 |
| Byl krásný podzimní den |
 |
| Někteří vyjeli nahoru s nadhledem,... |
 |
| ...jiní splným soustředěním,... |
 |
| ...jiní tak rychle, že jsem nestačil zaostřit. |
 |
| Banket na Řípu |
Říp, 29.10.2011
sobota 29. října 2011
Zakončení sezóny 2011
V sobotu mělo být podle předpovědi slunečno. Možná, že někde bylo, ale u nás byla od rána mlha a ta trvala celý den. Optimisticky jsem za ranního mrholení vyjel přes Roudnici a úpatí Řípu naproti skupině Alltrainingu složené z členů týmu a dalších nadšenců, která jela po červené z Prahy. Skoro v polovině cesty mezi Lovosicemi a Prahou jsme se setkali a společně jsme zamířili na vrchol Řípu. Výjezd po slizkém povrchu byl asi posledním usilovným výkonem podzimu. Udělal jsem pár fotek borců, kteří se nořili z mlhy, až se z nich kouřilo. V bufetu pod rotundou jsme si dali občerstvení, udělali společné foto a zakončili tak letošní sezónu.
Foto Luděk, Tomáš Mastík a Alltraining
Říp, 29.10.2011
Říp, 29.10.2011
pondělí 10. října 2011
Nova Author Cup
V pátek jsem byl u oční a domluvil jsem si, že na jaře vyzkoušíme kontaktní čočky. Druhý den se ukázalo, že už jsem je měl mít.
V sobotu 8.10. jsem se poprvé zúčastnil masového Nova Author Cupu. Byli tam skoro všichni - Vojta, Tonda, Kubovi kamarádi, crosscountrymaratonová elita...
Vyrazil jsem v pět ráno a pršelo. Víceméně pršelo s přestávkami celý den. Při registraci bylo v Josefově Dole 6°C. Koupil jsem si teplé rukavice. Oblékl jsem na sebe několik vrstev oblečení, vestu, bundu, návleky. Moc jsem se nerozcvičoval. Třičtvrtě hodiny před startem jsem se vyjel rozjet a projel si úvodní kopec. Do startovního bloku jsem zařadil čtvrt hodiny před startem. Raději jsem oželel pozici vepředu než abych tam v tom počasí stál. Řadili jsme se do bloků po 600. Já jsem na základě výsledků z jiných závodů, které jsem pořadatelům zaslal, dostal přidělené číslo 631 a druhý startovní blok. Přihlášených bylo 3500 lidí.Skoro čtyři stovky se na start ani nepostavily. Dalších asi 350 to vzdalo během závodu.
Od startu se mi jelo dobře. Jel se dlouhý ale pozvolný kopec a pořád jsem někoho předjížděl. Vlastně jsem předjížděl až do cíle a to psychicky dobře působí. Abych se dostal na konečné pořadí, na kterém jsem dojel, musel jsem odhadem předjet okolo 600 lidí. Mírný déšť zatím nevadil. Asi ve třetině závodu se mi uvolnil jeden z košíků na pití. Tak jsem zahodil bidon Kolo pro život, aby se to nezhoršovalo a neupadl mi úplně. Stejně jsem ten bidon chtěl na občerstvovačce vyměnit. Po 20 kilometrech přišlo stoupání na hřebeny a tam začalo být krušno. Ve výšce okolo 1000 metrů foukalo, hustě pršelo, chvílemi se sněhem, chvílemi padaly kroupy. Teplota klesla na 2°C.
Moje brýle s dioptrickými vložkami se pokryly neprůhlednými kapkami a zamlžily se. Zastavil jsem, ale vyčistit nešly. Neměl jsem u sebe nic suchého. Zkusil jsem jet bez nich, ale krupky a písek mě bodaly do očí. Zastavil jsem a nasadil brýle. Zase se zamlžily a neviděl jsem nic. Dvě čočky za sebou se nedaly odvětrat. Neviděl jsem pořádně ani s brýlemi ani bez nich. Celkem tak zastavil pětkrát, než jsem se rozhodl dokončit závod bez brýlí s určitým rizikem a ve sjezdech jet raději opatrně, nejlépe za někým, kdo mě navede na dobrou stopu. Pokaždé, když jsem zastavil, tak mě předjelo nejméně deset lidí. Sice jsem je zase dojel, ale ty pozice jsem mohl mít v cíli k dobru. Co se dělat. Bezpečnost je důležitější. Navíc se mi jednou podařilo zaseknout řetěz do přesmykače, tedy další zastávka, ale uvolnil jsem ho za pár vteřin.
Cesta po hřebenech byl tedy zážitek... V závěru se jelo víc z kopce a když jsme se dostali víc do údolí, tak i klima bylo příjemnější. Docela v pohodě, i když dost unaven, jsem nakonec dojel na cílovou louku. Moc se mi líbilo, že závěrečné stovky metrů se klikatily mezi bariérami a bylo tam hodně lidí, kteří fandili každému. To se jede fakt dobře. S výkonem jsem byl docela spokojen a s výsledkem také, i když byl trochu pod moje možnosti. Pro příště bych měl mít místo v první startovním bloku.
Nebýt toho počasí, byl by to hezký závod. Atraktivní trasa. Nenáročný, většinou pevný povrch. Středně náročné převýšení. Velmi dobře zorganizované. A příjemná atmosféra. Ani mi nepřišlo, že tam bylo tolik lidí...
Doma pak následovalo velké praní a sušení a mytí, čištění a mazání kola. To byl poslední závod letošní sezóny.
Výsledek:
Foto: Luděk, KT foto a Fotokocian
Nova Author Cup, Josefův Důl
8.10.2011
V sobotu 8.10. jsem se poprvé zúčastnil masového Nova Author Cupu. Byli tam skoro všichni - Vojta, Tonda, Kubovi kamarádi, crosscountrymaratonová elita...
Vyrazil jsem v pět ráno a pršelo. Víceméně pršelo s přestávkami celý den. Při registraci bylo v Josefově Dole 6°C. Koupil jsem si teplé rukavice. Oblékl jsem na sebe několik vrstev oblečení, vestu, bundu, návleky. Moc jsem se nerozcvičoval. Třičtvrtě hodiny před startem jsem se vyjel rozjet a projel si úvodní kopec. Do startovního bloku jsem zařadil čtvrt hodiny před startem. Raději jsem oželel pozici vepředu než abych tam v tom počasí stál. Řadili jsme se do bloků po 600. Já jsem na základě výsledků z jiných závodů, které jsem pořadatelům zaslal, dostal přidělené číslo 631 a druhý startovní blok. Přihlášených bylo 3500 lidí.Skoro čtyři stovky se na start ani nepostavily. Dalších asi 350 to vzdalo během závodu.
Od startu se mi jelo dobře. Jel se dlouhý ale pozvolný kopec a pořád jsem někoho předjížděl. Vlastně jsem předjížděl až do cíle a to psychicky dobře působí. Abych se dostal na konečné pořadí, na kterém jsem dojel, musel jsem odhadem předjet okolo 600 lidí. Mírný déšť zatím nevadil. Asi ve třetině závodu se mi uvolnil jeden z košíků na pití. Tak jsem zahodil bidon Kolo pro život, aby se to nezhoršovalo a neupadl mi úplně. Stejně jsem ten bidon chtěl na občerstvovačce vyměnit. Po 20 kilometrech přišlo stoupání na hřebeny a tam začalo být krušno. Ve výšce okolo 1000 metrů foukalo, hustě pršelo, chvílemi se sněhem, chvílemi padaly kroupy. Teplota klesla na 2°C.
Moje brýle s dioptrickými vložkami se pokryly neprůhlednými kapkami a zamlžily se. Zastavil jsem, ale vyčistit nešly. Neměl jsem u sebe nic suchého. Zkusil jsem jet bez nich, ale krupky a písek mě bodaly do očí. Zastavil jsem a nasadil brýle. Zase se zamlžily a neviděl jsem nic. Dvě čočky za sebou se nedaly odvětrat. Neviděl jsem pořádně ani s brýlemi ani bez nich. Celkem tak zastavil pětkrát, než jsem se rozhodl dokončit závod bez brýlí s určitým rizikem a ve sjezdech jet raději opatrně, nejlépe za někým, kdo mě navede na dobrou stopu. Pokaždé, když jsem zastavil, tak mě předjelo nejméně deset lidí. Sice jsem je zase dojel, ale ty pozice jsem mohl mít v cíli k dobru. Co se dělat. Bezpečnost je důležitější. Navíc se mi jednou podařilo zaseknout řetěz do přesmykače, tedy další zastávka, ale uvolnil jsem ho za pár vteřin.
Cesta po hřebenech byl tedy zážitek... V závěru se jelo víc z kopce a když jsme se dostali víc do údolí, tak i klima bylo příjemnější. Docela v pohodě, i když dost unaven, jsem nakonec dojel na cílovou louku. Moc se mi líbilo, že závěrečné stovky metrů se klikatily mezi bariérami a bylo tam hodně lidí, kteří fandili každému. To se jede fakt dobře. S výkonem jsem byl docela spokojen a s výsledkem také, i když byl trochu pod moje možnosti. Pro příště bych měl mít místo v první startovním bloku.
Nebýt toho počasí, byl by to hezký závod. Atraktivní trasa. Nenáročný, většinou pevný povrch. Středně náročné převýšení. Velmi dobře zorganizované. A příjemná atmosféra. Ani mi nepřišlo, že tam bylo tolik lidí...
Doma pak následovalo velké praní a sušení a mytí, čištění a mazání kola. To byl poslední závod letošní sezóny.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii | zpoždění za vítězem |
| 62 | 1029 | 2:43:08 | 22,79 | 315 | 79 | 2749 | 665 | 0:46:11 |
Foto: Luděk, KT foto a Fotokocian
Nova Author Cup, Josefův Důl
8.10.2011
pátek 7. října 2011
50 Cyklorájem Podralsko II - Zavírání cyklostezek
Pod komplikovaným názvem se skrývala příjemná akce se zázemím závodu v areálu Panda sport na břehu vodní nádrže Stráž pod Ralskem.
Oproti obřím podnikům Kola pro život a očekávanému mamutímu počtu lidí příští týden na Nova Author Cupu tu byla poklidná atmosféra. Na start se postavilo 185 účastníků. Sešla se kvalitní účast amatérských cyklistů, podle vyjádření pořadatelů, hlavně ze severních Čech. Všichni zjevně měli závodní ambice.
Startovalo se v 10 hodin. Bylo jasno. Ráno bylo chladno, ale odpoledne se udělalo léto. V říjnu. Trasa vedla bývalým vojenským prostorem neobydlenými oblastmi v lesích většinou po asfaltu a šotolině. Pořadatelé slibovali rychlý závod na 50 km s převýšením 200 m. Nakonec to bylo přes 55 km, což později pořadatelé v reportáži ze závodu uznali. Převýšení jsem naměřil přes 550 m, což se potvrdilo i v internetové diskusi, kde si toho všimli i jiní, a pořadatelé se přiznali, že s výškoměrem změřili jen část trasy. Hodně často se stává, že délka ani převýšení ve skutečnosti nesedí s propozicemi. Zřejmě si málokdo trasu projede a změří. Na rozjetí jsem si projel poslední tři kilometry tam a zpátky a udělal jsem dobře.
Hned od startu všichni divoce vyrazili. Rychle jsem se propadal dozadu. A hned první kopeček po nájezdu do terénu jsem vytlačil, protože ti přede mnou tam vjeli na těžký převod a výjezd přes kameny nezvládali a zastavili a zbytečně mě zbrzdili. Chtělo se mi křičet: „Co se cpeš dopředu, když tlačíš?!“ Ale jsem slušný člověk a tak jen tak pro sebe utrousil: „Do prdele…“ a soustředil jsem se na to, abych co nejrychleji zase naskočil na kolo. Držel jsem se zásady Kdo se povyšuje, bývá ponížen, aby se to pak neobrátilo proti mně, a oplatil jsem jim to tak, že se jsem je v prvních kilometrech zase předjel a vrátil se dopředu, kam patřím, i když ne zas tak dopředu, kam bych chtěl.
V prvních kopečcích se peloton rozdělil do několika velkých skupin. Moje skupina se postupně rozrostla na 25 až 30 lidí. Zpočátku jsem se snažil dojet skupinu, před námi, která byla pořád na dohled. Pokoušel jsem se ujet nebo táhnout rychlejší tempo. Ale jen jsem se zbytečně vysiloval. Když člověk jel sám, tak nevydržel jet trvale vysoké tempo bez pomoci a balík, který jel ve vlastním závětří a na jehož špici se ti nejrychlejší střídali, dokázal vyvinout větší rychlost a uprchlíka zase dojel. Časem naše skupina začala žít svým životem. Někteří táhli, jiní se jen vezli. Vznikly kvůli tomu nějaké dohady.
V prostřední části mi trochu začalo docházet. Navíc přišly nějaké kopce. Začal jsem ztrácet a těžko jsem dorážel mezeru za svoji skupinou. Ve sjezdech jsem je dojel a pak jsem dlouhou odpočíval na jejím konci. Bylo jasné, že skupinu před námi nedojedeme a jelo se vlastně o pořadí mezi námi.
V poslední třetině jsem už nabral síly a zase jsem střídal vepředu. Nechtěl jsem, aby dojela skupina pohromadě do cíle a aby mi ve finiši neujeli. To bych mohl ztratit dvacet míst jen to fikne. Snažil jsem se jet tempo a často střídat. To se dařilo a v posledním kopečku šest kilometrů před cílem část vzadu odpadla. Pak se najelo na silnici a tam se už jelo hodně rychle.
V závěru se mi podařilo využít znalostí z toho, že jsem si projel dojezd. Před sjezdem ze silnice na úzku lávku, kde se dalo jet jen po jednom, jsem šel dopředu a najížděl jsem na jí čtvrtý. Jednoho jsem předjel na sjezdu z lávky, protože to přehnal s rychlostí a nezvládl zatáčku. Zbytek až do cíle se dojížděl po polní cestě a po travnatém a písčitém břehu jezera. Zamknul jsem vidli a pral jsem to naplno. Vybral jsem si levou stopu a ti dva přede mnou jeli vpravo. Věděl jsem, že vpravo je měkký terén a bláto a že tam vjedou. Právě tam jsem je předjel. U jezera mě sice předjeli zpátky, ale nikdo další už mě až do cíle nedostihl. Od lávky to bylo do cíle dva a půl kilometru a ty se v podstatě spurtovaly nadoraz. V jedné minutě nás dojelo jedenáct a zbytek skupiny v závěru tempu nestačil a nabral ztrátu až tři minuty.
Tak jsem si pořádně zazávodil a moc se mi to líblo. Dojel jsem celkově 47., což je moje nejlepší umístění vůbec. V kategorii jsem byl 16. To je dobré. A těch víc než 55 kilometrů jsem měl za 1:48:04 hod v pro mě dosud nepředstavitelné rychlosti 30,79 km/hod.
A prvního října bylo nefalšované letní odpoledne.
Výsledek:
Foto: Luděk a SpinFit
50 Cyklorájem Podralsko II - Zavírání cyklostezek, Stráž pod Ralskem
1.10.2011
Oproti obřím podnikům Kola pro život a očekávanému mamutímu počtu lidí příští týden na Nova Author Cupu tu byla poklidná atmosféra. Na start se postavilo 185 účastníků. Sešla se kvalitní účast amatérských cyklistů, podle vyjádření pořadatelů, hlavně ze severních Čech. Všichni zjevně měli závodní ambice.
Startovalo se v 10 hodin. Bylo jasno. Ráno bylo chladno, ale odpoledne se udělalo léto. V říjnu. Trasa vedla bývalým vojenským prostorem neobydlenými oblastmi v lesích většinou po asfaltu a šotolině. Pořadatelé slibovali rychlý závod na 50 km s převýšením 200 m. Nakonec to bylo přes 55 km, což později pořadatelé v reportáži ze závodu uznali. Převýšení jsem naměřil přes 550 m, což se potvrdilo i v internetové diskusi, kde si toho všimli i jiní, a pořadatelé se přiznali, že s výškoměrem změřili jen část trasy. Hodně často se stává, že délka ani převýšení ve skutečnosti nesedí s propozicemi. Zřejmě si málokdo trasu projede a změří. Na rozjetí jsem si projel poslední tři kilometry tam a zpátky a udělal jsem dobře.
Hned od startu všichni divoce vyrazili. Rychle jsem se propadal dozadu. A hned první kopeček po nájezdu do terénu jsem vytlačil, protože ti přede mnou tam vjeli na těžký převod a výjezd přes kameny nezvládali a zastavili a zbytečně mě zbrzdili. Chtělo se mi křičet: „Co se cpeš dopředu, když tlačíš?!“ Ale jsem slušný člověk a tak jen tak pro sebe utrousil: „Do prdele…“ a soustředil jsem se na to, abych co nejrychleji zase naskočil na kolo. Držel jsem se zásady Kdo se povyšuje, bývá ponížen, aby se to pak neobrátilo proti mně, a oplatil jsem jim to tak, že se jsem je v prvních kilometrech zase předjel a vrátil se dopředu, kam patřím, i když ne zas tak dopředu, kam bych chtěl.
V prvních kopečcích se peloton rozdělil do několika velkých skupin. Moje skupina se postupně rozrostla na 25 až 30 lidí. Zpočátku jsem se snažil dojet skupinu, před námi, která byla pořád na dohled. Pokoušel jsem se ujet nebo táhnout rychlejší tempo. Ale jen jsem se zbytečně vysiloval. Když člověk jel sám, tak nevydržel jet trvale vysoké tempo bez pomoci a balík, který jel ve vlastním závětří a na jehož špici se ti nejrychlejší střídali, dokázal vyvinout větší rychlost a uprchlíka zase dojel. Časem naše skupina začala žít svým životem. Někteří táhli, jiní se jen vezli. Vznikly kvůli tomu nějaké dohady.
V prostřední části mi trochu začalo docházet. Navíc přišly nějaké kopce. Začal jsem ztrácet a těžko jsem dorážel mezeru za svoji skupinou. Ve sjezdech jsem je dojel a pak jsem dlouhou odpočíval na jejím konci. Bylo jasné, že skupinu před námi nedojedeme a jelo se vlastně o pořadí mezi námi.
V poslední třetině jsem už nabral síly a zase jsem střídal vepředu. Nechtěl jsem, aby dojela skupina pohromadě do cíle a aby mi ve finiši neujeli. To bych mohl ztratit dvacet míst jen to fikne. Snažil jsem se jet tempo a často střídat. To se dařilo a v posledním kopečku šest kilometrů před cílem část vzadu odpadla. Pak se najelo na silnici a tam se už jelo hodně rychle.
V závěru se mi podařilo využít znalostí z toho, že jsem si projel dojezd. Před sjezdem ze silnice na úzku lávku, kde se dalo jet jen po jednom, jsem šel dopředu a najížděl jsem na jí čtvrtý. Jednoho jsem předjel na sjezdu z lávky, protože to přehnal s rychlostí a nezvládl zatáčku. Zbytek až do cíle se dojížděl po polní cestě a po travnatém a písčitém břehu jezera. Zamknul jsem vidli a pral jsem to naplno. Vybral jsem si levou stopu a ti dva přede mnou jeli vpravo. Věděl jsem, že vpravo je měkký terén a bláto a že tam vjedou. Právě tam jsem je předjel. U jezera mě sice předjeli zpátky, ale nikdo další už mě až do cíle nedostihl. Od lávky to bylo do cíle dva a půl kilometru a ty se v podstatě spurtovaly nadoraz. V jedné minutě nás dojelo jedenáct a zbytek skupiny v závěru tempu nestačil a nabral ztrátu až tři minuty.
Tak jsem si pořádně zazávodil a moc se mi to líblo. Dojel jsem celkově 47., což je moje nejlepší umístění vůbec. V kategorii jsem byl 16. To je dobré. A těch víc než 55 kilometrů jsem měl za 1:48:04 hod v pro mě dosud nepředstavitelné rychlosti 30,79 km/hod.
A prvního října bylo nefalšované letní odpoledne.
Výsledek:
| délka km | převýšení m | čas | průměr km/h | umístění celkem | umístění v kategorii | dokončilo celkem | dokončilo v kategorii |
| 55 | 553 | 1:48:02 | 30,79 | 47 | 16 | 178 | 39 |
50 Cyklorájem Podralsko II - Zavírání cyklostezek, Stráž pod Ralskem
1.10.2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
