Luděk Jambor

Ohlédnutí za sezónou 2011

2012-01-08T17:57:00.000+01:00

Do prvního cyklistického závodu zbývá ještě několikměsíců. Už od listopadu se připravuji a věřím, že na jaře budu nadupanější nežletos.

Co jsem letos vlastně zažil? První sezónu s týmemAlltrainingu, dva tréninkové kempy a čtyři zátěžové testy. Zúčastnil jsem se 12závodů v MTB maratonu a 2 krosových běhů.

Statistiky z tréninků a závodů s porovnáníms předchozími roky:

	2011	2010	2009
Celkem ujeté kilometry km	6 631	4 389	3 064
Závodní kilometry km	673	567	282
Tréninkové kilometry km	5 928	3 823	2 782
Celkový čas cyklo hod	387	288	161
Celkový tréninkový čas hod	574	462
Celkové převýšení m	55 370	39 892	32 736
Výdaje Kč	105 699	83 987
Pořadí v Kole pro život - celkové	452.	902.	2 188.
Pořadí v Kole pro život - v kategorii	95.	192.	489.
Body v Kole pro život	105,77	55,79	11,21

Ve výsledcích závodů jsem se trvale umisťovalv první polovině, někdy to bylo i lepší. Na jaře jsem začal v Kolepro život někde kolem 400. místa. Na podzim jsem se zlepšil do prvnídvoustovky. Odkaz na kompletní výsledky.

V zátěžových testech jsem na jaře dosáhl výkonu 360 W, napodzim jsem už vydržel točit 470 W.

Na začátku sezóny jsem si pořídil nové MTB a na podzimjsem se dočkal dokonce i nové silničky.

Termínovka se mi postupně plní. Odkaz na předběžnoupodobu termínovky.

Přednost bude mít Kolo pro život. Druhou prioritoubudou závody Cyklomaraton tour a Author cup a pak další maratónky, které jsemsi vloni oblíbil, třeba v Houšťce nebo v Podralsku. Na začátek zasezařadím krosové běhy v Králi Středohoří a zkusím i nějaké menší silničnízávody.

Mopsí Vánoce

2012-01-01T17:36:00.002+01:00

Už čtrnácté Vánoce trávíme společně s mopsíky. Destiny zaujala nová hračka. Šarma si cení hlavně svého klidu. Stromek mopsí holky nijak nevzrušuje. Hlavně je zajímá, aby byly doma s námi a ne samy.
Vlastně jim je to nejspíš jedno, jestli jsou Vánoce, ale jsme rádi, když jsme trochu víc spolu.

Destiny

Šarma

Přejít na webové album

Zakončení sezóny 2011

2011-10-29T22:14:00.001+02:00

V sobotu mělo být podle předpovědi slunečno. Možná, že někde bylo, ale u nás byla od rána mlha a ta trvala celý den. Optimisticky jsem za ranního mrholení vyjel přes Roudnici a úpatí Řípu naproti skupině Alltrainingu složené z členů týmu a dalších nadšenců, která jela po červené z Prahy. Skoro v polovině cesty mezi Lovosicemi a Prahou jsme se setkali a společně jsme zamířili na vrchol Řípu. Výjezd po slizkém povrchu byl asi posledním usilovným výkonem podzimu. Udělal jsem pár fotek borců, kteří se nořili z mlhy, až se z nich kouřilo. V bufetu pod rotundou jsme si dali občerstvení, udělali společné foto a zakončili tak letošní sezónu.

Byl krásný podzimní den

Někteří vyjeli nahoru s nadhledem,...

...jiní splným soustředěním,...

...jiní tak rychle, že jsem nestačil zaostřit.

Banket na Řípu

Sjezd z Řípu

Skupinové foto na vrcholu

V lese u Ctiněvsi

Přejít na webové album

Foto Luděk, Tomáš Mastík a Alltraining
Říp, 29.10.2011

Nova Author Cup

2011-10-10T20:32:00.000+02:00

V pátek jsem byl u oční a domluvil jsem si, že na jaře vyzkoušíme kontaktní čočky. Druhý den se ukázalo, že už jsem je měl mít.

V sobotu 8.10. jsem se poprvé zúčastnil masového Nova Author Cupu. Byli tam skoro všichni - Vojta, Tonda, Kubovi kamarádi, crosscountrymaratonová elita...

Vyrazil jsem v pět ráno a pršelo. Víceméně pršelo s přestávkami celý den. Při registraci bylo v Josefově Dole 6°C. Koupil jsem si teplé rukavice. Oblékl jsem na sebe několik vrstev oblečení, vestu, bundu, návleky. Moc jsem se nerozcvičoval. Třičtvrtě hodiny před startem jsem se vyjel rozjet a projel si úvodní kopec. Do startovního bloku jsem zařadil čtvrt hodiny před startem. Raději jsem oželel pozici vepředu než abych tam v tom počasí stál. Řadili jsme se do bloků po 600. Já jsem na základě výsledků z jiných závodů, které jsem pořadatelům zaslal, dostal přidělené číslo 631 a druhý startovní blok. Přihlášených bylo 3500 lidí.Skoro čtyři stovky se na start ani nepostavily. Dalších asi 350 to vzdalo během závodu.

Od startu se mi jelo dobře. Jel se dlouhý ale pozvolný kopec a pořád jsem někoho předjížděl. Vlastně jsem předjížděl až do cíle a to psychicky dobře působí. Abych se dostal na konečné pořadí, na kterém jsem dojel, musel jsem odhadem předjet okolo 600 lidí. Mírný déšť zatím nevadil. Asi ve třetině závodu se mi uvolnil jeden z košíků na pití. Tak jsem zahodil bidon Kolo pro život, aby se to nezhoršovalo a neupadl mi úplně. Stejně jsem ten bidon chtěl na občerstvovačce vyměnit. Po 20 kilometrech přišlo stoupání na hřebeny a tam začalo být krušno. Ve výšce okolo 1000 metrů foukalo, hustě pršelo, chvílemi se sněhem, chvílemi padaly kroupy. Teplota klesla na 2°C.

Moje brýle s dioptrickými vložkami se pokryly neprůhlednými kapkami a zamlžily se. Zastavil jsem, ale vyčistit nešly. Neměl jsem u sebe nic suchého. Zkusil jsem jet bez nich, ale krupky a písek mě bodaly do očí. Zastavil jsem a nasadil brýle. Zase se zamlžily a neviděl jsem nic. Dvě čočky za sebou se nedaly odvětrat. Neviděl jsem pořádně ani s brýlemi ani bez nich. Celkem tak zastavil pětkrát, než jsem se rozhodl dokončit závod bez brýlí s určitým rizikem a ve sjezdech jet raději opatrně, nejlépe za někým, kdo mě navede na dobrou stopu. Pokaždé, když jsem zastavil, tak mě předjelo nejméně deset lidí. Sice jsem je zase dojel, ale ty pozice jsem mohl mít v cíli k dobru. Co se dělat. Bezpečnost je důležitější. Navíc se mi jednou podařilo zaseknout řetěz do přesmykače, tedy další zastávka, ale uvolnil jsem ho za pár vteřin.

Cesta po hřebenech byl tedy zážitek... V závěru se jelo víc z kopce a když jsme se dostali víc do údolí, tak i klima bylo příjemnější. Docela v pohodě, i když dost unaven, jsem nakonec dojel na cílovou louku. Moc se mi líbilo, že závěrečné stovky metrů se klikatily mezi bariérami a bylo tam hodně lidí, kteří fandili každému. To se jede fakt dobře. S výkonem jsem byl docela spokojen a s výsledkem také, i když byl trochu pod moje možnosti. Pro příště bych měl mít místo v první startovním bloku.

Nebýt toho počasí, byl by to hezký závod. Atraktivní trasa. Nenáročný, většinou pevný povrch. Středně náročné převýšení. Velmi dobře zorganizované. A příjemná atmosféra. Ani mi nepřišlo, že tam bylo tolik lidí...

Doma pak následovalo velké praní a sušení a mytí, čištění a mazání kola. To byl poslední závod letošní sezóny.

Výsledek:

délka km

převýšení m

čas

průměr km/h

umístění celkem

umístění v kategorii

dokončilo celkem

dokončilo v kategorii

zpoždění za vítězem

1029

2:43:08

22,79

315

2749

665

0:46:11

Přejít na webové album

Foto: Luděk, KT foto a Fotokocian
Nova Author Cup, Josefův Důl
8.10.2011

50 Cyklorájem Podralsko II - Zavírání cyklostezek

2011-10-07T21:26:00.000+02:00

Pod komplikovaným názvem se skrývala příjemná akce se zázemím závodu v areálu Panda sport na břehu vodní nádrže Stráž pod Ralskem.

Oproti obřím podnikům Kola pro život a očekávanému mamutímu počtu lidí příští týden na Nova Author Cupu tu byla poklidná atmosféra. Na start se postavilo 185 účastníků. Sešla se kvalitní účast amatérských cyklistů, podle vyjádření pořadatelů, hlavně ze severních Čech. Všichni zjevně měli závodní ambice.

Startovalo se v 10 hodin. Bylo jasno. Ráno bylo chladno, ale odpoledne se udělalo léto. V říjnu. Trasa vedla bývalým vojenským prostorem neobydlenými oblastmi v lesích většinou po asfaltu a šotolině. Pořadatelé slibovali rychlý závod na 50 km s převýšením 200 m. Nakonec to bylo přes 55 km, což později pořadatelé v reportáži ze závodu uznali. Převýšení jsem naměřil přes 550 m, což se potvrdilo i v internetové diskusi, kde si toho všimli i jiní, a pořadatelé se přiznali, že s výškoměrem změřili jen část trasy. Hodně často se stává, že délka ani převýšení ve skutečnosti nesedí s propozicemi. Zřejmě si málokdo trasu projede a změří. Na rozjetí jsem si projel poslední tři kilometry tam a zpátky a udělal jsem dobře.

Hned od startu všichni divoce vyrazili. Rychle jsem se propadal dozadu. A hned první kopeček po nájezdu do terénu jsem vytlačil, protože ti přede mnou tam vjeli na těžký převod a výjezd přes kameny nezvládali a zastavili a zbytečně mě zbrzdili. Chtělo se mi křičet: „Co se cpeš dopředu, když tlačíš?!“ Ale jsem slušný člověk a tak jen tak pro sebe utrousil: „Do prdele…“ a soustředil jsem se na to, abych co nejrychleji zase naskočil na kolo. Držel jsem se zásady Kdo se povyšuje, bývá ponížen, aby se to pak neobrátilo proti mně, a oplatil jsem jim to tak, že se jsem je v prvních kilometrech zase předjel a vrátil se dopředu, kam patřím, i když ne zas tak dopředu, kam bych chtěl.

V prvních kopečcích se peloton rozdělil do několika velkých skupin. Moje skupina se postupně rozrostla na 25 až 30 lidí. Zpočátku jsem se snažil dojet skupinu, před námi, která byla pořád na dohled. Pokoušel jsem se ujet nebo táhnout rychlejší tempo. Ale jen jsem se zbytečně vysiloval. Když člověk jel sám, tak nevydržel jet trvale vysoké tempo bez pomoci a balík, který jel ve vlastním závětří a na jehož špici se ti nejrychlejší střídali, dokázal vyvinout větší rychlost a uprchlíka zase dojel. Časem naše skupina začala žít svým životem. Někteří táhli, jiní se jen vezli. Vznikly kvůli tomu nějaké dohady.

V prostřední části mi trochu začalo docházet. Navíc přišly nějaké kopce. Začal jsem ztrácet a těžko jsem dorážel mezeru za svoji skupinou. Ve sjezdech jsem je dojel a pak jsem dlouhou odpočíval na jejím konci. Bylo jasné, že skupinu před námi nedojedeme a jelo se vlastně o pořadí mezi námi.

V poslední třetině jsem už nabral síly a zase jsem střídal vepředu. Nechtěl jsem, aby dojela skupina pohromadě do cíle a aby mi ve finiši neujeli. To bych mohl ztratit dvacet míst jen to fikne. Snažil jsem se jet tempo a často střídat. To se dařilo a v posledním kopečku šest kilometrů před cílem část vzadu odpadla. Pak se najelo na silnici a tam se už jelo hodně rychle.

V závěru se mi podařilo využít znalostí z toho, že jsem si projel dojezd. Před sjezdem ze silnice na úzku lávku, kde se dalo jet jen po jednom, jsem šel dopředu a najížděl jsem na jí čtvrtý. Jednoho jsem předjel na sjezdu z lávky, protože to přehnal s rychlostí a nezvládl zatáčku. Zbytek až do cíle se dojížděl po polní cestě a po travnatém a písčitém břehu jezera. Zamknul jsem vidli a pral jsem to naplno. Vybral jsem si levou stopu a ti dva přede mnou jeli vpravo. Věděl jsem, že vpravo je měkký terén a bláto a že tam vjedou. Právě tam jsem je předjel. U jezera mě sice předjeli zpátky, ale nikdo další už mě až do cíle nedostihl. Od lávky to bylo do cíle dva a půl kilometru a ty se v podstatě spurtovaly nadoraz. V jedné minutě nás dojelo jedenáct a zbytek skupiny v závěru tempu nestačil a nabral ztrátu až tři minuty.

Tak jsem si pořádně zazávodil a moc se mi to líblo. Dojel jsem celkově 47., což je moje nejlepší umístění vůbec. V kategorii jsem byl 16. To je dobré. A těch víc než 55 kilometrů jsem měl za 1:48:04 hod v pro mě dosud nepředstavitelné rychlosti 30,79 km/hod.

A prvního října bylo nefalšované letní odpoledne.

Výsledek:

délka km

převýšení m

čas

průměr km/h

umístění celkem

umístění v kategorii

dokončilo celkem

dokončilo v kategorii

553

1:48:02

30,79

178

Přejít na webové album

Foto: Luděk a SpinFit
50 Cyklorájem Podralsko II - Zavírání cyklostezek, Stráž pod Ralskem
1.10.2011

Nový Trek na silnici

2011-09-30T22:54:00.000+02:00

Má zakroucená řidítka, placaté dráty, kola jako břitvy a lítá jako blesk.

Trek 2.3

Valtické Cyklobraní

2011-09-21T21:49:00.000+02:00

Moje sbírka zelených triček z Kola pro život 2011 se rozrostla o další příspěvek. Do naší zásoby vína přibylo pár zajímavých kousků. Burčáku jsem si užil na další rok dopředu. Mimoto znamenal prodloužený víkend ve Hlohovci u Valtic také hodnotný sportovní zážitek.

Po čtvrteční ochutnávce vzorků ve Vinařském domě a grilování s burčákem v penzionu jsme si s Janou v pátek projeli trasu fitness jízdy, tedy první polovinu hlavního závodu. První dva kilometry byly označeny, ale dál už ne. Na Orlíku nebo v Jevišovce byla trasa označena už den předem. Tady se asi báli záškodníků, kteří změnili značení třeba v Karlových Varech. Museli jsme tedy sledovat trasu podle mapy a až do předposledního kilometru jsme ji trefili. Jen dojezd ve valtickém zámeckém parku se z mapy nedal vyčíst. Po střídmém obědě v zámecké restauraci Na terase jsme ve výletu pokračovali úspěšnou projížďkou do ochutnávkového stánku vinařství ZD Sedlec.

V sobotu jsme na místo startu dojeli z Hlohovce na kolech. Bez zbytečného prodlení jsem se s Alltrainingem rozcvičil a rozjel. Na startu už začínalo lehce pršet a za mírného deště se odehrálo také prvních pár kilometrů závodu. Brzy se však vyjasnilo a po zbytek dne už bylo perfektní léto.
Trať byla atraktivnější než vloni v Jevišovce, v hezčím prostředí Lednicko-valtického areálu a v příjemnějším zázemí zámeckého parku. Doufám, že nás tam pustí i za rok. Tráva, která byla v pátek zelená, zůstala v sobotu dosucha zdusaná.

Startovalo se ve dvou vlnách. Číslo 316 mi zajistilo start z posledního bloku první vlny. Nevím, jestli to byla výhoda, protože po nájezdu do terénu se dlouho jelo ve dvojstupu a okolo rybníků po singletreku a ti pomalejší se nedali předjet, dokud se trať zase nerozšířila. A čekalo mě ještě hodně předjíždění, než jsem se vzhledem ke svému číslu dostal o více jak sto míst dopředu v cíli. To tedy ti, kteří startovali na čele druhé vlny, měli cestu volnou a mohli jet pořád naplno. Na druhou stranu jsem se tak vyhnul tlačenici a jel jsem bezpečněji. Taktika pro příští ročník velí dostat se do terénu co nejrychleji a bez ohledu na únavu být co nejvíc vpředu. V nenáročném terénu, který je zpočátku spíš z kopce se pak dá odpočinout před dalšími náročnými úseky.

Trať byla suchá, tvrdá a rychlá. První oblaka prachu se zvířila při sjezdu od Tří grácií k rybníku. Pravé prachové orgie pak vypukly po přejezdu železnice a hlavní silnice u Valtic odkud se pak objížděly Valtice po rychlých prašných cestách mezi poli a vinicemi. Sjezd mezi vinicemi do Valtic jsem už jel naslepo popaměti, naštěstí jsem to tam znal z páteční projížďky. Na brýlích s dioptrickými vložkami měl prach dvojnásobnou šanci se usazovat. Pak jsem si na mlhavé vidění zvykl.

Ve druhé polovině trasy se rozjelo zběsilé tempo ve skupině, nejdřív kus po silnici a pak po širokých lesních cestách. Až na posledních deseti kilometrech přišlo pár kopců, pak rychlé svezení po rakouských polích nahoru a dolů a už jsme byli zpátky na okraji zámeckého parku. To už se skupina roztáhla. Ti nadupanější dokázali ještě přidat. Jiní zase zaostali za mnou. Po slalomu na parkových cestách jsme spurtovali do cíle. Po 53 kilometrech (51 podle pořadatelů) jsem dojel „mrtvý“ závod se soupeřem ze stejné kategorie v čase na desetinu vteřiny stejném. O pořadí nejspíš rozhodla cílová fotografie :-)

Byl to fofr… Průměrnou rychlost jsem měl přes 28 km/h. Poprvé se mi na Kole pro život podařilo dostat do první dvoustovky celkově, to při letošní nejvyšší účasti startujících. Z 356. místa na jaře v Mladé Boleslavi jsem postoupil na 193. místo ve Valticích.

Letní počasí vydrželo až do večera. Zpátky do Hlohovce jsem si v batohu na zádech odvezl další dávku burčáku a vína. Večer jsme při grilování a burčáku oslavili úspěšný den. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 124 míst a v kategorii o 46 míst.

Výsledek:

délka km

převýšení m

čas

průměr km/h

umístění celkem

umístění v kategorii

dokončilo celkem

dokončilo v kategorii

437

1:53:43

28,03

193

844

209

Upevnění startovního čísla a čipu na kolo.

Rozcvičení

Porada před rozjetím

Start na náměstí ve Valticích

Řazení na startu

Finiš do cíle

Po dojezdu

Zázemí závodu v zámeckém parku

Občerstvovačka u Rendez-vous

Start první vlny

Foto Jana, Alltraining, Kolimedia
Valtické Cyklobraní, Kolo pro život
17.9.2011

Okoloprahy

2011-09-06T22:08:00.000+02:00

Do hřebčína Favory jsem jel už potřetí. Vloni jsem tam měl úraz, ale dojel jsem docela dobře. Letos jsem hodlal dojet ve zdraví, rychle a bezpečně. Doprovodila mě Jana a to se mi jelo hodně dobře. Byl snad poslední letošní tropický den, jeden z mála.

Přijeli jsme včas a v poklidu jsem se připravil na start. Těsně před startem oznámili, že z trasy se vynechává pasáž v konopišťském zámeckém parku okolo rybníka. Prý nás tam nepustili. Závod byl tedy bohužel o 5 kilometrů kratší. V první části se jely kopce a sjezdy po polních cestách, kde se extrémně prášilo. Chvílemi byl zvířený prach jako hustá mlha. Měl jsem ho plné oči a skřípal mezi zuby. Jelo se svižně a vedro jsem nevnímal. V druhé půli se střídala bahnitá místa v údolí a zvlněné louky. Na loukách to pražilo pořádně. Tam byla jízda vysilující. Přes tři brody jsem se konečně dostal pod cílový kopec. Vyjel jsem ho na prostřední převod v naději, že ještě někoho dojedu, pokud mu dojdou síly. Ale přede mnou byli jen zdatní borci.

Jelo se mi dobře, ale neměl jsem pocit, že jedu nějak zvlášť rychle. Technické pasáže nebyly obtížné a projel jsem je bez problému. Makal jsem naplno od začátku do konce. Většinu závodu jsem jel se stejnými lidmi. Počítal jsem s umístěním někde ve druhé stovce. Překvapilo mě, že jsem v cíli byl do první stovky celkově a do první dvacítky v kategorii podobně jako v Ústí, jenže tam byla účast přibližně poloviční. Podrobně jsem si prohlédl výsledkovou listinu a zjistil jsem, že jen 7 závodníků stejného nebo vyššího věku bylo přede mnou. To není špatné.

Ve frontě na mytí kol a na trávníku při čekání na vyhlášení vítězů a tombolu jsme se ještě pořádně vyslunili. Domů jsem dorazil opálený a ošlehaný šípky a ostružinami. S velkou radostí jsme večer opět doplnili tekutiny a kalorie v pizzerii. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 116 míst a v kategorii o 16.

Výsledek:

délka km

převýšení m

čas

průměr km/h

umístění celkem

umístění v kategorii

dokončilo celkem

dokončilo v kategorii

751

2:04:44

22,32

252

Foto Jana
Okoloprahy, Cyklomaraton Tour
4.9.2011

Karlovarský bikemaraton

2011-08-27T10:11:00.000+02:00

Do Karlových Varů jsme vyrazili s Janou. Pomohla mi s přípravou, udělala fotky a pak čekala, až dojedu do cíle. Trvalo to tentokrát déle, než obvykle. Změnilo se místo startu, místo dojezdu, délka trati a částečně i trať, na které přibylo více technických sjezdíků a výjezdů. Ze závodů, co jsem letos jel, to byla co do povrchů i co do profilu, trať nejpestřejší a nejtěžší.

Počasí bylo dokonalé. Po deštích se v sobotu vyjasnilo, trať oschla a těžce blátivé úseky se sice vyskytly, ale nebylo jich tolik, kolik jsem čekal. I když jsem jel na Kole pro život letos zatím nejlépe, čas jsem měl rovné tři hodiny. Dokonce i vítěz to měl přes dvě hodiny. Trať byla těžká, ale dala se jet, jen párkrát jsem si šlápl ve sjezdech mezi stromy a kameny a tři krátké několikametrové prudké technické výjezdy jsem vyběhl. Ale to dělali všichni, co jeli se mnou. Také závěrečné schodiště tribunou dolů jsem seběhl jako skoro všichni. Samozřejmě, že nechyběl dlouhý brod. Rovných úseků bylo pomálu, a když už se jelo po vrstevnici, tak tam bylo plno zatáček.

Pořadatelé nevyhradili dost místa k parkování a většina účastníků se o parkování musela postarat. Mnoho jezdců na trati zabloudilo, kvůli špatnému značení. Tak to se nepovedlo…

Přihlašovací systém mi přidělil číslo 298. To mi zajistilo poprvé na Kole pro život místo ve startovním bloku dvoustovek. Povedlo se mi vytvořit si dobrou pozici při nájezdu do terénu. Moji soupeři mi ve sjezdech moc neujížděli a ve výjezdech jsem je doháněl. Polepšil jsem si proti startu o hodně míst a skoro jsem se dostal do první dvoustovky. Bylo z toho moje historicky nejlepší umístění v KPŽ. Dojel jsem 201., na mezičase jsem byl 205. Takže co jsem si vydupal v prvním výjezdu na Doubskou horu, to jsem si udržel až do cíle. Projeli jsme si všechny okolní vyhlídky a rozhledny, objeli letiště, ještě jednou sjeli Doubskou horu a už jsme se hnali do cíle.

Po dojezdu jsem byl v pohodě a rychle jsem se občerstvil, ale večer na mě dolehla únava. V pizzerii jsme pak rychle doplnili vydané kalorie a tekutiny. Proti loňsku jsem celkové umístění vylepšil o 79 míst a v kategorii o 21.

Výsledek:

délka km

převýšení m

čas

průměr km/h

umístění celkem

umístění v kategorii

dokončilo celkem

dokončilo v kategorii

1195

3:00:24

18,68

201

479

117

Foto Jana, Alltraining, KT Foto a Kolimedia
Karlovarský bikemaraton, Kolo pro Život
20.8.2011

Okoloústí

2011-07-28T17:43:00.000+02:00

V neděli jsem vyměnil lidmi přeplněnou Prahu za klidnou vesničku Roudníky u Chabařovic. Jelo se Okoloústí. Start na hřišti na kraji obce a pak hned nájezd do terénu. Pěkná jezdivá trať s převýšením okolo 1050 m. Různé povrchy, pár náročných úseků, ale žádné nebezpečné místo. Taková se mi líbí. Na rozdíl od včerejšího Karlštejna se nikde nemuselo chodit ani nebylo bláto, jen pár louží. Závod se jel na dvě kola, což má výhodu, že člověk si přesně v polovině může kontrolovat čas a síly. Další výhoda je, člověk přesně ví, co ho ve druhé polovině čeká. Nevýhoda je, že člověk už dopředu ví, co všechno bude muset znovu vytrpět.

Líbilo se mi, že hlavní závod startoval zvlášť a krátký závod o 20 minut později. Nedocházelo tak k míchání účastníků dohromady a zdržování rychlejších pomalejšími jako to bývá na Kole pro život, kde navíc bývá čtyřnásobná účast než tady. V hlavním závodě startovalo 174 jezdců, a tak při nájezdu do terénu k tlačenici nedošlo. Začalo se svižně po štěrkové cestě po rovině a pak přišlo první dlouhé stoupání. Začal jsem opatrně, abych neplýtval silami. Nevěděl jsem, kolik mi jich po včerejším Kole pro život zbylo. Jak se později ukázalo, bylo jich dost.

V prvním kole jsem jel své tempo a to jsem držel i ve druhém. Zpočátku jsem se propadal dozadu, ale ve druhém kole jsem soupeře předjížděl a přestože jsem měl v nohách Karlštejn, tak mě síly neopouštěly. Klidně jsem mohl od začátku přitlačit. V posledním velkém kopci mi překvapivě ti, co jeli se mnou, nestačili a pak jsem jel do cíle sám a v pohodě.

Po dojezdu jsem byl spokojený. Také tady jsem proti loňsku výrazně zlepšil čas o 25 minut (ale trasa byla o 4kilometrový úsek na silnici kratší) a celkové umístění bylo lepší o 69 míst, v kategorii o 6 míst. A proti předpovědi namísto deště bylo jasno a 25 stupňů. To byl dokonalý letní závodní víkend.

Výsledek

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii
50	1043	2:38:28	18,76	78	18	146	32

Okoloústí, Cyklomaraton Tour
24.7.2012

Praha - Karlštejn Tour

2011-07-28T17:37:00.001+02:00

Do Velké Chuchle mě doprovodila Jana, přijeli jsme bez časové rezervy, což jsme si tentokrát mohli dovolit, a s její pomocí jsem se rychle připravil na závod.

Po deštivém a chladném týdnu se mraky rozplynuly a sobota byla slunečná. Zase jsem měl štěstí na počasí. Zato jsem neměl štěstí na startovní číslo. Dostal jsem přidělenou 405 a těsně jsem se nedostal do startovního bloku. Po rozjetí jsem se zařadil tak daleko, že nebylo slyšet, co říká Hauptvogel na startovní čáře. Dav lidí byl nepřehlédnutelný. Přede mnou stáli i ti, co jeli fitness jízdu a čekalo mě jejich předjíždění. K závodu se přihlásilo celkem 1440 lidí a z toho 937 do hlavního závodu na 53 km.

Hned po startu jsem makal prvních 5 kilometrů naplno, abych si co nejvíc vylepšil pozici před nájezdem do terénu. Před prvním kopcem jsem si upravil tempo a pak jsem ho bez problému svižně vyjel. Ještě asi dalších 10 km jsem se snažil dojíždět, co se dalo. Síly mi to nevyčerpalo, protože jsem si občas na užších místech odpočinul, když jsem musel jet za pomalejšími, než jsem je předjel. Střední část byla technicky náročná: prudké výjezdy v blátě a sjezdy v mokrých vymletých kamenech a kořenech. Tam jsem udržoval krok s ostatními. Snaha hnát se dopředu by byla zbytečná.

Po druhé občerstvovačce přišlo posledních 15 km s pevným a suchým povrchem. Ten úsek jsem už jel nadoraz až do cíle a postupoval dopředu. Od mezičasu jsem postoupil o … míst. Psychologicky mi pomáhalo, že jsem až cíle pořád někoho předjížděl „díky“ zadní pozici na startu. To bylo příjemné. Těsně před nájezdem na závodiště před prvním pískem jsem si shodil řetěz, když jsem si chtěl zařadit lehčí převod. Než jsem nasadil řetěz, tak jsem dvě tři místa ztratil, ale to nehrálo významnou roli. Na dráze a v cílové rovince jsem ještě dvě místa získal zpátky.

Celkové 340. místo mě zklamalo, protože se mi jelo dobře a představoval jsem si, že budu do 300. To mi překazilo vysoké startovní číslo… Ovšem proti loňskému roku jsem se ohromně zlepšil. Čas jsem zkrátil o víc než 28 minut a pořadí jsem vylepšil o 111 míst. To je tedy pořádný skok. Účast byla větší než vloni a také bylo hodně divokých karet. Objevil se tu také lyžař Martin Jakš a k tomu, abych porazil Kateřinu Neumannovou, mi scházelo jen 8 míst a 1:11 min ztráty.

Umyl jsem kolo a sebe od bláta, trdla jsem se nedočkal a bez meškání jsme jeli domů, kde na nás čekaly mopsí holky.

Výsledek

délka km	převýšení m	čas	průměr km/h	umístění celkem	umístění v kategorii	dokončilo celkem	dokončilo v kategorii
51	925	2:35:49	19,83	340	62	812	178

Foto Jana a Alltraining
Praha Karlštejn Tour, Kolo pro život

MTB kemp Kokořín

2011-07-21T21:19:00.001+02:00

Letní čtyřdenní trénování techniky se odehrálo pod hradem Kokořínem. Komfortní ubytování v nově zrekonstruovaném hotelu Kokořín v Kokořínském Dole nám poskytlo dostatek pohodlí. Zřejmě se tam odehrají také další kempy. Počasí bylo bez chyby. Účastníci také. A program byl bohatý…

Ráno rozcvička s rozběháním, pak vydatná snídaně formou bufetu, první fáze tréninku, k obědu těstoviny, druhá fáze tréninku, večeře s dezertem, přednáška, masáž a pak už byla noc.

Většinu času jsme odjezdili v lesích na svazích místních kopců mezi skalními útvary, mezi rybníčky, na úzkých stezkách, na kořenech a na jehličí.

Mezi sebou jsme měli fotografku, která fotila skoro nepřetržitě a fotky jsou k vidění na jejím webu zdenkaweb.com. Další bohaté fotogalerie jsou na webu Alltrainingu.cz. Objeví se tam i reportáž.

A skoro všichni se chystali na Karlštejn Tour…

Foto Alltraining.cz

MTB kemp techniky, Alltraining.cz
14. - 17.7.2011

Destiny měla 3. narozeniny

2011-07-18T21:40:00.000+02:00

Destiny měla 18. července 3. narozeniny. Oslavila je se svými plyšáky.

Prima Charm měla 14. narozeniny

2011-07-12T21:49:00.000+02:00

Naše stará dáma Šarminka oslavila své 14. narozeniny poležením v posteli.

12.7.2011

Vrchlabí – Špindl Tour

2011-07-12T21:41:00.003+02:00

Původně jsem tento závod ve svém kalendáři neměl, ale na poslední chvíli jsem se rozhodl, že ho pojedu, a udělal jsem dobře. Dobré výsledky předchozích závodů a růst výkonnosti mě povzbudily do dalšího měření sil. Hlavně jsem se chtěl připravit na Praha – Karlštejn Tour, který by měl být vyvrcholením první části mé letošní sezóny před dovolenou. Nejlepším tréninkem je závod…

Ve Vrchlabí mě čekaly dlouhé kopce, dlouhé sjezdy, krkonošská panoramata a pevný suchý povrch. V propozicích se uvádělo převýšení 1700 m. Naměřil jsem něco přes 1300 a údaje na profilu z mého komputeru odpovídaly vrstevnicím na mapě. Skoro vždycky se na KPŽ uvádí větší převýšení než je skutečnost a délka trati zase bývá ve skutečnosti delší.

Bylo jasno a okolo 30 stupňů. Kopce v tom vedru byly na vraždu. Opravdovou záchranou byly čtyři občerstvovačky. Tolik občestvovaček jsem na tak krátkém závodu nezažil. A přišly vhod. Servis na nich byl perfektní. Bez zdržení jsem se za jízdy stačil napít, najíst a polít vodou. Ve Špindlu vyhrával a tančil folklórní soubor. Slyšel jsem ho ještě ve stoupání u Svatého Petra. Organizace vůbec byla dokonalá a zázemí na letišti v Lánově nemělo chybu.

Jel jsem tam autem sám a moc se mi hodilo, že mi lidi z Alltrainingu vyřídili prezenci a všechno vyzvedli a přidělali čip a číslo na kolo. Stačilo se jen převléknout a už jsme se rozjeli a přesunuli na start na náměstí ve Vrchlabí. Předtím jsme si zkusili úvod prvního kopce, který vedl na Žalý byl skutečně výživný. Na startu nechyběl ani Krakonoš. V poledne se osm set lidí na kolech vyvalilo do ulic Vrchlabí a začali jsme šplhat na Žalý. Nad hlavami nám kroužil vrtulník. Začalo být pořádně horko. Někde na úbočí jsme se dali doprava a přes Přední Labskou, Labskou a Bedřichov jsme sjeli do Špindlerova Mlýna. Projeli jsme centrem a pokračovali jsme ke Svatému Petru, nahoru do Strážného přes Hanapetrovu paseku k Tetřevím boudám a pak dolů do Lánova a okolo letiště do cíle.

V kopcích mi to už jezdilo lépe než na jaře a od mezičasu jsem měl víceméně stejné místo. V druhé půli jsem šel trochu dopředu a v posledním dlouhém kopci se sjela docela velká skupina s malými rozestupy Už jsem toho měl dost. Jenže ostatní zřejmě taky. Někteří začínali vypadat špatně. Bohužel pak přišel hodně dlouhý asi čtyřkilometrový sjezd po šotolině. Tam mi všichni ujeli asi o minutu až dvě, protože se držím toho, co mi Jana říká, že mám být opatrný a dávat na sebe pozor. Ještě dole mě předjel jeden borec, ale toho jsem si už pohlídal. Na trávě kolem letiště jsem ho dojel a ve spurtu neměl šanci.

Do cíle jsem dojel celkově 234. z 546 startujících, v kategorii M40 39. ze 108 startujících, v čase 2:42:29 hod. Na Kole pro život zatím nejlepší výsledek.

Teď mě čeká tréninkový kemp a za týden se těším na Praha – Karlštejn Tour. Bude tam větší konkurence a mnohem víc účastníků. Bude se úročit…

Na startu na náměstí ve Vrchlabí

Brod Lánov

Přední Labská

Foto Kudykolo, fotojn

Vrchlabí – Špindl Tour, Kolo pro život
9.7.2011

Nový Trek

2011-07-02T19:14:00.000+02:00

Koupili jsme Janě nové kolo Trek Skye SLX Disc. Moc hezké. Určitě se jí na něm bude dobře jezdit.

Houštecký cyklomaraton

2011-07-02T19:11:00.000+02:00

Nebylo to Kolo pro život, ani tam nebyla elita, ale přesto bylo jenom v hlavním závodě na 58 km skoro 600 přihlášených účastníků. Obtížnost závodu tentokrát nespočívala v jeho profilu, který byl rovinatý, ale ve vysokém tempu, ve kterém se jelo.

Před startem jsme se sešli zase s Jirkou, ale tentokrát bez doprovodu. O to jsme to měli těžší. Soustředili jsme se tedy na své výkony a předvedli jsme to nejlepší, co v nás je.

Když jsem ukončil rozjetí a přijel na řazení před startem, byl tam už takový dav, že jsem měl místo někde ve druhé polovině. Právo startu z prvního bloku měli ti, co byli vloni do stovky. Ostatní se řadili, jak dorazili. Čekala mě tedy nějaká půlminuta posouvání, než jsem přejel startovní čáru, a zpočátku jsem kličkoval a postupoval vpřed hustým davem jezdců. Přes špatné postavení na startu jsem se přesto, že jsem se v užších místech musel přizpůsobovat pomalejšímu tempu, dostával dopředu. Vždycky jsem dojel skupinu, odpočinul si za ní a pak ji předjel a vyrazil stíhat další.

Jako osamělému jezdci se mi jelo špatně, protože na otevřených polích pofukoval vítr. Konečně asi v polovině závodu jsem dorazil skupinu asi tak osmi lidí, která měla podobnou výkonnost jako já a v ní jsem zůstal skoro až do cíle. Jejich tempo mi sice úplně nesedělo a pokoušel jsem se jim ujet, ale vždycky když jsem zvolnil, abych se napil nebo najedl, tak mě dojeli. Nechtěl jsem se vyčerpávat sólovou jízdou ve větru a občas jsem si za nimi odpočinul, ale to jsme hned zpomalili. Když jsem chtěl mít dobrý čas a výsledek, musel jsem se o tempo starat sám. Naštěstí jsme dojeli kluka z kategorie do 30 let, co něco spravoval na kole a ten byl ochotný jet se mnou vepředu.

S Otou, jak se jmenoval, jsme se v čele střídali, udávali jsme tempo a jelo se mi lépe. Zjevně měl na to, aby nám ujel, ale nejspíš se mu samotnému jet nechtělo. Když jsme se blížili k cíli, popsal mi, jak vypadá dojezd, protože to znal. Jeli jsme vedle sebe, všichni ostatní za námi a nikdo nás nezkusil předjet. Na posledním krátkém písčitém kopečku jsme do toho šlápli a poodjeli ostatním. Za námi zůstali už jen dva. Asi kilometr před cílem na břehu řeky mi Ota řekl: „Hle cvaknem ho. Pojď do háku.“ Chtěli jsme se zbavit těch za mnou, aby se jen nevezli a na konci nás nezkusili přespurtovat. Ota nastoupil, já za ním, ale nasadil tempo, kterému jsem nestačil. A za pár vteřin jsem s ním ztratil kontakt. Alespoň jsme setřásli toho čtvrtého. Jeden se pořád držel za mnou. Ota na mě ještě počkal a pak jsme stupňovaně rozjeli dlouhý pětisetmetrový spurt, při kterém ten za mnou už neměl šanci vyvinout takové zrychlení, aby mě dostal. Tak jsem si pěkně zazávodil a pohlídal si to místo, které jsem si vydřel.

Po průjezdu cílem jsme se navzájem pochválili za pěkný závod a u mytí kol jsem potkal kluky z Alltrainingu. Tentokrát mi moc neujeli, byli jen pár míst přede mnou. Odpočinul jsem si a vlastně jsem ani nebyl moc unavený. Hodně mě potěšilo umístění a výsledný čas. Před závodem jsem čekal čas do 2:20 a doufal, že to bude do 2:15 a svoje šance jsem odhadoval na 150. místo celkově a 40. v kategorii. Nakonec jsem udělal svůj nejlepší výsledek vůbec, nejrychlejších 58 kilometrů, které jsem zajel. A to jsem měl ještě zdržení kvůli zadní pozici na startu a jednomu zabloudění na trase, když jsem ve vsi za druhou občerstvovačkou přejel o pár set metrů odbočku a musel se ptát lidí, kudy se jede.

V cíli jsem měl čas 2:04:57 a průměrnou rychlost 28,66 km/hod. Umístil jsem se na 87. místě celkem ze 581 startujících a 16. v kategorii do 50 let, kde startovalo 148 lidí. Také Jirkovi se dařilo a dojel ve výborném čase 293. celkově a 35. v kategorii 51 a více let. Odměnou navíc mi je to, že příští rok budu mít právo startovat z první stovky.

Hodně dobré umístění a pocit z dobrého výkonu mě motivovaly k tomu, že jsem se přihlásil na nejbližší závod Kola pro život Vrchlabí – Orlík Tour s převýšením přes 1700 m. To bude síla…

Délka 58 km, převýšení 273 m

Houštecký cyklomaraton
25.6.2011

Den mopse 2011

2011-07-02T18:47:00.000+02:00

Fotoblog
Sešli jsme se opět po roce. Mopsíci se poměli. Nechybělo grilování...

Suché
18.6.2011

Orlík Tour

2011-07-02T18:22:00.002+02:00

Naše výprava byla tentokrát nebývale početná. Vedle tří závodníků, Alberta, Jirky a mne, se do Vystrkova na počátku června vydal také čtyřčlenný podpůrný tým ve složení Jana, Alena, Magda a Míra. Už v pátek jsme s Janou projeli druhou polovinu okruhu a zjistili jsme, že hladina v jezeru je nízká a že se pojede brodem z pláže na ostrůvek a zpátky. Mělo se jet na dva okruhy, takže bylo na co se těšit. V pátek jsme měli dost času na přípravu a také na posilnění před očekávanou zátěží.

V sobotu už šlo všechno ráz na ráz. Jen co jsme posnídali, hned jsme se chystali na závod. U svého týmu jsem si vyzvedl startovní číslo, čip a doplňky stravy a převlékl jsem se. To už se Albert řadil na start svého závodu kategorie 6 – 7 let. Závod byl dramatický, plný pádů, do kterých se dostal i Albert a nakonec dojel 22. Udělal jsem fotky a spěchal jsem vyndat kolo z auta a na poslední chvíli na rozcvičku s Alltrainingem, po které následovalo krátké společné desetikilometrové rozjetí. Půl hodiny před startem jsem se zařadil do startovního bloku třístovek. Počasí bylo perfektní – sucho a příjemné teplo.

Hned od startu jsem jel v pohodě. Od začátku jsem bez námahy držel tempo a pozvolna vylepšoval svou pozici. Časem, když přišly větší kopce, se mezi jezdci udělaly mezery, takže se skoro vůbec nejelo ve skupině. Pak už jsem dál dopředu nešel. Spíš jsem si pozici udržoval. Ve střední části mě víc lidí předjíždělo, než kolik jsem předjel já. Ke konci jsem si pořadí zase trochu vylepšil na těch, kterým docházely síly. Naštěstí jsem se silami vydržel až do konce, i když mi po průjezdu cílem už žádné nezbyly.

Před polovinou závodu se projíždělo areálem Vystrkova, kde pro pobavení přihlížejících byla série umělých překážek: krátké strmé schodiště, beachvolejbalový kurt s hlubokým pískem a tři klády přes cestu. Na schodišti jsem si smlsnul, v písečné pasti jsem v zatáčce uvízl a dál jsem raději kolo za běhu nesl a naskočil až na trávě, než abych ztrácel čas zbytečným nasedáním v písku. To, že umím klády přejet, jsem si dokázal už vloni. Letos jsem uplatnil, co jsem se naučil v kempu na Šumavě, a překážky jsem překonal cyklokrosařským stylem seskočením z kola, přeskočením a naskočením za běhu, a to bez časové ztráty. Náklady za eventuální poškození mého milého nového kola mi za to, že se předvedu, nestály. Slyšel jsem, jak mě náš podpůrný tým povzbuzuje, i když jsem je při letmém pohledu mezi lidmi nenašel, a hned se mi jelo líp.

V druhém kole nás čekalo milé překvapení, druhá občerstvovačka, která vloni v horku citelně chyběla. Pak už zbývala jen stejná stoupání jako v prvním kole, jež se však zdála nějak delší, průjezd pláží přes ostrůvek, kde se mi zdál brod o něco hlubší, voda asi stoupla, a spurt do cíle ve trojici. Jeden se o něj ani nepokusil a zaostal, jen jsme vyjeli na silnici, a ten druhý nastoupil hodně brzy a už jsem ho nedostihl. V cíli na mě čekala Jana. A jen jsem si vydechl, tak jsem se projel, protáhl a dočista osprchoval. To je výhoda ubytování v místě závodu. Zanedlouho dorazil do cíle také Jirka a byli jsme zase všichni pohromadě. Společně jsme pak doplnili energii pivem a hromadou koláčků a sladkého pečiva. Večer jsme vše vyhodnotili při víně. To jsou výhody bytování v místě závodu…

A výsledek: celkově 251. z 630 startujících v čase 2:58:05 hod, v kategorii 54. ze 141. Jirka byl v kategorii 7. Byli jsme tedy spokojeni. Umístění jsem oproti loňsku zlepšil o 77 míst celkem, o 17 v kategorii a čas jsem zkrátil o 8:33 min. Také Jirka svůj výsledek vylepšil. Stálo to za to.

Délka 56 km, převýšení 1101 m

Start Junior Trophy 6 - 7 let

Albert na trati

Před startem hlavního závodu

Na trati v areálu na Vystrkově

Jirka na trati

V cíli

Na trati

Na pláži

Brod na pláži

Orlík Tour, Kolo pro život
11.6.2011

50 Bezděz

2011-06-09T00:34:00.000+02:00

O týden později na Bezdězu bylo také perfektní počasí, sucho a teplo ještě větší než v Mladé Boleslavi. Také na Bezděz jsem vyrazil bez doprovodu. Ale jel tam také Milan, se kterým jsem se byl rozjet. Jenže než si zajel k autu pro přilbu a rozloučit se s rodinou, já se zařadil na start a lidi tam začali tak rychle přibývat, že jsme se už nenašli, až v cíli.

Na závodech Autor Cupu je na startu vyhrazen jenom blok pro první stovku podle loňského pořadí a divoké karty. Musel jsem se tedy zařadit včas a byl jsem tam už 50 minut předem. Hned za startem se cesta zužuje a kdo má pozici vzadu, tak musí čekat, až se cesta před ním uvolní a ztratí čas, pořadí a kontakt s čelem závodu. To je tady důležité. Když se člověk udrží v první hlavní skupině, pomůže mu to držet vysoké tempo a jet s nimi. Kdo jede zezadu, tak má smůlu, protože sám tempo neudrží a ty první nedožene. Vždycky bude pomalejší než skupina, kde se lidi navzájem snaží zůstat v kontaktu, předjíždějí se nebo se drží v závětří za sebou.

Povedlo se mi tedy odstartovat vepředu hned za první stovkou a to místo mi vlastně zůstalo až do cíle. Profil na Bezdězu je mírně zvlněný. Jsou tam jen dva kopce. Jeden v polovině před občerstvovačkou a pak dlouhé pozvolné stoupání v posledních kilometrech před cílem. Bylo sucho a jelo se hodně rychle bez možnosti odpočinku. Záludnými místy byly jen poměrně časté hluboké písky. Zase jsem dojel s prachem v očích a pískem v zubech. S lidmi, se kterými jsem se sjel asi po 5 kilometrech, jsem dojel vlastně až do cíle. Jelo se mi dobře. Takový typ trati mi sedí.

Spíš než technika ve sjezdech a stoupáních se tu uplatnila taktika. Jedu a za mnou se mi zádech veze borec a odpočívá. Dojedu skupinu, abych se za ni schoval a také si odpočinul. Odpočatý borec, kterého jsem do skupiny dotáhl, do toho šlápne a předjíždí celou skupinu. Kdybych se ho snažil dojet, tak se vyčerpám. Takže je lepší si ve skupině odpočinout a spoléhat, že ho zpátky dojede skupina nebo ho nechat být a zkusit se po odpočinku utrhnout ze skupiny sám, ale pozor, aby se pak za mnou zase nevezli…

V závěrečném stoupáku těsně před cílem lidi přede mnou tlačili kola. Dojel jsem je, ale přes ně to nešlo a musel jsem z kola také dolů. Pak jsme postupně, tak jsme byli za sebou, nasedli a dojeli do cíle. Až pak jsem si uvědomil, že jsem měl uplatnit, co jsem se naučil na Šumavě, a že jsem neměl tlačit, což zdržuje, ale vzít kolo do ruky a zkusit to vyběhnout.

Výsledek byl lepší, než jsem čekal. Dosáhl jsem pro mě nevídaného průměru přes 26 km/hod v čase 1:55:27 a dojel jsem celkově 134. ze 597 startujících a ve své kategorii jsem byl 39. ze 169. Před startem jsem si dal za cíl dojet do 200. místa v čase do 2:00 hod. a to se mi povedlo s velkou rezervou.

Po dojezdu jsem se shledal s Milanem a při Birellu a těstovinách (já) a sekané (on) jsme probrali závod. Na louce jsme se vyhřívali a doplňovali tekutiny. Co se týká počasí, úvodní závody vyšly dokonale. Kéž by to tak bylo vždycky…

50 Bezděz, Author Maraton Tour
2.5.2011

Mladá Boleslav Tour

2011-06-09T00:31:00.000+02:00

Byl to můj první letošní cyklistický závod, a jak se později ukázalo, výpadek v tréninku kvůli sedacímu nervu byl znát. Hlavní ale bylo, že přálo počasí, bylo sucho, slunečno ale ne moc teplo.

Přijeli jsme s Jirkou každý sám bez doprovodu. Cíl a zázemí závodu včetně parkování byly na louce vedle dostihového závodiště. Před závodem jsme se rozjeli každý zvlášť, já s Alltrainingem. Když jsem dvacet minut před odstartováním přijel na místo startu, který byl u zákaznického centra Škody, byl tam už pořádný dav lidí. Zařadil jsem se do svého bloku třístovek a byl jsem rád, že se nemusím tlačit vzadu.

Od startu se jelo městem za zaváděcím vozem. Peloton se roztáhl a při průjezdu ostrým startem u závodiště a při nájezdu do terénu podél řeky Jizery už tlačenice nebyla. Úvodní kilometry po loukách a silnicích byly rychlé a jelo se pohromadě až k prvnímu stoupání v lese, kde byla stezka jen pro jedno kolo. Tam se to zastavilo a muselo se tlačit. Od té chvíle přišel terén a začalo se to trhat. Tady se ukázaly moje slabiny a ve stoupáních jsem nestačil. Musel jsem to dohánět na rovině a ve sjezdech. Naštěstí trať nebyla technicky náročná a stoupání nebyla dlouhá. Ale přeci jen těch co mě předjeli, bylo víc než těch, které jsem předjel já a mírně jsem v pořadí ztrácel.

Trasa byla o několik kilometrů delší než slibovaných 61 km. Ke konci už některým docházely síly a přeci jen jsem šel trochu dopředu. Mně už to do kopce nejelo skoro vůbec a poslední kopec v lese jsem jel jen tak abych ho vyjel. Na vrcholu mě dojeli borci, kterých jsem se chytil, vytvořili jsme skupinu, která dokázala jet rychleji než jednotlivci a jak jsme dojížděli další, tak se skupina rozrůstala. Poslední kilometry na silnici jsme v osmi nebo devíti prosvištěli docela svižně a po břehu Jizery jsme se blížili k dlouhému spurtu. Nakonec jsme se v posledních dvou zatáčkách seřadili za sebe a já dojel uprostřed skupiny. Často jsme zvířili oblaka prachu a mnozí v cíli vypadali jako horníci po šichtě. Tentokrát jsem byl hodně unavený, víc než kdy jindy. S Jirkou, který byl v kategorii 12., jsme u Birellu vyhodnotili závod a pochválili jsme si své výkony.

Podle bodového průměru jsem měl dojet teoreticky okolo 330. místa. Na 356. místě jsem byl tedy o něco horší, ale ne o moc. Do hlavního závodu odstartovalo 658 lidí. Skončil jsem tedy až za polovinou. V kategorii jsem byl 81. ze 152 startujících. Výsledek mě neuspokojil, i když to propadák nebyl. Svůj cíl, který jsem si dal, zajet pod 3 hodiny, jsem splnil v čase 2:52:57. Líbilo se mi závodění na přiměřeně náročné trati a v dobrém počasí. Když je dobré počasí, tak se závod vydaří…

Na webu Kola pro život bývá od letošní sezóny dvacetiminutové video z každého závodu.

Mladá Boleslav Tour, Kolo pro život
14.5.2011

Tréninkový kemp techniky na Šumavě, Horská Kvilda, hotel Rankl

2011-05-13T23:27:00.003+02:00

Když jsem se dozvěděl, že kemp techniky MTB s Alltrainingem bude na místě, které dobře znám a mám rád, tak jsem s rozhodnutím o své účasti neváhal. Na rozdíl od většiny jiných součástí tréninku se technika bez fundované pomoci nacvičovat nedá a o tom, že je mou slabou stránkou, jsem dobře věděl.

Kvůli nemoci jsem tři týdny netrénoval, skoro ani nechodil a dva týdny před kempem jsem jen postupně přidával na zátěži. Na sluncem zalitou Horskou Kvildu jsem tedy v pátek v poledne dorazil s dobrou náladou ale s bídnou kondicí. Na terase hotelu Rankl mě uvítal Vojta se starostí o mé zdraví, což bylo od něho pozorné. Super počasí vydrželo po celé tři dny a podpořilo tak přátelskou atmosféru, která mezi přibližně čtyřiceti účastníky vládla.

Organizace klapala a bylo vidět, že organizátoři věnovali pozornost i tomu, aby ubytovali lidi společně tak, aby si seděli. Bydlel jsem v apartmánu se třemi veterány. To mi připomnělo, že jsem čtvrtý nejstarší účastník, a zároveň motivovalo, protože výkonnost mých starších kolegů byla obdivuhodná.

Ubytování bylo komfortní a služby v hotelu byly na vysoké úrovni a bylo znát, že cyklisté jsou zde vítáni. Už před prvním tréninkem na nás v pokojích čekaly vzorky doplňků výživy a brožura s podrobným programem kempu a užitečnými radami. Podporu při tréninku zajišťovalo dodávkové auto s pitím, materiálem a kdovíčím ještě a hlavně byl po celou dobu k dispozici ochotný mechanik pro opravy a seřizování kol. A hodně se také fotilo a natáčelo video.

Na první trénink s námi vyrazili špičkoví borci Robert Novotný a Kristián Hynek, kteří se také podíleli na jeho vedení. První odpoledne jsme strávili na louce na Churáňově, kde jsme na opičí dráze nacvičovali základy zdolávání překážek a seskakování z kola a naskakování. Večer jsem si dopřál masáž, kterou jsem po první plné zátěži po mnoha dnech opravdu potřeboval.

V sobotu opět na Churáňově jsme získané dovednosti v práci s těžištěm uplatnili v terénu na terénních vlnách a na svahu pod lanovkou sjezdovky. Sjížděli jsme stezkou přes kamenné stupně, hupy a kořeny a pak zase sjezdovkou nahoru. Zprvu postupně po částech, pak vcelku. Konečně jsem dokázal sjíždět terén, kde bych dříve kolo vedl. Ke konci tréninku jsem trasu sjížděl jistě, i když spíše pomaleji. Nechyběl ani trénink jízdy v členitém terénu mezi stromy a výjezd prudkého stoupání přes kořeny. Třešničkou na dortu bylo pro mě sjíždění prudkého srázu, na kterém se skoro nedalo udržet ani vestoje na nohou. Stačilo pár rad a předvedení a překvapilo mě, jak mi to šlo snadno. Vrcholem pak byl nácvik výběhu stejného srázu nahoru s kolem v ruce. Na cestu zpátky jsme se rozdělili. Pohodáři jeli rovnou do Ranklu odpočívat. Ti zdatní vyrazili na vyjížďku k prameni Vltavy. Moje skupina si udělala kratší okruh po okolí přes Filipovu Huť se zastávkou v Kvildě, kde jsme si zamlsali na pečivu z tamního pekařství.

Mimo tréninků byly na programu rozcvičky, strečink, kondiční posilování, přednáška, beseda s Robertem, ukázka péče o kolo a jeho přípravy na závod. Zkrátka program byl tak bohatý, že se masáže sotva stíhaly a nabíraly skluz. Prazdroj v hotelové restauraci mi po tak vydatných aktivitách chutnal dvojnásob. Spokojeni byli očividně i ti, kteří jezdili na točenou Kofolu.

V neděli, poslední den kempu, jsme se vydali kam jinam než na Churáňov. Chvíli nám dělal společnost Roman Kreuziger starší. Už během cesty na Churáňov se mi připomněl můj výpadek v tréninku, a zatímco kluci na čele jeli v pohodě, mně letěl tep nahoru. Nejdřív se trénovaly spurty a nástupy. Pak jsme sjeli sjezdovku z Churáňova zčásti pod lanovkou a zčásti po sjezdovce do Zadova. Nato nás čekala ukázka tréninku silové vytrvalosti v kopcích, při které jsme se po silnici vrátili nahoru k lyžařskému stadionu na Churáňově. Při tom už mi došla síla skoro úplně, ale přesto jsem nic nevypustil. Při závěrečném závodu jsem měl pár světlých momentů, ale tam kde bylo třeba vyvinout sílu, jsem zrovna nezářil a do jízdy ze sedla se mým nohám už nechtělo.

To, co jsem tam pochytil, uplatním při závodění a obyčejném ježdění. Poznal jsem tam příjemné lidi, měl jsem možnost porovnat se s ostatními a získal jsem další motivaci.

Hotel Rankl

Sjezd lesem

Sjezd pod lanovkou

Foto LJ, Alltraining

Alltrainig.cz, Tréninkový MTB kemp Horská Kvilda, Šumava, 6. - 8.5.2011

Klubová výstava mopsů na Kozlu

2011-05-13T23:23:00.004+02:00

Jízdárna zámku Kozel je ideální místo pořádání klubové výstavy. Rádi tam jezdíme. Přihlásili jsme obě naše holky, Destiny a Šarmu.

Účast byla menší než v dobách největší slávy, zato se vše odehrálo v poklidu. Rozhodčí ze Slovenska byl nestranný a při posuzování nahlas vysvětloval svá rozhodnutí. To se nám líbilo, protože jsme věděli, co se v kruhu děje a proč určil takové pořadí a známku. Posuzoval dost přísně a výborných bylo méně než jsem čekal. Je cenné, že oběma našim holkám dal pěkný posudek a známku výborná.

Ve třídě otevřené jsem předvedl Destiny Bard. Zprvu temperamentně cválala. Pak se ale pěkně předvedla při správné chůzi, klidně zapózovala a dokonce nechala v klidu své věčně pohybující se uši a mile se tvářila. Výsledek: výborná 2.

Odnesl jsem si medaili a diplom a připravil jsem na předvedení Primu Charm Inter Kontrast, nejstaršího mopse výstavy. Rozhodčí se neptal na věk, a tak se nedozvěděl, že má tu čest posuzovat fenku, která pamatuje ještě minulé tisíciletí a je dcerou legendárního Cyrila Bendogi. Také jsme měli tu čest setkat se se synem zesnulého pana Bláhy, Cyrilova majitele, kterému Šarma připomněla Cyrilovu slávu.

Šarma se také pěkně předvedla, lépe než její soupeřky. Ukázala, že je při svém věku 14 let v perfektní kondici a ovšem nezapomněla si také svéhlavě vyštěkávat piškotky za odměnu. Proti svým o 5 a 6 let mladším soupeřkám ale neměla šanci. Zklamalo mě, že proti našim zvyklostem udělit nejstaršímu seniorovi čestně první místo, dal zahraniční rozhodčí Šarmu až na 3. místo, s hodnocením jak jinak než výborná.

Možná se naše holky spolu vystavovaly naposledy. S dvěma medailovými úspěchy jsme nakonec byli spokojeni. Komu se to ten den ještě povedlo? A holky se dosyta namlsaly piškotů.

Náš výstavní tým

Vstup na výstavu

Destiny

Rozhodčí posuzuje Destiny

V třídě otevřené je rozhodnuto

Šarma pózuje pro diváky

A je rozhodnuto ve veteránech

Šarma si pochování v náručí zasloužila

Klubová výstava mopsů, Štáhlavy, zámek Kozel, 30.4.2011

Pozdrav z koncertu Kabátu

2011-04-07T19:33:00.001+02:00

Pódium bylo hi-tech.

Stáli jsme přímo pod pódiem.

Měli jsme to z první ruky, z očí do očí.

Občas tam bylo jako v pekle

Turné Kabát Banditi di Praga 2011, Zlatopramen aréna, Ústí nad Labem
5.4.2011

Běh na Boreč

2011-03-19T20:37:00.000+01:00

V sobotu 12. března byl jeden z prvních letošních opravdu jarních dní. Ve Vchynicích se na startu závodu sešlo 92 běžců. Také já jsem se prohlásil za běžce. Doprovod mi dělaly Jana a Destiny. Ta z toho byla u vytržení.

Oproti lednovému Běhu Opárenským údolím, který jsem běžel s předsevzetím hlavně doběhnout, nebýt poslední a pokusit se o přijatelný čas, byl jsem tentokrát odhodlaný závodit, alespoň v rámci svých limitovaných možností. Pěkné počasí se určitě podepsalo na tom, že byla vysoká účast, což mi zmenšilo šance na vyšší umístění, na druhou stranu zase přibylo soupeřů, které jsem měl možnost porazit. Tak jsem se do toho pustil. V porovnání s borci, kteří léta budovali svou běžeckou výkonnost, nemám naběháno skoro nic. Avšak přes zimu jsem něco naběhal, a tak jsem se mezi nimi úplně neztratil.

Profil trati svědčí o tom, že uběhnout 6,8 km s převýšením 150 metrů do 35 minut, jak jsem si předsevzal, byla pro mne pořádná nálož. Během prvních dvou a půl kilometrů se vystoupalo o 150 metrů. To znamená, že průměrné stoupání bylo 6%. Místy bylo ale přes 10%, v úvodu dokonce 20%. Běželo se zpočátku po asfaltu krpálem kolmo nahoru do Radostic, pak po nerovné avšak zpevněné cestě do lesa a na vrchol stoupání vedla lesem asfaltová cesta. Následoval téměř rovný úsek po travnaté a blátivé polní cestě mezi sady. Pak se seběhlo prudce do obce Boreč, kde stále ještě nemají asfalt a uličky jsou pokryté šotolinou, a přišlo dlouhé klesání po silnici do Režného Újezdu, které pokračovalo až k zatáčkám před Vchynicemi. Poslední kilometr byl víceméně po rovině. Zatímco první polovina byla těžká zátěž na fyzičku, druhá část s kopce se spíš podobala sprintu na výdrž.

Hned v prvním kopci se pole vytřídilo a já zůstal na dohled za velkou skupinou. Ve druhém kopci jsem předběhl pár těch, kterým došly síly a kousek před vrcholem také fousáče v modrém tričku. Tam jsem se snažil do toho dát všechny síly, abych před ním získal po přeběhnutí vrcholu co největší náskok. Zdálo se mi, že mám na to dostat se do skupinky asi pěti lidí, co byli přede mnou. V klesání za Borčem jsem se k nim blížil. Za sebou jsem pořád slyšel kroky fousáče, který mě hnal před sebou. Za Režňákem se skupina úplně roztrhala a tři čtyři lidi jsem předběhl. Jeden borec zezadu šel přede mě, ale fousáčovi jsem odolával do poslední zatáčky, kde mě předběhl a už jsem neměl sílu zrychlit a až do cíle jsem běžel za ním.

Doběhl jsem 66. v čase 34:42 min. V kategorii veteránů nad 40 let jsem byl 25. S tím jsem spokojen, protože při tréninku jsem to udělal v čase o dvě a čtvrt minuty horším. Nejstarší účastník, kterému je letos 77 let, doběhl 90. (zase porazil dva soupeře), v čase 49: 15 min. První závod na kole se blíží: 16. dubna 50 cyklorájem Podralsko – otvírání cyklostezek se startem v Osečné.

Web závodu: Král Středohoří
Moje fotky: Běh na Boreč 2011

Běh na Boreč, Král Středohoří
12.3.2011

Běh Opárenským údolím

2011-01-30T19:04:00.007+01:00

První akce letošního roku nebyl cyklistický závod ale běh. V zimě jsem toho při tréninku aerobní vytrvalosti tolik naběhal, venku i na pásu, že jsem schopen běžet nepřetržitě vice než hodinu bez pocitu únavy, a tak jsem si chtěl otestovat svoji běžeckou výkonnost a vyzkoušet si závodní nasazení. Vybral jsem si závod Běh Opárenským údolím ze seriálu Král Středohoří, všestranně zaměřeného seriálu běhů, cyklistických závodů, duatlonů a triatlonů.

Naše výprava skládající ze dvou běžců a dvoučlenného doprovodu to neměla na start daleko. Startovalo se z Lovosic. Spolu se mnou běžela Pavlína. Jana a Marta nás po odstartováni závodu odjely očekávat do cíle před penzionem Oráč v Oparně. A nemusely čekat dlouho.

Běželo se nejdřív po suché silnici do Malých Žernosek. Po necelých dvou kilometrech jsme se dostali na turistickou cestu stoupající podél Milešovského potoka. Cesta byla pokrytá sněhem, pod kterým byl led. Po dalších více než třech kilometrech jsme u Černodolského mlýna zabočili na poslední tříčtvrtěkilometrový úsek, silnici prudce stoupající do Oparna. Také ta byla pokrytá sněhem a ledem. Mezi startem a cílem jsme nastoupali 131 metrů a se započtením několika terénních vln odhaduji nastoupané metry asi tak na 150 m. Skutečnou délku závodu jsem svým computerem změřil na 5,6 km. Takové převýšení odpovídá převýšení 1200 m při padesátikilometrovém cyklomaratonu. Bylo jasné mrazivé počasí. Teplota byla -2°C na startu, v údolí jistě ještě nižší. Profil byl čím dál strmější a odpočinková pasáž nebyla. Pro začátečníky to asi nebylo nic snadného a neměl jsem zkušenosti s rozvržením sil. Přesto jsme s Pavlínou odhodlaně vyrazili a se ctí doběhli.

Zvolil jsem strategii stupňování tempa. Vyrazil jsem ve svém obvyklém tréninkovém tempu, v polovině jsem přidal a ve třech čtvrtinách zase přidal a zbyly mi síly i na kopec na konci. Takže na začátku mi skoro všichni utekli. Pak jsem je zase předbíhal, ale rozestupy už byly takové, že jsem si o moc míst nepolepšil. Síly jsem si tedy rozvrhl tak, aby mi vydržely až do konce, ale zřejmě jsem s nimi šetřil až moc.

V cíli jsem byl 62. v čase 30:39 min., v kategorii nad 40 let jsem byl 27. ze 38. Pavlína byla 77. za 35:02 min., kategorii žen byla 7. z 9. Vítěz to měl za 21:32. Startovalo 82 běžců. Nejstarší účastník, rok narození 1934 doběhl 81. (ne poslední!) za 41:34 min.

Po závodě jsme příjemně poseděli a odpočinuli si v mé oblíbené restauraci penzionu Oráč u čajů, piva a utopenců. Velké plus! V sále pak proběhlo vyhlášení a Jana nás bezpečně odvezla domů. Ještě vetší plus!

Web závodu: Král Středohoří
Moje fotky: Běh Opárenským údolím 2011

Běh Opárenským údolím, Král Středohoří
29.1.2011

Termínovka roku 2011

2011-01-18T20:20:00.015+01:00

Předběžný seznam akcí, kterých se plánuji zúčastnit.

datum	místo	oficiální název	série
29.1.2011	Lhotka u Lovosic	Běh Oparenským údolím (Cross country běh)	KS
12.3.2011	Vchynice	Běh na Boreč (Cross country běh)	KS
14.5.2011	Mladá Boleslav	Mladá Boleslav Tour (XCM)	KPŽ
22.5.2011	Bezděz	Author 50 Bezděz (XCM)	AMT
11.6.2011	Vystrkov	Orlík Tour (XCM)	KPŽ
25.6.2011	Stará Boleslav-Houštka	Houštecký cyklomaraton (XCM)
9.7.2011	Vrchlabí	Vrchlabí - Špindl Tour (XCM)	KPŽ
23.7.2011	Praha	Praha - Karlštejn Tour (XCM)	KPŽ
24.7.2011	Roudníky	Okoloústí (XCM)	CMT
20.8.2011	Karlovy Vary	Karlovarský bikemaraton (XCM)	KPŽ
4.9.2011	Benice	Okoloprahy (XCM)	CMT
17.9.2011	Valtice	Valtické cyklobraní (XCM)	KPŽ
1.10.2011	Stráž pod Ralskem	50 Cyklorájem Podralsko II - zavírání cyklostezek (XCM)
8.10.2011	Josefův Důl	Nova Author Cup (XCM)	AMT

AMT = Author Maraton Tour

KPŽ = Kolo pro život
CMT = Cyklomaraton Tour

XC = Cross Country

XCM = Cross Country Marathon

Ohlédnutí za sezónou 2010

2011-01-02T20:15:00.004+01:00

Udělal jsem si rekapitulaci kilometrů, hodin, umístění atd. a srovnal jsem čísla do připojených přehledů. Je z nich vidět, že jsem zvýšil úsilí v tréninku a zlepšil jsem také výsledky ve všech závodech. Na začátku roku jsem si dal za cíl dojíždět závody v první polovině. To se mi podařilo ve čtyřech z deseti závodů. V ostatních jsem jsem nebyl horší než do dvou třetin. V letošním roce si dávám za cíl dojet v první polovině většinu závodů.

	2010	2009
Celkem ujeté kilometry km	4 389	3 064
Závodní kilometry km	567	282
Tréninkové kilometry km	3 823	2 782
Celkový čas cyklo hod	288	161
Celkový tréninkový čas hod	462
Celkové převýšení m	39 892	32 736
Převýšení v závodech m	9 594	4 065
Výdaje Kč	83 987
Pořadí v Kolo pro život - celkové	902	2 188
Pořadí v Kolo pro život - v kategorii	192	489
Body v Kolo pro život	55,79	11,21

Přehled umístění na závodech a porovnání s předchozím rokem

datum	závod	umístění celkem 2010	umístění v kategorii 2010	umístění celkem 2009	umístění v kategorii 2009
24.4.10	KPŽ - Trans Brdy	465	99	539	125
1.5.10	Příbramský permoník	203	48	457	116
23.5.10	AMT - 50 Bezděz	214	48
12.6.10	KPŽ - Orlík Tour	328	72
21.6.10	Malevil Cup	371	81
10.7.10	KPŽ - Praha - Karlštejn Tour	451	95
25.7.10	CMT - Okoloústí	147	23
21.8.10	KPŽ - Karlovarský bikemaraton	280	64
5.9.10	CMT - Okoloprahy	207	35	281	44
18.9.10	KPŽ - Cyklobraní	317	87	370	96

KPŽ = Kolo pro život
AMT = Author marathon tour
CMT = Cyklomaraton tour
Podrobné výsledky na mém webu Luděk Jambor MTB

Do zimní přípravy jsem zařadil běžky.

PF 2011

2011-01-02T00:34:00.001+01:00

Nový rok jsem zahájil vyjížďkou na kole. Jak na Nový Rok tak pocelý rok...

Konec sezóny 2010

2011-01-02T00:29:00.004+01:00

Závod v Jevišovce byl tečkou za závodní sezónou. Nova Autor Cup jsem už vypustil, protože se zlomeným prstem se závodit nedalo. Už v Jevišovce mě hodně omezoval.

Po osmi týdnech mi lékař sundal ortézu z malíčku a následovalo dlouhé období rehabilitace naprosto nepohyblivého prstu. Zdemolovaný kloub zůstal omezeně pohyblivý, prst už se nenarovná, pořád ještě bolí a ráno je ztuhlý a musím ho rozhýbávat.

Zbytek podzimu jsem trénoval podle tréninkového plánu z Alltrainingu a najezdil jsem hodně kilometrů. Sezónu jsem zakončil společnou vyjížďkou cyklistů z Lovosic, Libochovic a Třebenic. Absolvoval jsem druhý zátěžový test s měřením laktátové křivky. Trénink zřejmě nebyl marný. Výkonnost v aerobní zóně se zvedla.

V prosinci jsem si dal předčasný vánoční dárek. Koupil jsem si nový MTB Trek 7600, což je proti Authoru Traction, který jesem dosud jezdil, neporovnatelně lepší stroj.

Z mimosportovních aktivit jsem se věnoval, a zabralo to hodně času, přípravě na zkoušku a samotné zkoušce na získání cambridgeského certifikátu CAE z angličtiny a také jsem se staral o rekonstrukci našeho paneláku, což bylo o nervy.

Teď během zimy na kole vyjedu jen výjimečně. Náplní tréninku je běh, plavání, posilovna, spinning, alpinning, šlapání a běh ve fitku, pěší túry a zdá se, že dojde i na běžky.

Zakončení sezóny posledním švihem v okolí Libochovic

Nový Trek 7600

Jevišovka s prstem v…

2010-09-28T19:21:00.019+02:00

Zase bylo slunečno a svezení v otevřené krajině mezi vinicemi, sklípky a poli s dýněmi bylo něco jako odměna za celoroční brodění bahnem a drncání po šutrech. Den před závodem jsme si s Janou projeli trať, hlavně proto, abych si vyzkoušel, jak se mi pojede se zlomeným malíčkem v dlaze a jestli to vydržím. Zjistil jsem, že když držím prst svisle, pevně svírám řidítka a zatěžuju je, aby nevibrovaly, protože otřesy prstu nesvědčily, tak se jet dá. Jen bylo třeba ve sjezdech jet pomaleji a zvolnit, když se řidítka roztřásla moc. Byl to můj poslední závod letošní sezóny, protože se v těžším terénu bez bolesti jet nedá a ani to nepřispěje k hojení poškozené kosti.

V sobotu jsme se opět sešli v sestavě tří jezdců a dvou členek doprovodu. Při prezenci mi udělal radost tradiční dárek - láhev vína. Ráno jsme přišli povzbudit Alberta, který jel hned ten první závod Junior Trophy. Trochu nás zaskočilo, že se startovalo dřív, než bylo propozicích, takže Bertík se prezentoval na poslední chvíli a postavil se až dozadu. Dětský závod se jel na rovném trávníku se záludným nájezdem přes obrubník a s mnoha ostrými zatáčkami. Pravidla se zpřísnila a děti to braly dost vážně. Albert odhodlaně šlapal, postupně se dostal dopředu, potvrdil růst výkonnosti a v kategorii M5 obsadil výborné 5. místo.

Mě s Jirkou pak čekal hlavní závod a Jirku navíc čekalo malé drama, protože si zapomněl tretry v penzionu ve 30 km vzdáleném Hlohovci. Naštěstí mu je Alenka stačila do startu přivézt. Já jsem se zatím kvalitně rozjel a zaujal místo na startu.

Lidí v ulici, kde se startovalo, bylo jako máku a bylo moc dobře, že jsem měl místo v bloku třístovek jisté. Jen se k němu dalo v úzkém prostoru startovního koridoru těžko procpat. Potkal jsem se tam s Tondou, který byl se mnou superbikerem v Praze a od té doby se vždycky před startem náhodou potkáváme. Vyměnili jsme si zážitky z poslední doby a už se schylovalo ke startu.

Jelo se naprosto v pohodě, skoro všude bylo sucho, až na krátký blátivý úsek za Novým Přerovem, který se skoro celý dal po okraji objet. Až k občerstvovačce jela velká skupina pohromadě a až za ní se to ve sjezdu a na hrázi roztáhlo. Při průjezdu cílem prvního kola jsem měl čas o dvě minuty lepší než vloni a necítil jsem únavu. Do druhé poloviny jsem do toho víc šlápl a dojel skupinu jezdců, s kterými jsem to dotáhl vlastně až do cíle. Pořád jsem musel dávat pozor, abych hospodařil se silami, protože jsem místy musel šetřit prst a pak je zpátky dotahovat, pověsit se za ně a odpočinout si. Za Heidbergem, druhým pohorkem s křížkem v Rakousku, mi ujeli a dotáhl jsem je až před občerstvovačkou. Tam jsem se dovezl s dvojicí, která mě dojela a já se jich chytil. Sám bych to už asi nedorazil. Na kopečku u sklípků jsme se sjeli s dost velkou skupinou čítající pár desítek lidí a ta se roztáhla zase na hrázi před Jevišovkou a při průjezdu zatáčkami v obci. V cíli byly mezi námi minimální rozdíly a do jedné minuty se nás vešlo 23. Oba dva okruhy jsem zajel téměř ve shodném čase a v cíli jsem byl za 2:19:40 hod. celkově 317 a v kategorii 87. Oproti loňskému roku jsem čas zkrátil o 8 minut a pořadí vylepšil o 53 míst. Na jízdu s handicapem to nebylo špatné a byl jsem rád, že jsem to vydržel až do cíle. Také Jirka si vylepšil loňský čas a pořadí. Takže večer při grilování a dobrém vínu bylo o čem povídat.

Zvláštní bylo, že v bezpečné zóně jsem dostal náhodou stejné číslo lístku jako bylo mé startovní číslo. Měl jsem si něco přát. Takže sice opožděně ale přece přeji sobě, Albertovi, Jirkovi, Kryštofovi, Tondovi i všem ostatním ohleduplným jezdcům, abychom vždy dojeli ve zdraví a ať nám to jezdí v příštím roce ještě lépe!

Cyklobraní, Kolo pro život
18.9.2010

Jak jsem v Benicích bojoval v bahně s tygrem

2010-09-09T22:01:00.049+02:00

Na ten závod jsem se těšil a slunečné počasí s jasnou oblohou už od časného rána podpořilo moji dobrou náladu. Nad loukami v Benicích ležela mlha a nad ní modré nebe. Vypadalo to nadějně. Vloni jsem tu zajel dobrý výkon a letos jsem ho chtěl překonat. Cítil jsem, že jsem dobře připraven.

Po rozjetí jsem se zařadil na start na nádvoří statku. Při rozpravě o trati před startem jsem se dozvěděl, že za občerstvovačkou jsou bahenní lázně s bahnem po kotníky. Později jsem zjistil, že ta zpráva nebyla vůbec přehnaná, spíš naopak. Ač bylo v den závodu slunečno, deštivé počasí letošního léta dolní část trati silně poznamenalo.

Od startu jsem vyrazil svým tempem a nenechal se strhnout k závodění. V prvním kopci se přeci nevyhrává. Časem jsem zase postupně dojížděl ty, kteří vyrazili příliš zostra. V první polovině byla trať sice vlhká ale pevná. Kolem konopišťského rybníka jsem projel ve velké skupině. Ještě za občerstvovačkou jsem jel ve skupince, která mi pomáhala držet dobré tempo. Pak přišel sjezd, blátivý a kamenitý, a tam se mě jeden šílenec rozhodl předjet, jenže nebyl zas tak rychlý a v zúženém místě došlo ke kolizi. Tímto mu vzkazuju, že je vůl a že mu neděkuju. Přední kolo se mi stočilo a uklouzlo, šel jsem přes řidítka zcela jistě tygřím skokem. Zastavil jsem se na svahu nějaký ten metr od kola. Když jsem se postavil, sebral kolo a zjistil jsem, že na první pohled jsem v pořádku, poděkoval jsem kolemjedoucím za účastný zájem. Cítil jsem hlavně odřený levý loket. Pravou rukou jsem si ho pokusil otřít a nejspíš se mi podařilo blátem zastavit krvácení. Odřená noha nebyla pod blátem vidět. Takže poté co jsem předvedl ukázkového tygra a vzpamatoval se z otřesu, jsem se pomalu rozjel. Teprve když jsem sevřel řidítka, jsem zjistil, že mě bolí malíček levé ruky. Zřejmě naražený, usoudil jsem. Občas jsem si při brzdění a řazení zařval, abych si ulevil od bolesti, která v tu chvíli vždycky bodla, ale těch posledních 15 kilometrů jsem dojel.

Chytil jsem se nějaké skupinky, jel jsem za nimi a za pár kilometrů jsem zjistil, že jsme špatně odbočili a sjeli z trati na trasu krátkého závodu. Zajeli jsme si nejmíň kilometr. Pak začaly ty slibované bahenní lázně. V okolí jakýchsi potoků byla rozsáhlá bahniště, která sevřela kola tak, že se dál jet nedalo a při chůzi to bylo opravdu po kotníky. Místy bylo bláto řidší a dalo se jet. A nakonec ty tři brody byly spíš odměnou než překážkou. V závěru jsem se vzpamatoval, zase mě začalo bavit závodění a snažil jsem se ještě vyčerpat, co ve mně zbylo.

Čas v cíli 2:46:00 mě zklamal. Byl jsem o sedm minut pomalejší než vloni. Ale umístění bylo výrazně lepší - 207. celkem (zlepšení o 74 míst), 35. v kategorii (zlepšení o 9 míst). A když jsem si doma prohledl výsledky na internetu, tak jsem byl nakonec s výsledkem spokojený. Celý závod byl pomalejší než vloni. Vítěz byl také pomalejší a moje ztráta na vítěze byla jen o 2 vteřiny větší než vloni. Takže přes ty smolné chvíle jsem vlastně nic neztratil a nebýt jich byl bych jasně lepší než vloni.

V cíli jsem se po projetí vyjel, doplnil energii, omyl jsem se, nechal ošetřit odřeniny zdravotní službou, popil a pojedl jako vždy Birell a těstoviny. Kolo jsem ani nemyl, stroj obalený blátem jsem naložil do auta a nechal to na doma, neb fronty na wapky byly nekonečné a bez pomocníka jsem je vystát nezvládal.

Dohra byla v pondělí na chirurgii: odlomená část posledního článku malíčku s dislokací, narovnání, ortéza... Kdy zase budu moct sevřít řidítka?

Okoloprahy, Cyklomaraton Tour
5.9.2010

Nakonec došlo i na oplatky

2010-09-03T19:06:00.012+02:00

Týden do dlouhé dovolené na Hvaru, která byla zaměřená na intenzivní relaxaci, přišel termín dalšího závodu Kola pro život v Karlových Varech. Přijeli jsme k místu dění podle plánku z internetu. Auta parkovala chaoticky, kde se dalo a žádné speciální parkoviště pro KPŽ jsme nenašli. Nějak jsme se šťastně dostali mezi chatky do kempu v Březové, kde byl cíl a kde bylo dost místa pro přípravu na závod, víc než u silnice.

Naše výprava přijela dvěma vozy a skládala se ze tří jezdců a dvou členek doprovodu. Jirka jel kategorii M60, Kryštof M17 a já M40. Před závodem jsme se posilnili širokým spektrem potravin od banánu po klobásu, každý podle své chuti. Zatímco Jirka se držel zásady, že na startu se maraton nevyhrává a šetřil síly na závěr, my s Kryštofem jsme se drželi tempa hlavního pole a tak trochu jsme si mezi sebou změřili síly, ale jen trochu. Při prvním výjezdu na Doupskou horu jsem měl Kryštofa před sebou. Při sjezdu mi ujel. Na dalším stoupání jsem se k němu zase dostal na dohled a ve středním zvlněném úseku jsem ho dojel a chvíli jsme jeli spolu. Na druhé občerstvovačce jsem se moc nezdržel a odjel jsem mu. Jenže ve dlouhém sjezdu, Když jsem balancoval na úzkých stezkách na stráních nad Vary mě zase předjel a ujel mi. Při druhém výjezdu na Doupskou horu jsem ho už nedojel. Pak už jsem ho viděl až v cíli. Zanedlouho dorazil také Jirka ve svém nejlepším čase sezóny.

Dojel jsem 280. v čase 2:57:02. Udržel jsem teoretické pořadí dané svým startovním číslem 330, které je přidělované podle výkonnosti mínus padesát volných čísel. Takže potvrzení výkonnosti. Takže dařilo se nebo nedařilo? Z jízdy jsme měl dobrý pocit, ale výsledek nevybočil z letošního průměru.

Překvapila mě nízká účast na tak atraktivní místo, jakým jsou Karlovy Vary. Asi je to pro jezdce z východu příliš daleko. Trasa tvořila cik cak propletenec nad údolím říčky Teplé. Převýšení bylo mnohem menší, než uváděly propozice. Namísto slibovaných 1250 m stoupání, to bylo jen 969 m, naštěstí. A zase jsme měli štěstí na počasí! Slunce svítilo celý den. Překvapivě sucho po předcházejících deštích bylo i na většině trati, ale pár blátivých míst stačilo oplácat mě i kolo blátem, tak, že ani brod očistě nepomohl.

Členky našeho doprovodu využily času do našeho příjezdu do cíle k výletu do města a v autě už na mě čekaly krabice čerstvých karlovarských oplatek. Tedy, nebyly určeny jenom mě, ale stejně jsem jich snědl nejvíc.

Karlovarský AM bikemaraton, Kolo pro život
21.8.2010

Víno, fíky, plody moře, grilované ryby, cikády, moře, bílý chléb...

2010-08-19T22:39:00.030+02:00

To všechno se mi líbilo a mnoho dalších věcí při intenzivní relaxaci na Hvaru. A jak to bylo den po dni...

29.7. čtvrtek
Ráno jsme s Janou vyrazili po klasické trase přes Vídeň a Graz. Za Vídní lilo tak, že skoro nebylo vidět. 4 pruhy jely spíš po paměti. S nástrahami slovinské dálnice jsme se vypořádali tak, že jsme zvolili objízdnou trasu přes rakouský Mureck, Lenart a Ptuj. Projeli jsme ji plynule a bez problému jsme dorazili do Duga Resy, kde jsme v motelu přespali.

30.7. pátek
V noci pršelo. Ráno také. Drželi jsme se svého plánu a navštívili jsme národní park Plitvická Jezera. prošli jsme značenou trasu E, která trvala 3 hodiny. Přitom nás provázela mlha, mrholení, jemný déšť, a když jsme šli k parkovišti, tak už hustě pršelo. Bylo to o fous. Nad tunelem Sveti Rok jsme se napojili na dálnici. Stále pršelo. Místy lilo. Tak to bylo až skoro do Splitu. Na trajektu pršelo. V Rudině začalo pršet až večer.

31.7. sobota
V noci byla dlouhá bouřka. Ráno pršelo. Když jsem z nákupu, svezl jsem domorodce. Říkal, že déšť je dobrý pro vinohrad, ale že moře bude chladné. Odpoledne vyšlo slunce a šli jsme k moři do zátoky Žukova na "naši" severní pláž. Moře bylo chladné. Večer jsme popili a pohovořili s Bohdanou, Jakovem a Víťou. Červené víno jsme koupili u Bortula.

1.8. neděle
Bylo jasno, foukal vítr. Byli jsme na Žukově jako včera. Je tam dostatek stínu a skoro žádní lidé. Večer jsme jeli do Stari Gradu. Na nábřeží je méně turistů, méně restaurací, menší zahrádky. U Marka jsme si dali špagety frutti di mare. Dobré, ale ne špičkové.

2.8. pondělí
Jasno. Slunce "bodalo". Žukova jako včera, lidí ještě míň. Ráno jsem na rybím trhu nakoupil salpy. Koupil jsem tři a nebyl jsem si jistý, zda nám budou stačit. Večer jsme je s Jakovem grilovali a ukázalo se, že nám stačily bohatě.

3.8. úterý
Jasno. Večer jsme navštívili Olympii a zašli jsme do cukrárny na kávu a indiána.

4.8. středa
Ráno zataženo. Skoro v celém Chorvatsko prší až na jižní Dalmácii. V poledne se vyjasnilo a tak to zůstalo. Byli jsme ve Vrbosce u Skojiče. Měli jsme pizzu Dalmatina a Škampi. Navíc jsem si dal zmrzlinu u zmrzlináře u mariny. Mluvil česky. Zdá se, že ve Vrbosce je turistů dost a že restaurace a stánkaři přibyli.

5.8. čtvrtek
Jasno. V rybárně jsem koupil 3 makrely s leopardí kresbou na hřbetě, spíš pro změnu. Rybář měl také salpy a ušaté ryby a tvrdil, že "na žar" je nejlepší salpa. Byli jsme na Dubovici. Večer jsme grilovali makrely.

6.8. pátek
Žukova celý den. vydržíme tam hodně dlouho. Procházka do Malé Rudiny. Jedenáct novostaveb stále chátrá. Další nákup červeného vína u Bortula.

7.8. sobota
Zajeli jsme se koupat a slunit do zátoky Zarače. Nic se tam nezměnilo. Večer jsme prošli uličky Stari Gradu. Je tam více malých restaurací, než bývalo a vypadají lákavě. Skoro všechny nabízejí pokrmy z toho, co dalo moře a k tomu víno. Také turistů přibylo. V Itálii začaly prázdniny. Čechů je tu pomálu, ubyli. U Marka jsme si dali pizzu "na žaru" s plody moře a ančovičkami. Obě byly výborné.

8.8. neděle
Žukova, celý den. Autem a pěšky výlet do zátoky Digidaga. Krásná vyhlídka na Brač, pevninu a Rudiny, ale na koupání se nám nelíbila.

9.8. pondělí
Žukova celý den. Ráno jsme byli s Jakovem koupit ryby. Koupil jsem 3 salpy. Večer jsme je grilovali.

10.8. úterý
Zajeli jsme na Dubovici. Večer výlet do Vrbosky. U Škojiče jsme si dali špagety frutti di mare. Velmi dobré, hodně plodů moře.

11.8. středa
Žukova, celý den. Večer jsme navštívili Olympii a pak jsme zašli do cukrárny Special na kávu a zmrzlinové poháry.

12.8. čtvrtek
Ráno jsme odjeli trajektem v 7:45 a se zastávkami na oblíbených odpočívadlech a po přetrpění stojící kolony na konci dálnice u Krapiny jsme přespali v hotelu Roškar v Hajdoších ve Slovinsku.

13.8 pátek
Velmi rychle jsme projeli Slovinsko a Rakousko a v poledne jsme byli v Hatích ve Freeportu, kde jsme si udělali dlouhou přestávku s obědem. Pak už jsme jen pomalu dojeli domů. Stojící kolony na dálnici D1, zacpaná Praha, lijáky.

Zátěžový test a tréninkový plán

2010-08-19T22:16:00.003+02:00

Součástí "zážitkového" dne s Alltrainingem ve Velké Chuchli bylo také to, že jsem dostal poukaz na tréninkový plán na jeden měsíc zdarma od trenéra Vojty Berana. Dohodli jsme se, že před jeho sestavením si udělám zátěžový test.

V úterý 27. července odpoledne jsem v sídle Alltrainingu v Praze - Bohnicích dohodnutý test absolvoval. Nejprve jsem se zvážil změřilo se mi množství tělesného tuku. Trochu ho přebývá. Pak jsem se na trenažeru rozjel bez zátěže. Následovaly intervaly s postupně se zvyšující zátěží po 40 W od 80 W až do maxima 360 W, které jsem byl ještě byl schopen ušlapat s konstatní kadencí. Computer zaznamenával výkon, tep, otáčky. Trenér mi odebíral vzorky krve pro stanovení obsahu laktátu. Pak jsem se bez zátěže vyjel. Dal jsem si sprchu a odpočinul si. Trenér zatím vyhodnotil měření a vypracoval protokol o testu, který jsme pak prodebatovali.

Výsledkem jsem dostal laktátovou křivku a průběh tepové frekvence v závislosti na výkonu. Zjistila se mi maximální tepová frekvence a aerobní a anaerobní práh a k nim příslušné hodnoty tepové frekvence, výkonu a laktátu. Z toho všeho vyšly tréninkové zóny s rozsahy tepových frekvencí pro další trénink. Trenér se mnou vyplnil dotazník a z toho mi vypracuje měsíční tréninkový plán. K tomu patří také denní chatová komunikace s trenérem, průběžné sledování plnění tréninkového plánu na webu a jeho korekce trenérem atd.

Jsem zvědav, zda mi měsíc takového odborného vedení přinese zlepšení. Pokud ano, budu v tom nejspíš pokračovat. Za měsíc uvidíme...

Pohodička v Chabařovicích

2010-08-15T21:52:00.019+02:00

K závodu Okoloústí jsem přistoupil uvážlivěji než k Praha - Karlštejn Tour. Rozvrhl jsem si síly tak, abych si v první polovině jel své tempo a ve druhé mohl ještě přidat a závěru výkon vystupňovat a závodit. S takovým záměrem jsem jel do Chabařovic a také jsem ho dodržel.

Na výsledném výkonu se však nic nezměnilo, jen jsem z něho měl lepší pocit. 54 km jsem ujel za 3:04 hodiny (stejně jako Karlštejn) na 165. místě, což vypadá docela dobře, ale vzhledem k počtu startujících to byla až druhá polovina.

Trasa závodu se pořadatelům povedla. Převýšení 900 metrů není málo, ale nebyly tam extrémní výjezdy ani sjezdy. Technicky jsem ji zvládal.

Pár dní před závodem pršelo. Také během něho krátce sprchlo. Nijak to však povrch trati nezdevastovalo. Sice bylo místy kluzko, ale bláto, kde bylo, bylo mělké, žádné hluboké bahnité úseky.

Jako nečekaní pomocníci se v Chabařovicích objevili Tereza s Pepou, kteří mě povzbudili a pohlídali mi kolo ve frontě na wapku, zatímco jsem doplňoval energii těstovinami a Birellem.

Takže nakonec to byl pohodový závod. Jen to parkování v poli nebylo pro osobáky moc šetrné...

Okoloústí, Cyklomaraton Tour 2010
25.7.2010

Superbikerem ve Velké Chuchli aneb Jel jsem jako drak, ale jen do půlky

2010-08-15T17:16:00.009+02:00

Trať závodu Praha – Karlštejn Tour byla poměrně snadná, ale pro mě měla své záludnosti: špatně rozvržené síly a extrémní vedro. Už mi nestačí jen překonat trať. Chci mít také dobrý pocit ze svého výkonu a z pořadí. Ve Velké Chuchli mě posedl démon závodění…

V poledne před závodem mi zazvonil mobil a dozvěděl jsem se, že v sobotu budu superbikerem, protože jsem se na Alltraining.cz zaregistroval do týmu Superbikers, abych si zkusil den profi jezdce. Všechno fungovalo. Ve stanu týmu na mě čekala taška z prezence a další tři superbikeři „z lidu“. Zatímco jsme vyslechli pokyny trenéra, dostali týmový dres, doplňky stravy, bidony s pitím, masáž a rozcvičili se, tak mi na kolo přidělali číslo, čip a cyklocomputer Garmin. Po společném rozjetí celého týmu jsem doplnil bidon a zařadil se do startovního koridoru.

Do startu zbývala čtvrthodina. Protože jsem startoval z posledního bloku, bylo přede mnou odhadem 700, možná víc z 850 startujících na padesátkové trati. Po rozjetí jsem byl dobře nažhavený a po startovním výstřelu jsem se na prašném oválu závodiště rychle dostával dopředu, abych měl při nájezdu do terénu co nejlepší pozici. Předjel stovky borců a držel jsem vysoké tempo. Namísto, abych hospodařil se silami, tak jsem závodil nejvyšším nasazením. Ačkoliv jsem pravidelně jedl a pil, tak někde okolo 22 kilometru mi došla energie. Musel jsem zvolnit a čekal jsem, že se vzpamatuju. Nevzpamatoval jsem se až do cíle. Kdybych pokračoval s takovým nasazením dál, tak bych v tom vedru nedojel. Bylo 35°C.

Zbytek závodu jsem odšlapal v tempu víkendové vyjížďky. Na mezičase jsem byl 370., a to už jsem byl v krizi. Než jsem dojel do cíle, tak mě předjelo 81 borců. Nakonec po 52 km z toho byl průměrný čas 3:04 hod. a 451. místo.

Po dojezdu následovalo vyjetí, další péče trenéra a fyzioterapeutky, protažení, vyhodnocení výkonu. A nakonec jsme se postavil na bednu, protože při vyhlašování vítězů jdou na pódium samostatně také superbikeři.

V záznamu ČT4 kolo pro život jsem se dvakrát mihl a dokonce jsem tam měl samostatný záběr.

Praha - Karlštejn Tour, Kolo pro život
10.7.2010

Destiny - 2. mopsí narozeniny

2010-07-19T23:11:00.003+02:00

Pár dní po Šarmě se 18. července dočkala svých narozenin také Destiny Bard. Strávila je ve společnosti své starší kamarádky Šarmy, které to nejspíš bylo jedno a stejně tak to asi to bylo jedno i Destince. Co jim nebylo jedno, bylo to, že získaly pro sebe místo na gauči. To je potěšilo nejvíc. A také už nebylo vedro. V posledních dnech se dokonce naučily vyhledávat místo na podlaze, kam jsme jim umístili ventilátor. Jenže gauč je stejně lepší než podlaha!

Šarma měla 13. narozeniny

2010-07-15T22:59:00.003+02:00

Prima Charm Inter Kontrast je v naší společnosti už třináct let. Narodila 12.7.1997. Už jsme si na ni zvykli tak, že si život bez ní nedovedeme představit. Nepořádali jsme okázalou oslavu, ze které by nic nechápala. Ale určitě rozumí tomu, že je spolu s námi, že s námi stráví večer a ve svém věku má ráda hlavně klid. V den jejích narozenin bylo horko, vedro, pařák, dusno. Tak tomu bylo několik dní předem a je tomu tak i dnes. Její největší starostí je snést to vedro a chladit se o podlahu. Po venčení bývá unavená a nemá chuť k jídlu. Nakonec své jídlo sní, až když si po procházce odpočine. No tedy, malou radost jsme jí dopřáli. Pustili jsme jí na chvíli do naší postele. Ale pak si raději šla lehnout na holou podlahu do kouta pod televizí.

O stupeň těžší Malevil

2010-07-05T17:59:00.010+02:00

Lužické hory nejsou daleko a do Heřmanic v Podještědí to mám blíž než na většinu ostatních závodů. Tak proč nejet na Malevil Cup? Propozice slibovaly zajímavou trasu v krásném horském prostředí (to platí na 100%), velké převýšení (nebylo to slibovaných 2000 m, ale jen necelých 1800, ale i tak dost) a rozumnou délku 65 km (naměřil jsem 69). Na stovkový maratón nemám a těch 69 km byl můj zatím nejdelší závod, takže dostatečná výzva.

Vývoj počasí byl stejný jako letos skoro vždycky. Den i noc před závodem pršelo, alespoň tedy u nás doma, ale štěstí mi v tomhle ohledu zase přálo a na závod a celý den vyšlo slunce. Přijel jsem bez doprovodu a šel jsem se přihlásit na prezenci. Potkával jsem samé namakané žilnáče a říkal jsem si, že s těmi soupeřit nemohu. Teprve cestou zpátky k parkovišti jsem potkával podle vzhledu normální lidi. Žilnáči většinou odjeli na start stovky a já se uklidnil, protože ti normální jeli se mnou šedesátku.

Úvod závodu byl poměrně nenáročný, ale postupně přituhovalo. Vzhledem k předchozímu deštivému počasí jsem očekával více bahna. Nakonec těch opravdu blátivých míst bylo jen několik. Ale i na ten náročný terén došlo. Některé sjezdy byly příkré a kamenité a pro jejich úspěšné zdolání bylo zapotřebí jak odvahy tak opatrnosti ve správně namíchaném poměru. U mě převládlo to druhé, a tak jsem pár míst zdolával spíš jako na koloběžce. Nicméně na prvním mezičase jsem byl s početnou skupinou v poměrně svižném tempu a v dobré náladě.

To jsem ještě měl dost sil ztráty ze sjezdů dohánět. Postupně jsem se na osychající trati osměloval k rychlejšímu sjíždění, až jsem na to doplatil. Pojednou jsem měl pocit, že jedu na fullu, jak se mi zlehka pohupoval zadek. Byla to proražená zadní duše. Zatímco jsem vyměňoval duši, dvakrát mi nabídli projíždějící borci pomoc, za což jim děkuji, co kdybych ji opravdu potřeboval…

Stalo se to asi na 35 kilometru. Síly ještě nedocházely a s elánem jsem vyrazil dál. Trochu mi na sebevědomí pomáhalo, že jsem byl rychlejší než borci, mezi kterými jsem se ocitl a předjížděl jsem je. Bohužel to všude nešlo a byly úseky, dokonce i sjezdy, kde jsem trpělivě musel čekat, až se naskytne prostor k předjetí. Poznal jsem tak, jaké je to pro ty, které zdržuju já, když jedu vpředu.

Ve druhé polovině trasy to bylo horší. Stoupání přibývala a byla stále prudší. Tlačení se stávalo pravidlem a čas na trati se hrozivě prodlužoval. Začal jsem si přát, aby na Německém úseku trati bylo víc asfaltu. Nebylo. Když už jsme konečně přijeli do Oybinu, tak tam byla dlažba. Pak už zbýval jen jeden kopec. Neznal jsem ho, a tak jsem si myslel, že se bude šlapat a zpočátku to i tak vypadalo. Pak přišel hodně dlouhý úsek, kdy všichni tlačili, nebo spíš vláčeli kolo přes kameny. Ne že by mě nějaký kopec zlomil, ale přeci jen takhle si ježdění na biku nepředstavuji, abych absolvoval trasu za každou cenu jen pro to, abych mohl říct, že jsem ji absolvoval. Člověk by měl být také hrdý na to, JAK ji absolvoval. Pokud většinu takových úseků nedokážu vyjet, tak tu nemám co dělat.

Do cíle jsem dorazil po 5 hodinách a 21 minutách na 370. místě z 560 startujících, v kategorii 81 ze 135 startujících. Trochu se na tom podílel defekt a neznalost tratě, ale ten čas byl nečekaně dlouhý. A také jsem byl unavený víc než jindy. Za odměnu jsem si v cíli dal těstoviny a vynikající štrúdl. Chválím pořadatele za rozumně rozmístěné tři občestvovačky, které stačily na doplnění tekutin a energie. Nechválím je za dlouhou frontu u wapek. Tentokrát jsem raději dal kolo do auta neumyté.

Atmosféra na Malevilu byla sice bezvadná, ale program měl i své mouchy. Spíkr se očividně snažil natáhnout dění na pódiu, aby bez pauzy přešel do večerního mejdanu v jízdárně. Bohužel se dlouhatánského vyhlášení vítězů všech kategorií na třech tratích nezúčastnili medailisté z OH ve Vancouveru Lukáš Bauer, ač vítěz kategorie, ani Martin Koukal. Trochu trapné. Chápu však, že čekat čtyři hodiny po dojezdu na vyhlášení a pak ještě pár hodin cestovat domů není zrovna efektivně strávený čas. Nebýt módní přehlídky s perfektně vystajlovanými supermodelkami tak bych to tam také sotva vydržel. Vloni byly v Benicích na Okolo Prahy. Budou tam také letos? Já ano.

Nelituji hezky stráveného dne, ale pokud se na Malevil ještě někdy vrátím, tak jedině když budu mít lepší výkonnost. Přeci jen raději na kole jezdím, než ho tlačím.

Česká televize vysílala na ČT4 záznam 23.6., který vynechal náročnější části trati a vypadá to na něm lehčí, než to skutečně bylo. (Podle komentáře se jelo přes Kateřinu!?) K vidění je na http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/21047129635-cyklistika/.

Malevil Cup
19.6.2010

Žízeň a veselé klády na Vystrkově

2010-07-04T20:35:00.011+02:00

Orlík Tour si mě získal. Náročnost a terén jsou přiměřené mým schopnostem. Místo konání je v prostorném areálu odděleném od okolí. Dvoukolový závod je pro diváky atraktivní a nenudí se čekáním na dojezd. Všechno umocnilo letní počasí. Jelo se 12. června a celý týden bylo teplé a slunečné počasí, které mělo v sobotu skončit. Třicetistupňové vedro vydrželo po celý závod až do pozdního odpoledne. Deště přišly až večer.

Hodně dobrý nápad byl přespat na Vystrkově už den před závodem. Už jenom návštěva bizarního hotelu, bývalého rekreačního střediska komunistické vládní elity, stojí za to: zvenku panelák, uvnitř zařízení jak na zámku – křišťálové lustry, čalouněné židle, čínské vázy atd. Přijeli jsme v pátek po poledni, dostali jsme poměrně luxusní ubytování v hotelovém areálu, v klidu jsme si připravili kola a mohli jsme sledovat, jak se celé zázemí závodu staví a připravuje. S Janou a Jirkou jsme si udělali na kolech lehkou vyjížďku za poznáním okolí, a když se od nás Jirka oddělil, aby se mohl věnovat péči o malého Alberta, tak jsme se napojili na trasu závodu a půlku okruhu jsme si projeli. Jana nezávodí, a tak si mohla vyzkoušet závodní trať jen tak pro zábavu. Trať byla perfektně značená už v pátek. Dosud nikdy jsem si trať neprojížděl předem a bylo to užitečné. Určitě je lepší seznámit se s ní předem. Člověk si na základě její znalosti může lépe rozvrhnout síly, zjistí, kdy má včas řadit a seznámí se s nebezpečnými úseky a může si nacvičit jejich průjezd. Večer jsem si vyřídil prezenci a pro sobotu jsem byl bez starostí.

Naše výprava čítala tři jezdce a dvoučlenný doprovod. Prvním jezdcem, který absolvoval svůj závod, byl Albert (M5). Už si počínal zkušeně, věděl, co ho čeká a vytrvale šlapal celé dva okruhy až do cíle. Ostatní dětské závody jsme sledovali z balkónu našeho pokoje a přitom jsem se v pohodlí převlékal a připravoval vyrazit ke startu.

Startovalo se ve dvou vlnách. Celá trať byla suchá a prašná. Dokonce i úsek pokrytý smrdutým bahnem do soboty téměř vyschl. Žádné krkolomné sjezdy, žádná extrémní stoupání. První kolo bylo docela rychlé. V nájezdu do druhého kola byla občerstvovačka. Tam jsem si doplnil ionťák do bidonu. Bohužel, od té chvíle se mi ventilek na lahvi po prvním loku vždycky něčím ucpal a až do cíle jsem se z láhve pořádně nenapil. Z nepochopitelných důvodů byla občerstvovačka jenom jedna, a to ještě v necelé polovině, protože druhý okruh byl o pár kopců a kilometrů delší. Při jiných padesátikilometrových závodech bývají občerstvovačky dvě. Tady mi nezbývalo než vydržet v tom vedru s pár loky až do cíle.

Průjezd do druhého kola zpestřily dvě technické kratochvilné pasáže: sjezd po schodišti a přeskoky dvou klád. U klád bylo veselo a přihlížející se bavili a děsili tím, jak borci zdolávali klády. K tomu byl navíc vtipný komentář spíkra. Vyzkoušel jsem si to už před závodem. A také naostro jsem překážky překonal bez zaváhání a s pocitem jistoty. Těžko říct, zda díky šikovnosti nebo štěstí. Nikdy předtím jsem to netrénoval.

Ve druhém kole přišla žízeň, spadl mi řetěz, ale pozici jsem neztratil a ještě ji trochu vylepšil. V posledním kilometru jsem si zazávodil a zaspurtoval jsem s jednou jezdkyní ze Šumavy a borcem z mé kategorie.
Konečně jsem se pořádně napil Rajcovky a mohl jsem zahánět žízeň. Znovu jsem si vychutnal pohodlí našeho ubytování, osprchoval jsem se, převlékl a začal doplňovat tekutiny a kalorie. Show Pepy Dresslera bylo tentokrát zaměřené na překonávání klád…

Naše výsledky: Albert v kategorii 11., Jirka v kategorii 4. Já jsem byl v cíli celkově 328. z 688 startujících a v kategorii 72. ze 145 startujících, takže jsem se umístil někde okolo 49 % pořadí, v čase 3:06:38 hodiny.

Z Orlíku a Olomouce pořídila ČT4 sestřihy a vysílala je 24.6., vidět se dá tady http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210471290440001-cyklistika/.

Orlík Tour, Kolo pro život
12.6.2010

Kaluže a asfalt okolo Bezdězu

2010-06-24T23:47:00.003+02:00

Ještě těsně před startem s větší či menší intenzitou pršelo. Ačkoliv se startovalo na louce pod Bezdězem, hrad nebyl přes mraky vidět. Moc se mi líbilo, že celé zázemí závodu bylo pohromadě na jedné louce a nemuselo se chodit od parkoviště k prezenci a zpátky a zase na start a tak dál.

Profil trasy byl mírný s převýšením jen asi 500 m a bylo jasné, že to bude rychlý závod. Těsně před startem vylezlo slunce a nakonec z toho byl pěkný slunečný den. Na trati se střídaly tři druhy povrchu asfalt, pevná písčitá půda a hluboké kaluže. V nich člověk nikdy nevěděl, jak hluboko se ponoří a zda bude jejich dno pevné nebo bahnité. Díky dřevařům bylo mnoho lesních cest vyasfaltovaných a to závod hodně zrychlilo. Umožnilo mi to dosáhnout mého nejlepšího času při závodech, který se už blížil dvěma hodinám.

Kolo bylo zase obalené blátem a pískem. Zajel jsem k wapkám, abych ho umyl. Byly tam dvě wapky, fronta dlouhá. Vodu dodávalo malé hasičské auto. Za pár minut došla voda a hasiči jeli naplnit nádrž auta. Většina čekajících to vzdala. Postoupil jsem ve frontě dopředu a se sousedem ve frontě jsme si zkrátili čekání popíjením točeného Birellu. Ještě jednou došla hasičům voda, než jsem se dostal na řadu. Jen jsem domyl kolo, došla jim voda zase. Dočkat se umytí kola se bylo pro většinu lidí beznadějné. Měl jsem tu trpělivost jen proto, že to pořád bylo lepší než mýt kolo v paneláku.

Na pořadí a čas v cíli ve výsledcích vyvěšených na stanu s občerstvením se hezky dívalo. Celkové jsem byl 214. z 604 startujících a v kategorii 48 ze 140 startujících, takže jsem se umístil někde okolo jedné třetiny pořadí. Dosáhl jsem času 2:10:16.
Příjemné prostředí, nenáročná trasa - tak tenhle pohodový závod si rád zopakuju.

50 Bezděz, Author Maraton Tour
23.5.2010

Soukromý Den mopse

2010-06-24T23:01:00.000+02:00

Díky entuziasmu paní Kyselkové jsme měli možnost sejít se s dalšími majiteli mopsů, kteří sice na výstavy nejezdí, ale dopřávají svým pejskům plnou péči a jsou pro ně rovnocennými členy rodiny. Po roce se zase mohli naši mopsíci setkat s kamarády stejného plemene a zadovádět si ve velké skupině nejméně deseti mopsů. My jako jejich majitelé jsme měli dost času na to, abychom probrali mopsí i náš život, podívali se, jak který pejsek vyspěl nebo zestárnul, porovnali zkušenosti s veterináři, zjistili, co se dá užitečného pro pejsky koupit, co je nového v chovu a tak dál. Nechybělo ani grilování a rozmazlování pejsků pamlsky.
Suché
15.5.2010

Buchtičky s krémem a Birellem v Příbrami

2010-06-23T00:22:00.015+02:00

Když jsem si četl na webu KPŽ reportáž z Příbramského Permoníka, našel jsem tam zajímavě barevně komponovanou fotku, kde pojídám buchtičky s krémem na lavičce za stanem Birell. Ocitl jsem se tam tak, že jsem si vyzvedl oběd na poukázku a našel jsem si klidné místo na telefonování, abych mohl domů oznámit, že jsem šťastně dojel do cíle, a zároveň jsem si vychutnal tu sladkou dobrotu a zapít ji Birellem.

Do Příbrami jsem jel 1. května sám. Byl to partnerský závod KPŽ a týden po hojně obsazených Trans Brdech byla účast výrazně méně početná. Poprvé jsem nestartoval z posledního bloku, ale zařadil jsem se do bloku dvoustovek a bylo příjemnější startovat víc vpředu. Během týdne občas zapršelo a ještě v sobotu dopoledne oblohu pokrývaly černé mraky a vypadalo to všelijak. Naštěstí se přes poledne vyčasilo a odpoledne už bylo slunečné. Jen v lesních úsecích, hlavně na některých sjezdech, byla rozměklá půda, občas i bláto. Moje nové pneumatiky se špunty fungovaly dobře a při troše opatrnosti kolo drželo požadovaný směr. Ne všem se dařilo tak dobře. Dvakrát jsem potkal sanitku na cestě k zásahu a počet těch, co nedojeli, byl vysoký. Na 44. kilometru jsem s úlevou minul místo, kde jsem vloni píchl a s účastí jsem si všiml, že tam zase někdo spravoval defekt.

S přibývajícími kilometry jsem začal proklínat svůj nápad jít v úterý posilovat nohy. Do konce týdne se to v nohách pěkně rozleželo a deset kilometrů před cílem si začal v duchu opakovat: Máš sílu, máš to v sobě, to se ti jen zdá, že jsi unavený. Těšil jsem se, až se trať v poslední vesnici před Příbramí narovná, protože od Orlické přehrady stoupala. Nikdo mě už nepředjížděl a sám jsem dojížděl jednotlivce před sebou. Chytili se mě a sjeli jsme se do pětičlenné skupinky a to už se jelo líp. Společně jsme drželi tempo a za zády ostatních se dalo nabrat trochu sil. Před cílem jsme si zazávodili o pořadí a tentokrát jsem dojel na konci skupiny.
Celkové jsem byl 203. z 350 startujících (vloni 457.) a v kategorii 48. ze 77 startujících (vloni 116.), takže jsem se umístil někde okolo dvou třetin pořadí. Dosáhl jsem času 3:49:55, což je o 38:19 min rychlejší než vloni a ztrátu na vítěze jsem stáhl na 1:25:01, tedy o 43:25 min.

Bylo dobře, že se na KPŽ zvětšil počet wapek a kapacita mycích boxů. Ani na Permoníku ani v Brdech jsem nemusel čekat na mytí kola. Horší to mělo být příště na Bezdězu…

Příbramský permoník, partnerský závod Kola pro život
1.5.2010

Tankem v brdských lesích

2010-06-23T00:02:00.025+02:00

Do brdských lesů jsem se dostal díky prvnímu letošnímu závodu Kola pro život Trans Brdy. Složení naší výpravy se oproti loňskému Cyklobraní rozšířilo o dalšího člena. Obsadili jsme tedy již čtyři kategorie (M5, M17, M40 a M60+) a na konci dne jsme se těšili ze svých výkonů, přiměřených našemu věku a stupni trénovanosti.

Jako první v Letech u Prahy odstartoval Albert s prestižním startovním číslem 1 a s nadšením si došlapal pro 31. místo. Hezké bylo, že i ti nejmenší projížděli stejnou cílovou rovinkou a cílovou branou jako elitní jezdci.

Vyfotil jsem Alberta při závodě a odebral jsem se ke stánku firmy Specialized. Tam jsem si vypůjčil testovací kolo celoodpružený Stumpjumper FSR Expert. Už před závodem jsem uvažoval o tom, že si ho vyzkouším, protože jsem si dobře pamatoval, jaké jsem měl problémy se svým Tractionem vloni v blátě a na kořenech (měl jsem tam pád) a v rozježděných kamenitých prudkých sjezdech (ty nejhorší pasáže jsem raději scházel pěšky). Došel jsem k závěru, že Trans Brdy budou ideální pro to vyzkoušet si takové kolo.

Nikdy jsem na fullu nejezdil, takže jsem si nechal vysvětlit od mechaniků u Specialized, jak to funguje, jak se tím zachází a oni mi kolo nastavili, seřídili a už jsem se na něm mohl povozit. Rozjetí na seznámení nestačilo, seznamoval jsem se při závodě a určitě by bývalo bylo potřeba nastavit jinak posez. Kolo neuvěřitelně dobře překonávalo překážky a nerovnosti a také v blátě jelo dobře. Zato na rovině se mi nedařilo roztočit ho k vyšší rychlosti. Ovšem na kořenech a v kamenitých sjezdech to byla pohodová jízda. Cítil jsem se naprosto jistý a bezpečný a časem jsem si troufal na stále rychlejší jízdu a dokonce jsem ve sjezdech předjížděl, čehož jsem se dosud neodvažoval. Tam, kde můj Traction poskakoval, ztrácel kontakt s povrchem a stával se neovladatelný, Spešl seděl a vůbec jsem nemusel vyhledávat optimální stopu, kolo si s tím poradilo. Jeho průchodnost terénem byla ohromná, až mě napadlo přirovnat ho k tanku. Takže celkový dojem: sjezdy a technické pasáže super, kopce dobré, rovinky slabá stránka. Ještě jednu výhodu to mělo. Nemusel jsem si doma po příjezdu čistit svoje kolo.

A co závod? Jirka, Kryštof i já jsme odstartovali každý svým tempem z druhé vlny. Suchý povrch, bláta pomálu, kořenů hodně. Můj tank mě nezadržitelně vezl do cíle, jen občas se lehce zakolébal. V druhé polovině trati jsme se s Kryštofem několikrát vzájemně předjeli a poslední kopec jsme vyšlapali společně. Na rovině podél rovného břehu Berounky před cílem jsem se marně snažil svůj tank přimět k hbitějšímu pohybu a nakonec mi Kryštof ujel o 27 vteřin.

Takže naše umístění v kategoriích: Jirka 9. (M60), Kryštof 12. (M17) a já 99. (M40). Kryštof během čekání na náš dojezd trénoval přejíždění terénní vlny. Naše výprava byla spokojená a povzbuzená k dalšímu společnému výletu, nejspíš na Orlík. Přispěla k tomu i dobrá atmosféra daná velkým počtem lidí a slunečným, téměř letním počasím.

Svůj výkon jsem si vyhodnotil jako pronikavé zlepšení proti loňskému roku, ale na první polovinu pořadí, což beru jako měřítko úspěchu, jsem nedosáhl. Celkové jsem byl 465. z 939. startujících (vloni 539.) a v kategorii 99. ze 190 startujících (vloni 125.), takže jsem se umístil za polovinou pořadí. Dosáhl jsem času 3:14:44, což je o 40:06 min. rychlejší než vloni a ztrátu na vítěze jsem stáhl na 1:16:34, tedy o 34:16 min. Jasné zlepšení.

Trans Brdy, Kolo pro život
24.4.2010

Destiny na klubové výstavě v Praze

2010-05-11T23:36:00.007+02:00

Speciální klubová výstava Mops klubu byla tentokrát v Praze 3.4.2010. Ačkoliv nemáme velké výstavní ambice, chtěli jsme Destiny vystavit, poměřit ji s ostatními mopsíky a užít si výstavu jako společenskou událost.

Podařilo se mi ji jaktakž slušně předvést ve třídě otevřené. Vlastně na to, jak je temperamentní, se předvedla hezky. I na stole při posuzování klidně postála. Hodnocení dostala pěkné, byla výborná. Ve výsledku jsme ale zůstali bez umístění. Hm...

Výstavy už nejsou tak prestižní věc, jako bývaly. Například se už nerozdávají stuhy s barvou podle hodnocení. Výstavy spíš slouží pro shromažďování titulů ambiciózních chovatelů kvůli prodeji štěňat. Jiní absolvují výstavu jen jako nutnou podmínku pro uchovnění. Málokdo vystavuje pro radost. Při současné výši výstavních poplatků se není co divit...

I jiné absurdity jsme se dozvěděli, například o zrušení poradců chovu a o tom, jaký to má důvod, nebo spatřili nepokryté porušování pravidel při posuzování v kruhu, kde se pohyboval, kdo chtěl, a vedoucí kruhu se montovala do věcí, do kterých jí nic není, namísto aby řádně vykonávala svoje povinnosti.

Pro nás bylo hlavní to, že Destiny měla příležitost setkat se s jinými mopsíky, protože po společnosti hodně touží. Seznámila se novým kamarádem Mufem a v květnu se s ním setká znovu na soukromém dni mopse. U stánku s hračkami jsme jí koupili kachnu, která při dopadu na podlahu vydává zvuk. Sama si ji vybrala. Poznali jsme to tak, že jsme vyzkoušeli zvuk několika hraček a tato ji zaujala nejvíc, což se projevilo hlavně intenzivními pohyby jejích uší. Od té doby ji doma často morduje.

Destiny

Destiny a Muf

Destiny při posuzování

Destiny "loví" kachnu

Tréninkový plán

2010-02-21T14:56:00.001+01:00

Naplánoval jsem si letošní závody s ambicí dojíždět pravidelně v první polovině výsledkové listiny.
V loňském roce jsem si závodění vyzkoušel a nebyla to žádná ostuda. Během roku jsem se zlepšoval. Poznal jsem ale, že dalšího zlepšení pouhým najížděním kilometrů v tréninku nedosáhnu a že ani co nejvyšší úsilí v závodě nestačí. V nasazení při závodě jsem dosáhl maxima. Moje průměrná tepová frekvence při Cyklobraní byla 172, tedy 92% maximální tepové frekvence. Taková zátěž srdce po dobu závodu trvajícího téměř dvě a půl hodiny je asi až moc.
Takže co udělat pro lepší výsledky?
V nasazení jsem rezervy vyčerpal. Zlepšit se dá kondice, technika jízdy a vybavení.
Můj Author Traction z roku 2006 mi letos odslouží pátou sezónu. Technický pokrok napovídá, že je už poněkud zastaralý a těžký. Když mi chuť do ježdění vydrží a v ostatním se zlepším, tak se na příští rok odměním novým kolem. Je to dost vysoká investice, takže na ředě bude až jako poslední.
Technika jízdy v terénu je jedna z věcí, ve kterých podstatně zostávám. Na její zdokonalení přijde čas na jaře, až bude možné vyjet do terénu.
Na zlepšení kondice se dá pracovat v zimě. Takže kondičnímu tréninku se věnuji pětkrát týdně. Dvakrát týdně spinning, dvakrát týdně posilovna a jednou týdně plavání v bazénu. K tomu rehabilitační cvičení na páteř, které jsem si nechal připravit od rehabilitační sestry. Do posilovny jsem si nechal vypracovat od trenérky plán kruhového tréninku. Na webu Cyklodata jsem si založil tréninkový deník.
V zimě jsem se tedy zaměřil na trénink silové vytrvalosti, a jaře k vytrvalostnímu tréninku přidám nácvik techniky a v létě mezi závody bude nejvodnější snažit se zlepšit rychlost. Doufám, že se během roku zimní příprava projeví na výkonnosti i na výsledcích.

Kalendář závodů pro rok 2010

2010-02-20T20:46:00.017+01:00

Výsledky loňského roku měly rostoucí trend, takže jsem rozšířil počet závodů, kterých se chci zúčastnit. Tučně jsou napsané závody, které pojedu určitě. Ostatní pojedu podle toho, jak se mi bude dařit, nebo jsou termínově blízko sebe a rozhodne až momentální chuť a kondice.

24.4.2010 - Lety u Prahy - Trans Brdy České spořitelny - KPŽ
1.5.2010 - Příbram - Příbramský permoník - KPŽ
23.5.2010 - Bezděz - Author 50 Bezděz - AMT
12.6.2010 - Orlík - Orlík Tour Kooperativy - KPŽ
19.6.2010 - Heřmanice v Podještědí - International MTB Marathon Malevil Cup
10.7.2010 - Praha Praha - Karlštejn Tour České spořitelny - KPŽ
25.7.2010 - Ústí nad Labem - RWE Okoloústí - CMT
21.8.2010 - Karlovy Vary - Karlovarský AM Bikemaraton Škoda Auto - KPŽ
5.9.2010 - Benice - Unilever Okoloprahy - CMT
18.9.2010 - Jevišovka - Cyklobraní Kooperativy - KPŽ

Podrobný rozpis je na Luděk Jambor MTB

Shrnutí loňského cyklistického roku

2010-02-13T01:03:00.008+01:00

Přidávám ohlédnutí za loňským rokem, spíše statistické shrnutí tréninku a závodů.

Celkem ujeté kilometry 3064 km
Závodní kilometry 282 km
Tréninkové kilometry 2782 km
Celkový tréninkový čas 159:48 hod
Celkové převýšení 32736 m
Převýšení v závodech 4065 m

Výsledky závodů
datum     závod                                                    umístění celkem    v kategorii
2.5.09    KPŽ - Příbramský permoník                                      457       116
16.5.09 KPŽ - Trans Brdy                                                      539       125
27.6.09 AMT - Vinařská 50 - Author Znovín Cup                     513       114
6.9.09    CMT - Okolo Prahy - MČR v MTB 1/2 maratonu          281       44
19.9.09 KPŽ - Cyklobraní                                                      370       96

KPŽ = Kolo pro život
AMT = Author marthon tour
CMT = Cyklomaraton tour
Podrobné výsledky na mém webu Luděk Jambor MTB

Jak jsem jel Cyklobraní

2010-02-07T00:00:00.004+01:00

Jelo se v Jevišovce jako 14. závod Kola pro život. Nelitovali jsme dlouhé cesty do Hlohovce u Valtic, udělali jsme si prodloužený víkend a vyjeli ve skupině čítající tři jezdce a dvě maželky. Období vinobraní a burčáku bylo pro takový výlet na jižní Moravu velice příhodné a také počasí nám bylo nakloněno. Po mírném pátečním porušení životosprávy jsme v sobotu ránu dorazili do Jevišovky.

Jako první z našeho týmu se na start postavil čtyřletý Albert v kategorii M6 Junior Trophy. Splnilo se mu tak přání závodit, které v něm vzklíčilo, když se v červnu zúčastnil Vinařské padesátky jako divák. V krátkém, ale rychlém závodě na travnatém povrchu obsadil ve své kategorii 19. místo, což, jak se později ukázalo, byl nejlepší výsledek z našeho týmu.

Ráno bylo chladné, avšak během dne se oteplilo a hlavní závod se odehrál za letního počasí, na to, že se jelo 19. září až neobvykle teplého, prostě pravé babí léto. Jirka to rozbalil v kategorii nad 60 let a já se pokusil letos naposledy podat slušný výkon v M40. Trať byla suchá a vedla převážně mezi vinicemi, poli s dýněmi a také po protipovodňových hrázích. Přibližně polovina trati byla na území Rakouska. Jelo se na dvě kola po 28 km, celkem 56 km. Díky malému převýšení s prakticky jediným krátkým prudkým kopcem, na kterém vytrvale fandili Rakušané, se jelo hodně rychle. První kolo jsem měl za 1:11 hodiny a líbilo se mi, že jedu rychle. Nevýhodou bylo, že díky vysokému tempu si člověk neměl, kde vydechnout. Stačilo zvolnit, ohlédnout se a už se přese mě hnali další borci. Kdesi na internetu se o tomhle závodě někdo vyjádřil jako o sprintu na 56 km a měl pravdu.

Dlouho jsem byl v pohodě a držel tempo, než mi došlo pití a přepadla mě žízeň. Občerstvovačka byla poměrně pozdě, asi proto, aby byla na českém území. Na rozdíl od prvního kola, kdy jsem jen projel a sebral podávaný kelímek s pitím, tentokrát jsem u ní zastavil z obavy, abych nepřecenil své síly a napil se ionťáku. V záchvatu hašení žízně jsem do sebe obrátil tři kelímky studeného nápoje, i když by stačil jeden. Když jsem se zase rozjel, zjistil jsem, že se mi nechtějí točit nohy a pití mi šplouchá v břiše. Trvalo mi asi dva kilometry, než jsem krizi překonal. Za tu dobu mě předjela pěkná řádka jezdců, kterých jsem se nechytal. Až teprve na asi poslední 4 kilometry před cílem jsem se vzpamatoval a rozjel jsem se. Předjížděl jsem zpátky borce, kteří se přede mě dostali při mé krizi, a postupně jsem získával ztracenou pozici. Ale nakonec jsem tu ztrátu stejně úplně nedohnal. Alespoň jsem ji zmírnil. Je strašně demotivující, když mě lidi předjíždějí a já jim nestačím. Naopak jako doping působí, když se před mnou objeví záda a já se k nim blížím, předjedu, a další záda mě přitahují jako hadr býka a já je zase předjíždím. Tak se mi povedlo nastartovat se a po protipovodňové hrázi zarostlé trávou a plné děr, kde jsem v prvním kole trpěl drncáním, až mě brněly ruce, jsem teď ostatní plynule předjížděl. Ještě v uličkách Jevišovky jsem se snažil zrychlit na posledních stovkách metrů, co to šlo a s nadšením jsem si zazávodil o celkové 370. místo a se zadostiučiněním jsem přespurtoval dva jezdce z mé kategorie ještě těsně před kobercem. A moc mě potěšilo, že právě u cílové čáry stály naše ženské s Albertem a povzbudily mě. To se to pak jezdí!

Čas jsem měl 2:27:39 a celkově jsem byl 370. z 696 borců (53%) a ve své věkové kategorii 96. ze 177 (54%), kteří závod dokončili. Povzbudivé do další sezóny…

Večer jsme doplnili síly v penzionu u Lednice při grilování a burčáku – super kombinace! V neděli následovala kompenzace chůzí v zámeckém parku v Lednici. A to byl můj poslední loňský závod.

19.9.2009

Na obrázcích je Albert v Junior Trophy, naše depo a šatna na parkovišti v poli a zámecký park v Lednici

Šarma se zotavuje

2010-02-02T21:31:00.012+01:00

Deset dní po operaci mléčných žláz jsme po předchozích dvou kontrolách vzali Šarmu v neděli 31. ledna na kliniku vytáhnout stehy. Po odstranění stehů, kdy lékařka přestřihla krajní uzlík a protáhla celé vlákno na druhou stranu jizvy, zbyla jizva dlouhá 16 cm, která se rychle hoji. Na tak malého pejska to byl řez pořádně dlouhý. Dostali jsme mast, kterou ji jizvu třikrát denně mažeme. Hojení zjevně dobře pokračuje.

Potěšilo nás, když jsme viděli, jak Šarma celou léčbu snáší. Pouze v den operace odpočívala a pospávala. V dalších dnech vypadala, že o svém sešitém břiše ani neví. Chodila úplně normálně a pokoušela se skákat na pohovku. Museli jsme ji hlídat, aby si skákáním neublížila a raději ji na gauč zvedat. Po celou dobu léčby byla čilá jako normálně, včetně toho, že si po každém zdravotnickém výkonu vyštěkávala na veterině své oblíbené piškotky, které tam také dostala.

Nevyplnily se ani obavy veterináře, že se bude pokoušet ránu lízat. Nepotřebovala ochranný límec. Vůbec si svého břicha nevšímala, nepokoušela se ho ani lízat ani drbat. Její mladší kamarádka Destiny si toho také nevšímala. Přesto jsme je dávali spát každou do jiné místnosti a děláme to tak dál, dokud se to Šarmě úplně nezahojí. Každopádně už teď zase skáče na gauč.

Na svůj věk byla při léčbě přes prodělaný chirurgický zákrok neuvěřitelně vitální. Jsme rádi, že ji operace pomohla. Ať ji to vydrží!

Šarma těsně po vytažení stehů, úplně v pohodě

Jak jsem jel Okolo Prahy

2010-01-27T00:35:00.007+01:00

Kvůli nemoci a dovolené jsem vynechal podstatnou část letních závodů, které jsem plánoval jet, a tak jsem se těšil, jak si tentokrát zajezdím. Jelo se v okolí Konopiště se startem v hřebčíně Favory, kde bylo perfektní prostředí. Všechno bylo soustředěno do malého, ale ne stísněného prostoru barokního statku a do jeho blízkého okolí. Parkování v bezprostřední blízkosti, k silnici daleko a jádro dění, start a cíl, přímo ve dvoře nově opravené usedlosti. Závod byl součástí Cyklomaraton tour a zároveň mistrovstvím ČR v půlmaratónu. Na mistrovský dres jsem sice nedosáhl, ale zato jsem dosáhl nejlepšího umístění v sezóně, což určitě nebylo dáno jen menším počtem účastníků, protože se zúčastnili hlavně ti se závoďáckými ambicemi a rekreačních jezdců bylo pomálu.
Závod byl dlouhý 52 km s převýšením 890 m. Nebyl to žádný extrém. Kopce a sjezdy byly sice četné ale krátké. Nejprudší kopec byl v posledním kilometru před cílem a na jeho vrcholu fotograf fotil ty pokroucené ksichty funících bikerů. Bylo letní počasí a povrch byl suchý a tvrdý a to mi vyhovovalo. Trasa byla pestrá a vedla přes lesy, louky i přes pole s kukuřicí, podél rybníků a pár rychlých úseků na silnici mi pomohlo vylepšit rychlostní průměr na slušných 19,7 km/h.

Na trati se stalo několik jezdců obětí útoku roje sršňů. Měli tu smůlu, že jeden borec vyjel z trati a trefil se do sršního hnízda a on i projíždějící nešťastníci schytali pořádná žihadla. A zdravotníci měli co dělat.

Docela se mi podařilo rozvrhnout síly rovnoměrně, takže jsem se ani nezdevastoval ale ani mi žádné nezbyly na závěrečné zrychlení. Asi tak od poloviny závodu jsem jezdil se stejnými jezdci více méně až do cíle. Nejvíc stále bojuji s technikou jízdy ve sjezdech, kde mi většina borců ujíždí a těžko to pak doháním po rovině. V kopcích se už nic moc dohonit nedá a bere mi to síly.

Čas jsem měl 2:37:58. Celkově jsem byl 281. z 388 borců (72 %) a ve své věkové kategorii 44. ze 63 (70 %), kteří závod dokončili. Přestože jsem byl až ve druhé polovině pole, ze svého výkonu jsem měl dobrý pocit.

6. 9. 2009

Jak jsem jel Vinařskou padesátku

2010-01-23T20:10:00.016+01:00

Tentokrát jsem zamířil do vinařského kraje u Znojma na závod Vinařská 50 Author Znovín Cup ze seriálu Author maraton tour. Medardovské počasí nás zásobilo dešťovými srážkami nerůznějších intenzit a trvání již před závodem. Také večer před ním vydatně pršelo. Naštěstí celý závod se obešel bez deště a ke konci se dokonce ukázalo slunce. Později odpoledne se přišla průtrž mračen a další deště trvající až do konce víkendu.

Před závodem pořadatelé změnili část trasy závodu a namísto nesjízdných polních cest plných rozmoklého písku a hlubokých kaluží se jelo asi tak deset kilometrů v první polovině trasy po silnici.

Místem startu a cíle byla obec Šatov a mírně zvlněná trasa závodu vedla mezi poli, vinicemi a vinařskými obcemi na moravské i rakouské straně. Na seřadiště před startem jsem se postavil v pohodové náladě ani ne dvacet minut před startem někam do tří čtvrtin startovního pole. Na startu se mnou stáli také Jirka a Míra, se kterými jsme si poskytli vzájemnou morální podporu jak těsně před závodem, tak den před ním. Cesta na jižní Moravu je totiž pro nás vzhledem ke vzdálenosti výletem na celý víkend. Naše rodiny na nás zatím čekaly na hřísti u cíle.
Po pomalém rozjezdu jsem přešel do vysokého tempa a předjížděl ostatní jezdce po stovkách, což byl povzbudivý pocit a bylo načase si vylepšit pozici před tím, než se sjelo ze silnice na polní cesty, kde se moc předjíždět nedalo. Projeli jsme obce od Nového Šaldorfu až po rakouský Retz. Trasa v „mokré“ variantě měřila 49,5 km a převýšení měla 540 m. K závodu se přihlásilo 1523 jezdců a průjezd takového pole cyklistů přilákal velké množství přihlížejících nejen v Šatově ale i ve všech vesničkách a také i v rakouských obcích lidé kolem trati povzbuzovali, dokonce s kravskými zvonci.

Až na několik měkkých a blátivých úseků nebyla trať těžká a jelo se po ní dobře a bez rizik. Některá místa mezi vinicemi byla nádherná a určitě by stálo za to projet si trasu turistickou vyjížďkou. Na rakouské straně byly cesty mezi vinicemi zpevněné a většinou asfaltové.

Závod mi přinesl další poučení, tentokrát o hospodaření se silami. Ve střední části jsem pošetřil se silami až příliš a v závěrečných deseti kilometrech, ač jsem do toho šlápl intenzivně a předjížděl více či méně vysílené soupeře jednoho po druhém, jsem zásobu svých sil nevyčerpal a v cíli jsem ani necítil únavu. S potěšením jsem ještě v cílové rovince, která byla mírně do kopce, přespurtoval čtyři pět borců, kteří se marně snažili udržet tempo. Přesto kdybych vydal více sil, které mi zbyly zbytečně, mohl být výsledek a čas ještě lepší. Na to je ovšem také dobré znát předem trať, po které se jede.

Čas jsem měl 2:21:17. Celkově jsem byl 513. ze 1356 borců (38 %) a ve své věkové kategorii 114. z 285 (40 %), kteří závod dokončili. Hezké bylo, že jsem se dostal v pořadí skoro do třetiny. Nutno však podotknout, že tohoto závodu se zúčastnilo hodně jezdců, kteří ho brali spíš jako společenskou událost než jako závod.

27. 6. 2009

Na obrázcích je Míra a Jirka na trati, já v závěsu a na sjezdu k Šatovu a pak za cílem s Albertem.

Jak jsem jel Trans Brdy

2010-01-22T23:57:00.005+01:00

Závod Trans Brdy byl třetí částí seriálu Kolo pro život, ale od předchozího závodu před dvěma týdny v Příbrami se značně lišil. Celou cestu do Letů u Prahy jemně pršelo. Celou noc před závodem hustě pršelo. Celý týden před závodem se střídaly dešťové přeháňky. Chvíli před startem závodu pršet přestalo a do cíle se nakonec dojíždělo za slunečného počasí. Alespoň že tak.

Trasa závodu měřila 55 km a měla převýšení skoro 1100 m. Většinou vedla po hřebeni Brd s množstvím krátkých, ale prudkých výjezdů a sjezdů po rozmoklých lesních pěšinách a technicky náročných pasáží po rozbahněných cestách přes kořeny a mokré kameny, a když byly cesty široké a pevné, tak alespoň byly plné hlubokých kaluží. Tedy žádná pohodová vyjížďka jako u Příbrami.

Místo startu o sobotním poledni v obci Lety bylo tiché a vylidněné. Místní lidi závod nejen, že nezajímal, ale zdálo se, že nejspíš i obtěžoval. Po startu následovalo dlouhé prudké stoupání a pak se trasa houpala nahoru a dolů. Když jsem dorazil na rozmoklé úseky, čekal mě terén již značně zdevastovaný, protože jím přede mnou projelo již půl tisíce jezdců. Stoupání a klesání by byla pro mě extrémní i za sucha, natož po rozorání tisícovkou kol. Stoupání jsem tedy většinou tlačil a kolo jsem vedl i v některých sjezdech, neboť jsem neměl zapotřebí zničit své kolo nebo zdraví. Povzbudivě nepůsobily ani sanitní vozy zaparkované pod některými sjezdy.

Jízda v takových podmínkách byla fyzicky náročná, i když byla pomalá, navíc si člověk neodpočinul ani při sjezdech. Také několik brodů zpestřilo jízdu. V některých místech stáli pořadatelé a volali: „To projedeš!“ nebo naopak řvali: „To nejezdi!“ Ono totiž nebylo poznat co se pod vodou a loužemi skrývá. Pořadatelské zajištění však bylo opět vzorné.

Do cíle dojížděli borci zacákaní blátem a s koly obalenými bahnem. Také mně už nešly řadit některé převody a divil jsem se, že přehazovačky pod nánosem sajrajtu vůbec fungují. Konečně se přede mnou objevil cíl v Letech na břehu Berounky se závěrečným efektním sjezdem do rozmáčené louky. Čas jsem měl 5 minut pod 4 hodiny a za sebou jsem nechal o něco víc soupeřů než minule. Celkově jsem byl 539. ze 732 borců (74 %) a ve své věkové kategorii 125. ze 177 (71 %), kteří závod dokončili. Takže výkonem jsem zklamán nebyl – co jiného jsem mohl čekat. Ale ještě je na čem pracovat.

Přestože jsem v cíli umyl kolo wapkou, která tam byla k dispozici, další nezbytné mytí, čištění a mazání kola mě čekalo doma. To abych nezapomněl, jak jsem si zajezdil. Moje kolo si péči zasloužilo.

16. 5. 2009

Jak jsem jel Příbramského Permoníka

2010-01-21T23:53:00.005+01:00

Příbramský Permoník byl druhým závodem ze seriálu závodů horských kol Kolo pro život v roce 2009 a mým vůbec prvním závodem.

Přestože se jelo 2. května, bylo slunečné počasí jako v létě. Trať byla v perfektním stavu a vedená krajinou tak, že se člověk mohl i kochat, pokud ji stíhal vnímat. Trasa závodu byla dlouhá 67 km a zdolávala převýšení téměř 1200 m. Navzdory nemalému převýšení na ni nebyly žádné extrémní pasáže. Z Příbrami se jel okruh přes pole a lesy na hráz Orlické přehrady a pak zase přes lesy, louky a pole do Příbrami na přírodní koupaliště.

Na startu na příbramském náměstí se sešlo dost přihlížejících a startovalo se za zaváděcím vozem Škoda Octavia jako na Tour de France. Silnice z města ven byla lemována lidmi, kteří povzbuzovali závoďáky jako na Tour. Také v prvních vesnicích, kterými se projíždělo, stáli lidé podél silnice a mnozí si dokonce přinesli i židle, jako na Tour. Had stovek jezdců se prodlužoval ze stovek metrů na celé kilometry. Opustili jsme obydlené oblasti a zanořili se do lesů. Ticho přírody narušovalo jen chrastění kamení pod koly, šustění řetězů, skřípání brzd a tu a tam i klení nešťastníků, kteří píchli nebo prorazili plášť.

Na první občerstvovačce jsem měl skvělý čas a držel jsem se v silné, tedy početně silné, skupině. První prudké stoupání jsem odhodlaně vyjel, na rozdíl od většiny, která tlačila. Ve druhém stoupáku, když jsem si uvědomil, že jedu stejnou rychlostí, jakou ostatní tlačí, a jen plýtvám silami, tak jsem s kola slezl a tlačil také. Stejně se na úzké pěšině nedalo předjíždět.

Hned v následujícím sjezdu, když jsem se vyřítil z lesa na louku, jsem uslyšel syčení, jako když praskne hadice u kompresoru a za pár vteřin jsem měl prázdné zadní kolo. Kus ode mě se v trávě krčila další postava, která usilovně montovala kolo. „Ty vole, to nasere, co? Mně se to stalo dneska už podruhý,“ zavolal na mně s účastí. Při mé chabé zručnosti mi trvalo šestnáct minut, než jsem vyměnil duši u zadního kola a zalitoval jsem, že jsem doma výměnu duše netrénoval. Došlo mi, že je to minimálně stejně důležité jako trénink fyzičky. Ten mi byl totiž v tu chvíli k ničemu.

Kolem mě prosvištělo nejméně padesát jezdců. Tachometr ukazoval 44,44 km. Moje skupina byla pryč, vyhlídky na důstojné umístěné také. S nimi mě opustila také morálka. Když člověk před sebou nemá soupeře ani na dohled, tak chybí i motivace k závodění. Ani ve vesnicích už lidé neseděli na židlích podél trati.
Zbytek krásné trati jsem absolvoval spíš výletním tempem. Přestože jsem nakonec několik jezdců předjel, a pár jich předjelo zase mě, tak jsem si už pozici příliš nevylepšil. Proti svému očekávání, že to ujedu za 4 hodiny, jsem nakonec nabral ztrátu 28 minut. V cíli mě po dlouhé jízdě na slunci čekalo zasloužené občerstvení. I přes ten defekt jsem si dobře zajezdil. A umístění? Celkově 457. ze 524 borců (87 %) a ve své věkové kategorii 116. ze 132 (88 %), kteří závod dokončili. Ani dobrý ale, vzhledem k defektu a k tomu že jsem týden před závodem skoro nejedl kvůli střevní chřipce, ani špatný.

2. 5. 2009

Šarma byla dnes operovaná

2010-01-21T23:31:00.007+01:00

Dnes měla Šarma těžký den. Ráno jsme ji odvezli na veterinární kliniku Live v Litoměřicích, kde byla objednaná na operativní odstranění boulí na mléčných žlázách.

Nejdříve dostala kanylu, udělali ji rozbor krve a pak jsme ji předali do péče veterinářů. Po několika hodinách nám lékař zavolal, že operace byla ukončena bez komplikací a že Šarmu čeká ještě infuze a probuzení. Byli jsme moc rádi, že operaci zvládla a že ji přežila. Z toho jsme měli obavy. Za další tři hodiny jsme si ji převzali probuzenou. To už chodila po ordinaci, skoro jako by se nic nestalo. Po zbytek dne se zotavovala a chovala se normálně. Chceme věřit, že zbytek už bude jen rutina: léky, kontrola a rekonvalescence.

Před rozhodnutím o operaci jsme zvažovali riziko s ní spojené a došli jsem k závěru, že nejlepší je řešit to ihned, dokud je v dobré kondici a jinak zdravá a dokud onemocnění není v akutním stavu. Později by bylo riziko ještě větší. Věříme, že jsme ji tak zajistili delší a zdravější život.

Opravdu jsme si oddechli, že nám ji vrátili živou a čilou, a přejeme si, aby se aby se rychle zotavila.

Šarma odpočívá po operaci

Bikování v roce jedna aneb První závodní sezóna

2010-01-21T00:43:00.005+01:00

Začátek nového roku je příležitostí k bilancování událostí roku uplynulého. Ten právě ukončený rok byl pro mě rokem, kdy jsem opustil dlouholeté rekreační ježdění na kole a zkusil si změřit síly na závodech jako hobby jezdec.

Zaměřil jsem se na půlmaratóny horských kol. Zúčastnil jsem se pěti závodů, z nichž tři byly ze seriálu Kolo pro život, jeden z Cyklomaraton tour a jeden z Author maraton tour. Moje výkonnost během sezóny rostla, leč uprostřed léta bylo moje ježdění přerušeno několikatýdenní nepříjemnou nemocí. Přesto mi loňský rok byl povzbuzením k systematičtějšímu tréninkovému úsilí s ambicí dojíždět pravidelně v první polovině výsledkové listiny.

Rok 2009 v mopsím životě

2010-01-20T00:10:00.014+01:00

Čím začít nový rok a nový nepopsaný blog? Ohlédnutí za rokem minulým se samo nabízí.

Destiny vyrostla ze štěněte v mopsí slečnu. Zúčastnila se svých prvních výstav. Na té pro nás nejprestižnější, na klubové v Lounech, byla druhá ve třídě mladých. Na klubovém Dni mopse zvítězila v soutěži o titul Nežravější mops. Bylo to její první vítězství v této soutěži. Navázala tak na úspěchy našich ostatních mopsic, protože v této soutěži zvítězila i naše nejstarší Šarma a také Bessy, která vyhrála dokonce třikrát za sebou! Tvrdý trénink v požírání piškotů přináší své ovoce už ve třetí generaci.

Šarma letos dosáhla věku 12 let a těší nás, že je ve velmi dobré kondici na svůj věk. Na klubové výstavě dokonce dosáhla největšího výstavního úspěchu ve svém životě, když získala titul Nejlepší veterán v konkurenci veteránů obou pohlaví a barev srsti. Zároveň byla nejstarším mopsem výstavy. Také na Dni mopse byla ze všech mopsů nejstarší. Ovšem nevyhnuly se ji zdravotní problémy. Opakovaně se jí vrací zánět močových cest a zítra ji čeká opeartivní odstranění rostoucích boulí na mléčných žlázách. Anestézie je v jejím věku sice riziková, ale doufáme, že ji tak ulevíme, dokud je v dobré kondici, a umožníme delší stáří v lepším zdravotním stavu. Budeme ji držet palce, ať to zvládne.

Web věnovaný našim mopsím holkám s galeriemi, rodokmeny, a jejich charakteristikami se jmenuje Prima Charm a je na adrese http://sites.google.com/site/primacharm/.

Názvy, přezdívky, jména

2010-01-17T21:42:00.006+01:00

Než jsem pojmenoval svůj blog, rozmýšlel jsem se, jak ho nazvu.

Přemýšlel jsem, že když blog pojmenuji mým vlastním jménem, tak to bude postrádat invenci a nic to nenaznačí o obsahu. Na druhou stranu, když dám do názvu o čem je, tak bude název příliš dlouhý nebo zavádějící, protože stejně nepostihne obsah, který se může měnit a vyvíjet. Další možností bylo dát mu vtipný název, jenže takový název postrádá informační hodnotu, leda tak naznačí intelektuální úroveň tvůrce.

Prohlédl jsem si mnoho provozovaných blogů nejrůznějšího zaměření, abych se inspiroval, a nakonec jsem došel k názoru, že pro blog věnovaný osobním zájmům autora je nejvhodnějším a nakonec i nejvýstižnějším pojmenováním prostě autorovo jméno. Také pojmenování typu Luďkův blog, Luďkovy stránky, O Luďkovi se mi jeví jako zbytečné. Připomíná hlášku „stěrače stírají, ostřikovače ostřikují“. To přeci každý vidí, že je to blog a že je můj.

Při procházení blogů jsem si všiml dvou celosvětově rozšířených tendencí, což jistě není nic objevného, ale přeci jen stojí za povšimnutí při řešení problému pojmenování. Autoři vystupují pod přezdívkami, namísto fotky dají karikaturu nebo žertovný snímek, do údajů o sobě píší nesmyslné mystikace a „duchaplné“ průpovídky. Co je to za prezentaci, co je to za komunikaci, když člověk tají, co je zač? Vždyť se mu nedá věřit ani slovo.

Tak tedy vystupuji pod svým skutečným jménem a události, zážitky a postavy nadále popisované nejsou smyšlené, ale naopak jsou skutečné, nebude-li uvedeno jinak :-)

Tak jsem si to vyřešil…

Nový, nepopsaný blog

2010-01-14T23:50:00.004+01:00

Založil jsem blog, který bude zčásti deníkem, zčásti místem pro postřehy, úvahy, snad i reportáže, určitě fotky... Podle toho co zajímavého se naskytne a co čas dovolí.

Hlavními tématy budou ježdění na horském kole a mopsové. K oběma tématům provozuji webové stránky. Mopsy jsem přestěhoval na Google a jsou aktuální. Cyklistický web s fotografiemi už delší dobu spí a čeká na oživení.