopávek Empúries a středověkého městečka Sant Martí d’Empuries.

 

V restauracích se mimo ančoviček podává paella, víno a sangria.

 

V nedalekém Figueres je muzeum geniálního mistra Dalího a hned vedle v Roses se nacházejí nekonečné pláže a hotely.

 

Po dnech intenzivní relaxace jsme vyrazili do Barcelony obdivovat mimo jiné mistrovská díla Gaudího – Parc Güell a chrám Sagrada Familia.

 

Další den jsme se ocitli v Arles v antické římské aréně a v řeckém divadle. Také jsme tam našli most, který na svých obrazech zvěčnil van Gogh.

 

V Marseille jsme zjistili, že přístav prochází rekonstrukcí.

 

Následujícího dne nás uvítal Aix an Provence tradičními trhy a atmosférou provensálského města.

 

V Avignonu jsme si prohlédli gotický papežský palác a slavný kamenný most.

 

Večer jsme zažili idylu na vinicích u pěstitelů vína u Mazanu.

 

Poslední navštívenou pamětihodností bylo nejzachovalejší římské divadlo na světě a římský vítězný oblouk v Orange.

 

Naše další cesta vedla podél Bodamského jezera do Mnichova.

 

Tam bylo hlavním cílem hodování v Hofbräuhausu a nákupní procházka před návratem domů.

 

L'Escala, Barcelona, Provence, Mnichov
26.7.-10.8.2012